Muchovníky představují rod opadavých keřů, zahrnující cca 20 různých druhů a několik vyšlechtěných kultivarů. Chutné plody však nenabídnou všechny muchovníky. Chutnat vám budou zralé bobule muchovníku olšolistého (Amelanchier alnifolia), muchovníku hladkého (Amelanchier laevis), muchovníku Lamarckova (Amelanchier lamarckii) a muchovníku oválného (Amelanchier ovalis).
Původ muchovníků
Muchovníky pochází z teplejších oblastí severní polokoule, nejčastěji se vyskytují v Kanadě a též na území USA, ale najdeme je i v Asii a Evropě. Evropskou domácí odrůdou je pak především muchovník oválný (Amelanchier ovalis). Pro pěstování v mírném klimatickém pásmu, ale i severněji, je ideální muchovník olšolistý, jelikož vydrží i silné mrazy (až -40 °C). Všechny muchovníky dobře snášejí sucho, naopak nesnesou přemokření. Pokud jej tedy chceme vysadit na mokřejší stanoviště v zahradě, je třeba provést drenáž.
V Severní Americe najdeme muchovníky na stanovištích se stadiem rané sukcese. Jelikož muchovník miluje vápenitou půdu, vyskytoval se u nás především na vápencích Karpat, ovšem s rozšiřováním do zahrad postupně zplaňuje. Severoameričtí indiáni vyráběli ze dřeva muchovníku nejkvalitnější šípy a tyto keře nazývali keři šípovými. Důvod je nasnadě, muchovník má totiž těžké, tvrdé a pružné dřevo, jeho větve jsou přitom velice rovinné. Oblíben také byl k výrobě rybářských prutů a dřevěných intarzií na pažbách historických palných zbraní. Muchovníku se též říká „indiánská borůvka.“
Kvetoucí muchovník Lamarckův
Plody muchovníku obsahují především vitamin C, B2, A, E a též velmi účinné látky, které silně posilují organismus a při pravidelné sezónní konzumaci mohou být prevencí proti civilizačním chorobám. Dužina plodů je šťavnatá, ovšem ne všech. Výborně chutnají plody muchovníku olšolistého, Lamarckova a oválného, nejsladší odrůdy jsou Smokey, nejkyselejší Martin.
Plody muchovníku též působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních, kdy je podáváme jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích též můžeme podávat čaj ze sušených listů.
Zrající plody muchovníku Lamarckova
Muchovníky
Muchovníky rostou do výšky až 20 metrů, běžně však jde o poměrně nízké stromky, vlastně keře se vzpřímenými kmínky. Jejich kůra je šedá (méně často hnědá), je hladká, u starších dřevin popraskaná. Listy muchovníků jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, velké 0,5–10 × 0,5–5,5 cm, tenké až kožovité, s hladkými nebo hustě ochlupenými povrchy v květu a v dospělosti. Na podzim se listy muchovníků výrazně barví do červena až oranžova. Květenství mají tyto dřeviny sestavené ve vzpřímených, nebo převislých hroznech (1 až 20 květů), buďto v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo v hroznu s 4–20 květy. V květu je pět bílých (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. A právě letní kvetení je cenné, protože jde o období, kdy kvete jen málo keřů. Plodem muchovníků je malvice v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou. Malvice jsou velké 5 až 15 mm a škála jejich chutí je od nasládlé, šťavnaté až po suchou a mdlou. Plody zrají v létě. Ve volné přírodě jsou plody muchovníků cenné pro zvěř, květy pro změnu pro včely, ovšem jinak jde o rostliny samosprašné. Dříve se sušené plody používaly jako náhražka drahých rozinek (sultánek, uschlých plodů vinné révy). Množství plodů zvýšíme výsadbou více rostlin u sebe, budou však obsahovat více semen, muchovníky jsou též ideální pro živé ploty. Mladé rostliny muchovníků začínají plodit již druhým rokem.
Plody muchovníku vejčitého
Jak pěstovat muchovník
Všechny muchovníky potřebují ke svému růstu a prosperitě podobné podmínky. Chtějí dostatek světla, ale snesou i polostín, vyžadují též proudění vzduchu, čili větrnější stanoviště, drenáž v zamokřenějších lokalitách. Jinak jsou většinou mrazuvzdorné, snesou i silný smog, a například muchovník olšolistý snáší mrazy až –40 °C. Za sucha je třeba rostliny zalévat, přihnojovat je můžeme běžnými průmyslovými hnojivy. Na půdu nemají žádné nároky s výjimkou mokřejších lokalit, kde se jim bez drenáže nebude dařit.
Muchovníky se rozmnožují na jaře dělením a štěpováním, načež je lze roubovat i na jiné druhy, například hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus). Po naroubování pozorujeme po určité době slábnutí růstu. Škůdci a chorobyMuchovník netrpí okusem zvěří, ovšem průchod mezi nimi si ve volné přírodě oblíbili jeleni, králíci a zajíci, kteří mohou rostliny poškodit ušlapáním. Ze škůdců a chorob muchovníky souží hmyz a nemoci napadající jiné ovocné stromy, především rzi a houby. V letech, kdy se květ muchovníků kryje s květem divokých růží, mohou včely šířit bakteriální choroby, ovšem na našem území muchovníky netrpí významnými chorobami a škůdci.
