Pokud jste se rozhodli pro stavbu rodinného sídla svépomocí či pro stavbu domu na klíč, je už od samotného začátku dobré vědět, na jaké stavební prvky je třeba se obzvlášť zaměřit. Tak jako dům dělá střecha, která je pro něj něčím jako korunkou, ovlivňují stabilitu celého domu základy – stavební prvek nikterak viditelný, o to však důležitější. Základy zásadně ovlivní statiku celého domu, nejen však tu.
Než začneme s výstavbou
Před samotnou stavbou domu je třeba vyřídit řadu povolení a vyjádření. Nová stavba může být započata pouze na základě vydaného stavebního povolení nebo na základě ohlášení, o které žádáme na stavebním úřadě. Podle zastavěné plochy domu (150 m2 ) se podává takzvané ohlášení nebo žádost o stavební povolení. Stavební úřad zahájí po prověření kompletnosti žádosti stavební řízení.
Žádáme-li o povolení o stavbě, musíme předložit řadu dokladů: projektovou dokumentaci, doklad o autorizaci projektanta či architekta, doklad o majetkoprávních vztazích čili výpis z katastru nemovitostí nebo kupní smlouvu s návrhem na vklad do katastru, územně plánovací informaci nebo územní souhlas či územní rozhodnutí, vyjádření správců sítí o jejich existenci a souhlasy s jejich napojením, zakreslení do katastrální mapy a měření radonu. Součástí jsou také souhlasy vlastníků sousedních parcel (sousedů). Žádost by také měla obsahovat informace o investorovi či dodavateli stavby, předpokládané náklady a termín zahájení stavby.
FOTO: MYSLÍK
Pokud povolení ke stavbě získáte, můžete začít stavět. Úspěchem kvalitní stavby je dobře vypracovaný prováděcí projekt a během stavby zkušený a pečlivý stavební dozor (je-li určen). I když už máte projekt vypracovaný a ve fázi stavby chcete provést některé změny, je třeba je včas oznámit stavebnímu úřadu na základě dokumentace zpracované projektantem. Po jejich povolení jsou oznámené i dodavateli stavby (pokud stavíte na klíč), jehož musíte na případné změny upozornit předem. Jsou změny, na které lze reagovat v určité fázi stavby. Pokud je však výstavba dokončena, některé změny nelze provést vůbec nebo s velkými komplikacemi a zbytečnými vícenáklady.
Začínáme stavět
Před samotnou výstavbou je nutné stanovit takzvaný nulový bod – výšku budoucí podlahy. Ta by měla být minimálně 15 cm nad upraveným terénem, aby se zabránilo případnému průniku povrchových vod do stavby. S výškou nulového bodu, který by měl být vyřešen už v projektové dokumentaci, je nutné uvažovat i v souvislosti s možnými terénními úpravami okolo budoucí stavby. Před zahájením stavby samozřejmě provedeme skrývku ornice v mocnosti 20 – 30 cm. Ornice se umisťuje (pokud je to možné) na takzvanou deponii (například roh pozemku) nebo na mezideponii a následně se v rámci terénních úprav použije k zesílení mocnosti kulturních vrstev půdy.
FOTO: MYSLÍK
Ideálním podložím pro základy je taková půda, která má dobrou únosnost. Může to být skála, břidla, štěrk nebo hlína smíchaná se štěrkem a pískem, která není nikterak dotčená. Rašelinitá a bahnitá půda nebo násyp či navážka nejsou dobrým podkladem pro stavbu. Takové podloží stále pracuje, což by v budoucnu mohlo způsobovat i poruchy na vašem domě. Stejně tak je nevhodné stavět na poddolované parcele. Chodby starých šachet se časem propadají a v extrémním případě může dojít až k destrukci domu či výbuchu uvolněného metanu (důlního plynu).
Kvalitní základy jsou dobrým a nezbytným startem naší výstavby
V závislosti na konstrukčním řešení domku (podsklepený, nepodsklepený, přízemní, patrový) a kvalitě základové půdy se řeší způsob založení. V případě dobrých základových poměrů se domky zakládají na základové pasy a patky, přes které se po položení rozvodů přibetonuje podkladní železobetonová deska, vyztužená kari sítí. K založení je možné použít i základových desek, což je statikem vypočtená železobetonová konstrukce, která přenáší zatížení do plochy. Základové desky se často používají u podsklepených budov a na ně navazují stěny sklepů, nebo zase u domů, kde není ideální podnoží. Většinou se tyto konstrukce provádí z vodostavebního betonu a zajišťují i částečnou ochranu proti spodní vodě.
FOTO: MYSLÍK
Základy se provádějí po provedených zemních pracích, kterými jsou buď základové rýhy anebo jámy v případě podsklepených objektů. Základovou spáru u nepodsklepených objektů je třeba určit tak, aby byla v hloubce, která nepromrzá (v nezámrzné hloubce), tj. 80 – 120 cm. Lze ji však snížit, pokud investujete do správně zvolené teplené izolace. Hloubka základové spáry je závislá na dané oblasti a její nadmořské výšce. Stanovená hloubka musí být dodržovaná po celou dobu stavby a to i během terénních úprav. Důležité je základovou spáru před betonáží ochránit vůči působení povětrnostních vlivů – dešti, sněhu a mrazu. Jinak by mohlo dojít k rozbahnění nebo promrznutí podloží. Rovněž v případě zakládání v jílovitých a málo propustných zeminách se pod základy nemají provádět takzvané štěrkové polštáře, protože spodní voda by se do nich mohla stahovat.
Také je třeba ověřit, zda se v základových konstrukcích nevyskytují další prostupy pro vedení instalací – voda, kanalizace, elektřina a plyn. Není-li prováděna základová deska, je konečnou fází přibetonování základových pasů nebo patek podkladní vyztuženou základovou deskou. Horní úroveň základů by měla být v rovině (i odstupňované plochy), aby se vrchní stavba mohla provádět bez problémů. Klasické zděné nebo monolitické konstrukce snesou menší nepřesnosti, avšak stavby montované a dřevostavby už danou rovnost vyžadují.
