Ještě než se na Ukrajinu vydala ruská soldateska ničit, bourat a zotročovat, vznikaly tu velmi inspirující architektonické projekty. Takové, které svou kvalitou snesly srovnání se světovou úrovní. Názorným příkladem z oblasti bytového designu například může být počin Piede-à-Terre. Vznikl v Kyjevě, ve čtvrti Podil.
Čtvrť Podíl (někdy též Podol), má v historickém plánu Kyjeva své pevné místo. Jak to? I když je dnes formálně spíše předměstím metropole, několikrát dočasně zastávala funkci jádra hlavního města. Třeba když Kyjev vypálily barbarské hordy táhnoucích Mongolů. To ale bylo ve 13. století. Ta dávná minulost se teď po invazi ruských vojsk bohužel nepříjemně připomíná znovu, a z krásné městské části dělá místo neklidného života a nejisté budoucnosti.
)
)
)
)
Pro Yanu Molodykhovovou, úspěšnou architektu, tím ale vznikl dost zásadní problém. V osmém patře zdejší obytné budovy – v podkroví s výhledem na park a monumenty modernismu, budovu Žitného trhu a kina Žovten - chtěla svým rodičům vytvořit místo pro poklidné strávení času. Takové, jaké si vždycky přáli mít. Tady by jim ho mohla dopřát, když by ji do hlavního města přijeli navštívit z rodného Chersonu, kde žijí. Válka a to, co s sebou ale nezvaní hosté z východu přinesli, do toho ale slušně řečeno hodili vidle.
V nejistých časech
Celý projekt vznikal v době, kdy nebylo vůbec jisté, zda bude sloužit těm plánovaným „klientům“, jejím rodičům. Ani to, jak to všechno vlastně dopadne. Což vlastně není jisté a rozhodnuté ani dnes. Pořád stačí jen další zlý úmysl, jimiž ruská armáda rozhodně nešetří, a celý tenhle věžák i byt v něm vytvořený zmizí. Destrukci se nedá utéct nikde na Ukrajině, ani stovky kilometrů za frontou. Pře-mnohokrát se už ukázalo, že cílem ničení je cokoliv ukrajinského, bez ohledu na to, že jsou to civilní cíle a nevinné oběti.
)
)
Proto tahle podivuhodná realizace odráží rozměr jakési zvláštní melancholie. Zrcadlí pomíjivost, zenový klid, vzpomínky i naděje.
Název Piede-?-Terre pochází z francouzštiny a značí „obydlí ve velkém městě, které není primárním sídlem obyvatele“. Je to zkrátka něco jako byt pro vzácné návštěvy.
Molodykhovová navrhovala rekonstrukci a design bytu přibližně tak, aby se líbil šedesátiletým aktivním důchodcům. Její otec, poté co ve čtyřiceti letech jako IT designér pověsil kravatu na hřebík, se začal věnovat truhlářské práci. Proto v sobě interiér nese spoustu dřevem vonící práce, hezkých kousků, které motivují, inspirují a rozvíjí fantazii někoho, kdo rád pracuje rukama. Pokročilý design nábytku a pojetí bytu jako galerie by zase lichotil její matce, donedávna obchodující s uměním.
)
)
Z nevýhod udělat klady
Půdní prostor pod střechou měl některé konstrukční prvky, které bylo třeba v projektu zohlednit. Trámy a kovové sloupy byly ponechány odkryté, pouze částečně skryté za policemi v konstrukci. Tímto způsobem se nedostatky bytu proměnily v jeho přednosti. Proměny se dočkala kuchyně – protože oba rodiče rádi vaří – a speciálně byl vybrán i nábytek. Nesměl být příliš masivní, aby vizuálně nezatěžoval prostor. „Mělo to mít lehkou a vzdušnou atmosféru života pod střechou,“ říká autorka.
Ložnice, i když je nejmenší místností bytu (má 6,4 metrů čtverečních) nese vše potřebné. Postel je mírně vyvýšená na pódiu, šatní skříň je skrytá za sloupem ve výklenku, police a zásuvky jsou v blízkosti postele. Vstupní prostor má na podlaze dlažbu, dveře dodávají modrý akcent. Na pohled nejkrásnější je ale hlavní společenská místnost obývacího pokoje, s knihovnami a prostupem na balkon s výhledem. Je to zkrátka velmi povedená realizace.
)
)
Evokuje ospalá odpoledne, dává předpoklad společně strávenému času a vůbec svým provedením vytváří zdání normálnosti. Ten dojem je bohužel zatím jen prchavý. Projekt Piede-?-Terre zatím na své obyvatele marně čeká a těžko říct, kdy se sem stejně jako do zdejší metropole vrátí normální život. Dřív, než ze země odtáhnou barbarské hordy z východu, to nejspíš nebude. V kyjevské čtvrti Podil už to znají a vědí, že si musí počkat. Projekt tak v sobě konzervuje naději na lepší budoucnost.
Zdroj: Yana Molodykh Interiors
Foto: Yevhenii Avramenko
