Pasivní domy nemění tvář architektury, ale soustředí se na povahu stavebního materiálu z hlediska udržitelnosti a energetické efektivity. Jsou stavěny tak, aby maximalizovaly využití tzv. pasivních tepelných zisků. Jakých? Třeba z venku dopadající sluneční záření, nebo zevnitř působící zdroje tepla, od spotřebičů po samotné obyvatele, které zužitkovávají chytře řešenou konstrukcí/izolací. Proto jim často není třeba vnitřní otopné soustavy nebo dodatečné vytápění. Vystačí si s tím, co mají. A proto jsou tak úsporné a provozně zajímavé.
Pasivní dům u nás z definice musí splňovat několik náročných kritérií. Týkají se roční potřeby tepla na vytápění (pod 15 kWh na metr čtvereční obytné plochy), roční potřeby primární energie (PEA < 120 kWh/(m?.a); neprůvzdušnosti budovy (při snížení tlaku vzduchu v budově o 50 Pa než okolní atmosféry může dojít k infiltraci maximálně 60 % objemu vzduchu celé budovy za 1 hodinu, tedy n50 < 0,6 / hod. A mezi doporučenými kritérii je i topný příkon (při nejnižší teplotě v exteriéru: P vytápění, max. = 10 W/m2).
Z toho plyne, že dobrat se kýženého pasivního standardu není úplně snadné. Zvlášť tam, kde neplánujeme novostavbu, u níž si můžeme potřebná kritéria nechat naprojektovat, ale když řešíme rekonstrukci již stávajícího objektu. Naštěstí nám s obojím může pomoci vhodná volba stavebních materiálů, zdiva pro pasivní dům.
Jedna nebo dvě vrstvy zdiva?
I tady platí, že v široké paletě dostupných materiálů musíme hledat a pátrat. Je z čeho vybírat, ale konkrétní výběr podléhá řadě faktorů. Místní situaci, dostupným zdrojům, stavebnímu záměru. Protože naším cílem obvykle není jen pasivní standard, ale i pevnost a statická únosnost. Obecně můžeme vybírat ze dvou základních přístupů.
Dvouvrstvého modelu (sendvičového) zdiva, při němž se tvarovky postarají o zatížení a kumulaci tepla a chladu, akustický útlum a vnější tepelný odpor. To, že ze stavby nebude teplo unikat a pronikat do ní chlad, zajistí dodatečná izolace vnější strany. Je to cenově efektivnější přístup, který umožňuje snadnou kontrolu a kdykoliv zvýšit izolační schopnost stavby bez zásahu do její statiky.
Výhodou je tu kombinace tradičních materiálů s dostatečnou tepelnou akumulací, nevýhodou pak větší hmotnost jednotlivých bloků. Protipólem je pak jednovrstvé zdivo, které je schopné svou specifickou vnitřní strukturou zajistit jak požadavky nosnosti/pevnosti, tak i tepelného odporu. Nicméně vyžaduje velmi pečlivou práci, neodbornými zásahy do zdiva při provádění mohou být narušeny vlastnosti stěny, které se těžko opravují.
Pasivní dům není jen o zdivu
Hodí se ještě zmínit, že ke standardu pasivního domu se nedoberete jen kvalitním zdivem jednovrstvé/dvouvrstvé konstrukce. Počítat dopředu například musíte i s optimální orientací stavby (exponovat ji k jižní straně a tedy co největšímu pasivnímu příjmu solární energie); s pořízením rekuperační jednotky, která zpětně zužitkovává teplo; se specificky vyvedeným obvodovým pláštěm domu (uzavřenou obálkou), případně se speciálními okny.
Kvalitní zdivo je tu sice doslova nezbytným základním stavebním kamenem, ale je jen dílčí součástí celého konceptu. Takže ani za použití dobrého zdiva nemusí být výsledkem pasivní standard, pokud jej nezrcadlí i další faktory v projektu.
Levněji a postupně, dráž a najednou
U dvouvrstvých zděných konstrukcí většinou využíváte zdivo v síle 250-300 mm. V závislosti na posouzení statikem pak můžete sáhnout po keramickém zdivu, póro/pěnobetonech, betonových tvárnic. Případně se můžete vydat cestou vápenopískových tvárnic (175-290 mm), které umožňují stavět štíhlejší stěny vysoké pevnosti.
žitečným vodítkem nám přitom bude v dokumentaci uváděná hodnota U, tedy součinitel prostupu tepla (udávaná ve W (m2. K). Čím je hodnota nižší, tím lépe prvky izolují.
Po čem sáhnout?
Nabízí se pálené keramické tvárnice, zpracované jako broušené cihlové bloky s perodrážkou, jejichž dutiny jsou vyplněny minerální vlnou. Stavební systémy z broušených cihel, doplňovaných tenkospárovou pěnou, cihlové bloky s integrovanou tepelnou izolací (zapevňované celoplošným lepidlem). Vápenopískové bloky jsou vyráběné z přírodních surovin (jemnozrnného písku z moravské Sahary, vápna a vody). Nebo pórobetonové tvárnice (500 mm) s homogenní strukturou materiálu a vzduchovými póry, tvárnice s integrovanou minerální vrstvou. Našlo by se jich jistě ještě víc.
Při pátrání po ideálním zdivu/cihle pro pasivní dům se přitom vyplatí nesoustředit se jen na jeden cíl, ale zhodnotit i další charakteristiky materiálu: kromě únosnosti třeba i akustické vlastnosti, v nichž může pasivní zdivo také zazářit a vyřešit vám víc než jeden problém. Nebo celkovou odolnost, nároky na údržbu, požární odolnost.
A co třeba dům nízkoenergetický?
Rámec, nastavený nezbytnými kritérii pasivních domů, nemusí každému úplně vyhovovat. Pasivní standard je přeci jen trochu direktivní. Znamená to, že když se rozhodnete nežít v domě s rekuperací a za trojitými okny, uzavírá se pro vás tahle cesta řešení? Nikoliv. Jsou tu totiž ještě domy nízkoenergetické. Z definice: Nízkoenergetický dům je běžná stavba, která má spotřebu energie na vytápění v rozmezí 15-50 kWh/m? za rok. Dosahuje se toho kvalitním návrhem a provedením stavebních postupů především bez tepelných mostů.
A pro nás zajímavé srovnání energetické bilance si přitom můžete představit následovně: Pasivní dům má potřebu energie na vytápění třikrát nižší, než je tomu u nízkoenergetického domu, a čtyřikrát až šestkrát nižší oproti požadavkům dnes platné legislativy. Pro jejich stavbu můžete využít tytéž materiály, které nabízí renomovaní dodavatelé pro pasivní domy. Jen nejdete do pasivního standardu tak naplno, a přitom pořád na provozu domu ušetříte.
