Pochopit komplexně svět, ve kterém žijeme, je s novými vědeckými poznatky stále složitější. Některé věci se jeví jako objektivní pravdy, dokud je někdo jiný neuchopí jinak, nepřevrátí vzhůru nohama. A pak zjistíme, že se naše pohledy na svět tříští do různých názorových proudů a od toho, co jsme dříve vnímali jako objektivní, se vzdalují. Zaujal mě výňatek z knihy Radka Mikuláše “Krajiny typu dandžia a jiné eseje o vědě“, kde autor dochází na základě výzkumů mladého českého přírodovědce Stanislava Knora k překvapivému zjištění, že možná žijeme v době, kdy je hmyz čtyřikrát početnější (či žravější), než byl kdy předtím. A že tedy neustálé katastrofické strašení vymíráním hmyzu a prudkým poklesem biodiverzity vlastně může být jen návratem do původního stavu.
Dinosauři versus hmyz
Už mnohokrát mě od dětských let napadlo, že ohromná těla dinosaurů přece musela představovat pro planetu obrovskou zátěž. Kolik jich vlastně bylo? Jak častý byl jejich výskyt? A jaký to mělo dopad na jejich tehdejší životní prostředí? To bohužel nevíme, víme však, že planeta se už mnohokrát nadechla, shodila svou zátěž a začala znova a jinak. To samé může přitom platit i pro neuvěřitelné množství těch nejmenších z tvorů – hmyzu a členovců.
)
Katastrofické scénáře na denním pořádku
Dnes slýcháme a čteme v médiích nejen každým rokem, ale doslova každou chvíli, že ubývá včelařů, včelstev i včel, že včely jsou ohrožené chorobami, že vymírají, že to bude mít negativní vliv na rostlinstvo, protože bude málo opylovačů, že s vymřením včelstev může vymřít i lidstvo. A to se právě dostávám na chvost jednoho konkrétního názorového proudu. Pak se dočítáme o nebezpečném lýkožroutovi, klikorohu borovém a jiných škůdcích, na druhou stranu však čteme o ohrožených populacích denních i nočních motýlů… Hmyz nám prostě nedá spát a někteří z nás dokonce měří hmyzem budoucnost lidstva.
 dorostl v pozdním karbonu před asi 300 miliony let do rozpětí křídel 75 cm (Zdroj: Wikimedia, autor: Didier Descouens, CC BY-SA 4.0))
Vliv hmyzu na rostlinstvo zkoumaný na zkamenělinách
Jenže český přírodovědec Stanislav Knor se podíval na problematiku hmyzu ze zcela jiného úhlu pohledu. Začal se probírat tisíci vzorků zkamenělých zbytků rostlin z období dlouhého posledních 400 milionů let. Co na zkamenělých zbytcích hledal? Vlivy hmyzu, případně jemu příbuzných členovců. Možných podob vztahu rostlin a hmyzu v geologické historii Země je totiž astronomické množství. Počínaje například tvarem a stavbou druhohorních květů nabízejících se k opylení tehdy prosperující skupině opylujících brouků. Ti se naopak snažili co nejvíce přizpůsobit existujícím květům té doby. A to se děje dodnes.
)
Učebnicová koevoluce
Vlastně co se týká rostlin a hmyzu došlo ke společnému evolučnímu vývoji, kterému říkáme koevoluce. Při ní dochází ke vzájemnému přizpůsobování různých organismů. A právě rostliny a hmyz jsou doslova učebnicovým příkladem koevolucí, které jsou jedním ze základních principů změn, k nimž na naší planetě docházelo a stále dochází. Nejde však jen o jednotlivé druhy organismů, na opačném pólu spektra najdeme podle pánů Mikuláše a Knora vzájemný vývoj celých systémů (hydrosféra, atmosféra, biosféra a možná i horninový obal naší planety, tedy litosféra).
Geologický doklad společného vývoje hmyzu a rostlin
Je velmi obtížné rekonstruovat vývoj jediného druhu organismu na základě geologického záznamu, ještě mnohem těžší je však doložit přesvědčivě společný vývoj. A právě o to se pokusil Stanislav Knor, když začal studovat vzájemný vývoj hmyzu a rostlin v usazeninách třetihorních řek, močálů a jezer na severu Čech. Podařilo se mu mimo jiné získat více než čtyři tisíce listů rostlin viditelně poškozených (nejčastěji zvnějšku okousaných) hmyzem. Pak následovalo důmyslné statistické zpracování, které například ukázalo, že s postupujícím vysycháním močálů ubývalo okousaných listů a naopak přibývalo hmyzích hálek (útvarů stejného typu, jako jsou populární duběnky, čili tělísek vzniklých působením vajíčka a larvy hmyzu na rostlinnou tkáň).
)
Jeden okousaný list na tři až čtyři zdravé
Ukázalo se také, že byly okusovány častěji listy opadavých stromů než listy rostlin stálezelených. Přestože jsou opadavé listy jako potrava k dispozici jen několik měsíců v roce, stálezelené rostliny však i roky. Stanislav Knor pak výsledky svého studia shrnul v podrobné přednášce. A ukázala se pro nás dnes dosti těžko vysvětlitelná a pochopitelná záležitost. Na naprosté většině nalezišť zkamenělých rostlin z geologicky mladších období připadá jeden okousaný list na tři až čtyři zdravé. Jenže současný stav je zcela opačný. Když vyjdete na zahradu a začnete zkoumat třeba svou třešeň, zjistíte, že připadá jeden neokousaný list na 3 až 4 okousané. A tato skutečnost prý podle autora studie platí pro většinu současných rostlinných společenstev.
)
Není to náhodou úplně jinak?
Nežijeme náhodou v době, kdy je hmyz čtyřikrát početnější (či žravější), než byl kdy předtím? A není současný úbytek stavů hmyzu jen přirozeným důsledkem evoluce? Je dokonce možné, že hmyzu bylo ve 20. století a je dosud násobně více, než jaká je na planetě dlouhodobá norma (ve smyslu normálnost).
Radek Mikuláš ve své knize dodává: „V posledních letech zaznamenaný prudký pokles populací hmyzu ukazuje, že předchozí stav byl pravděpodobně neobvyklý…“
Zdroj: sciencemag.cz, Wikipedia, cuni.cz
