Léčivé byliny a vše, co jste o nich potřebovali vědět. Přečtěte si naše bylinkářské rady. Prohlédněte si také oddělení bylin v našem katalogu rostlin.
Náš imunitní systém nás chrání před různými příčinami onemocnění včetně virů, bakterií, plísní a alergenů. A pokud je naše imunita oslabená, choroboplodné zárodky napadají naše tělo a způsobují různá onemocnění. Existuje však mnoho způsobů, jak tomu zabránit. Kromě bylinek přitom podpoří naše tělo i úplně obyčejné návyky.
Kdo si pěstuje byliny v květináčích na terase či balkóně, má to snadnější. Stačí nádoby na podzim přenést do interiéru, ovšem ne všechny bylinky budou po uplynulém vegetačním období v bytě dále prosperovat. Jak pěstovat bylinky v bytě?
Od pokojovek očekáváme krásu, radost z kousku živé přírody uvnitř domácnosti. Ale užitečnost, prospěšnost zdraví? Překvapivě, i to je možné. S příchodem zimy určitě doceníme, když nám květináče nabídnout asistenci zelené lékárny, pohotovou pomoc proti nemocem a prevenci nachlazení. Které rostliny to dokážou?
Příprava svátečních oslav, vykřesávání té správné nálady ze zimní ne-nálady, může být někdy dost vyčerpávající. Fyzicky i psychicky. Občas se proto vyplatí, v zájmu zachování nekonfliktně pohodové atmosféry a zdraví ostatních členů domácnosti, trochu zvolnit tempo a dopřát si zklidnění. Třeba nad šálkem bylinkového čaje.
Spěch se nevyplácí, ale ne vždy je důvod čekat. Sklizeň vydatné úrody si můžete dopřát v rekordní rychlosti, pokud včas vysadíte ty správné plodiny. Které patří k těm, co přirůstají skutečně závodní rychlostí?
Čím letos ozvláštnit štědrovečerní sváteční tabuli? Sušené datle, fíky a tuzemské křížaly, to má o Vánocích na stole snad každý. Vlašské a lískové ořechy, madle, pistácie, ořechy kešu a para, arašídy, to je již také známá, i když dost drahá klasika. Ale co dál? Když budete chvíli pátrat, narazíte na delikatesu jménem ořechy piniové. I když, o ořechy vlastně vůbec nejde. Jsou to vlastně semena sbíraná z borovic. Na druhou stranu jsou však všechny ořechy semeny.
Že jsou vlašské ořechy prospěšné pro naše zdraví, ví určitě každý. Že se bez nich neobejde mnoho dobrot včetně některých druhů vánočního cukroví, o tom také nemá smysl diskutovat. Ale že lze využít i skořápky? Jak si pomoci při dobývání chutných a zdraví prospěšných látek jader vlašských ořechů? A jak vlašské ořechy uchovávat, aby vydržely co nejdéle?
Aby pěstitelé dosáhli sklizně vanilky, musí rostliny kvítek po kvítku opylovat ručně. Najatí pracovníci dovedou za jednu směnu opylovat až tisíc kvítků a to s notnou dávkou jemnosti a trpělivosti, i když to na první pohled vypadá trochu brutálně. Květ je třeba poškodit.
Vlaštovičník větší, v zahradách plevel, přitom vlastně báječná léčivá bylina. I když zároveň i nebezpečná. Tak je to ale se všemi drogami, v míře více než hojné ublíží, v míře rozumné pomohou. S vlaštovičníkem a takzvanou „vlaštovčí vodou“ se však pojí i jedna zajímavá stará pražská pověst až faustovského charakteru.
Svazenka vratičolistá, modrofialově kvetoucí a příjemně vonící květina, která se do Evropy dostala již na začátku kolonizace amerických kontinentů. Původně byla rostlinou okrasnou, ale jak se stalo u více druhů amerických krásek, dnes je doslova pokladem zemědělským. Proč?
Vlastně tak trochu obyčejný bodlák, tedy jen na první pohled, to je bělotrn. Ovšem krásná modrá barva rozvitých květů vynikne jak v zahradě, tak v suché vazbě, pokud bělotrny usušíme. A co víc, když je v zahradě necháme do jara, sice již nebudou hýřit barvami, ale tvary. A třeba ojíněné jinovatkou anebo zasněžené budou vypadat zajímavě opravdu až do jara.
Dělají radost, voní a chutnají. Jenže co s bylinkami v záhoncích a květináčích, když se přihlásí podzim? Opravdu se jich musíme všech zříct? Ne. Některé mohou zimu přečkat, jiné se musí přestěhovat za teplem. A všechny si zaslouží poděkování péčí.
Chutí připomínají stopky dužistopky sladké rozinky, nejchutnější jsou pak usušené. Navíc tento strom odhalil jedno své velké tajemství. Obsahuje látku, která (dle pokusů na laboratorních zvířatech) snižuje pocit libosti spojený s alkoholem. Vědci si proto slibují, že by mohl být vyvinut lék pro závislé na alkoholu. A testy na lidech začaly již před přibližně deseti lety.
Šípky jsou zázrak domácí lékárny, na který se letos vyplatí nezapomenout. Aby si vámi sesbírané a usušené šípky uchovaly co nejvíc ze svých kvalit, je třeba dodržet pár jednoduchých pravidel.
Ve starověké Číně si pivoňky získaly oblibu císařů, v našich zahrádkách jsou oblíbené již staletí. A dokonce se dostaly na index místního panstva, jelikož se staly oblíbenou zahradní trvalkou chudiny. Přece nebudeme mít v zámeckém parku to samé, co má chudina před svými chaloupkami. Podobného osudu se dočkaly třeba i hortenzie.
Plevelem bylo původně vlastně všechno rostlinstvo, naši předci sběrači vybírali v přírodě plody, semena, hlízy a cibule stejně jako jiní živočichové. Pak ale lidé dostali nápad sbírané rostliny podporovat, aby jich bylo na jednom místě co nejvíce. Nejprve byla společenstva zřejmě jen zahušťována a později se přišlo na to, že lze konkrétní plodiny pěstovat i v monokulturách. A tím začal boj s rostlinami plevelnými.
Přemýšlíte nad tím, jak připravit svůj imunitní systém na zátěž sychravého podzimu? Dumáte, o jaké doplňky stravy rozšíříte svůj jídelníček, abyste to ustáli ve zdraví? Není třeba vymýšlet nic nového: o tom, jak blahodárně na posílení odolnost lidského organismus působí šípky, se ví už dobrých 1000 let.
Za vznikem mnohých luk stojíme my lidé. Vlastně by bylo často lepší hovořit o technické památce, než o divokém přírodním prostoru. Louky totiž vznikaly v různých dobách, od neolitu až po dobu bronzovou a dál, v prvních stoletích našeho letopočtu pak mnohé opět zarostly lesem a znova začaly vznikat v raném středověku. Tedy louky ve smyslu středoevropského vnímání. A co se týká našeho území, mnoho přirozených přírodních luk zde nenajdeme.
Volbu buď/anebo, tedy zda jen pro okrasu nebo pro užitek, u zahradních jezírek podstupovat nemusíte. Mohou totiž být zkrášlujícím prvkem zrovna tak jako „produkční“ záležitostí. Ne sice záhonkem, ale přesto místem, kde se dají pěstovat rostliny k snědku. Chce to jen vědět, co na nich nechat růst.
Keř, který dnes považujeme spíše za plevelnou dřevinu, si naši předkové vážili o dost víc. Bez černý měl reputaci až zázračné léčivky, a své uplatnění našel i v kuchyni. Připomenout si jeho mimořádné schopnosti si můžete i vy, a třeba mu tím znovu pomůžete naleznout ztracenou slávu.