Taro kořen je doslova zázrak nabitý vitamíny a minerály. A kromě toho, že výborně chutná, také léčí. Bohužel právě tuto delikatesu dosud ochutnal jen málokdo z nás a také se u nás nepěstuje, jelikož jde o druh, kterému prospívá klima tropické a snese i subtropy. Ovšem v našich obchodech již tento sortiment najdete, tedy především v těch asijských. Proč právě taro kořen vyzkoušet?
Taro kořen je řazen mezi takzvanou bezlepkovou zeleninu. A v mnoha zemích tropů a subtropů je právě kořen kolokázie jedlé velmi rozšířený. Ostatně se mu přezdívá brambory tropů a jde o jednu z nejstarších zemědělských plodin, která je dokonce označována za vůbec jednu z prvních pěstovaných rostlin v lidské historii. Na mnoha místech Oceánie, Asie a Afriky roste kolokázie jedlá plně, jinak je ale plodina pěstována na bahnitých polích. U nás seženete hlízy této rostliny především v asijských obchodech, případně na internetu.
)
)
)
)
Kolokázie jedlá
Kolokázie jedlá (Colocasia esculenta) anebo také taro je druhem jednoděložné rostliny z čeledi árónovité (Araceae). Její listy jsou velké a dlouze řapíkaté, srdčitého až střelovitého tvaru, dorůstají délky až 2 metry, přičemž vyrůstají z podzemních hlíz. Vícečetné květenství drobných květů bývá obalené toulcem. Hlízy mohou vážit až 5 kg a jsou významnou součástí jídelníčků v v mnoha zemích Asie a Afriky. Kromě toho jsou konzumovány i řapíky a mladé listy tara a jemu příbuzných rostlin. Tedy jako zelenina.
Zelenina hlíznatá i listová
Taro pěstovali a jedli již staří Číňané, Indové, Egypťané a Římané. V současné době dominuje v Asii, Indonésii a Tichomoří. Místy je kolokázie jedlá pěstována dokonce i jako okrasná rostlina. Pozor však, hlízy některých odrůd obsahují škodlivou kyselinu šťavelovou (podobně jako třeba rebarbora), je proto nezbytná jejich důkladná tepelná úprava, přičemž vodu musíme po vaření vylít. Taro kořen se konzumuje vařený, pečený, smažený, sušený a umletý na mouku, vyrábí se z něj také škrob menších zrn a lepších dietetických vlastností, než mají brambory. Dužina hlíz má barvu bílou až smetanovou, chuť jemnou a po uvaření je měkké až mírně rosolovité konzistence. Vynikající je k přípravě polévek, kaší, příloh k masu a sladkých dezertů. Řapíky a mladé listy tara a jemu příbuzných rostlin se jedí podobně jako špenát a mangold, tedy jako listová zelenina. V tomto případě bohatá především na vitamin C. Pečené hlízy chutnají podobně jako pečené jedlé kaštany.
Árónovité rostliny jsou u nás pěstovány především jako pokojové květiny, tedy i kolokázie jedlá.
)
)
Taro kořen – nutriční zázrak
Hlízy kolokázie jsou velmi chutné, obsahují však také velké množství organických látek, minerálů a vitamínů důležitých pro lidské zdraví. Vysoký obsah vitamínů C, A, B6 a E, ale také hořčíku, železa, zinku, fosforu, manganu, mědi, kyseliny listové a draslíku. Taro kořen má významnou roli při snižování krevního tlaku, funguje jako antioxidant a stimuluje imunitní systém k tvorbě vyššího množství bílých krvinek. A právě bílé krvinky nás chrání před cizími patogeny. Prokazatelné jsou také účinky protirakovinotvorné. Vysoký je též obsah sacharidů (až 26 %), přičemž taro kořen obsahuje 2 jejich typy prospěšné pro řízení hladiny cukru v krvi. Vysoký je také obsah vlákniny a rezistentního škrob, což ocení hlavně lidé s cukrovkou. Navíc tyto sacharidy napomáhají i snižovat riziko srdečních onemocnění, jelikož snižují hladinu cholesterolu. Vysoký obsah vlákniny má též pozitivní vliv na lidský trávicí trakt, podporuje peristaltiku střev, zabraňuje plynatosti, nadýmání, křečím, zácpě a dokonce i průjmům. Účinně též taro kořen pomáhá v boji s nadváhou.
)
)
Pěstujeme kolokázii jedlou
I když kolokázie jedlá pochází z tropů, můžeme ji úspěšně pěstovat i u nás. A nejen jako pokojovou rostlinu v květináči. Máte ve své zahradě vlhčí kout třeba u jezírka? Zkuste to, rostlina je sice dosti náročná, ale za dostatku vody u nás teplé léto přežije bez problémů, zimu již však ne. Venku můžeme tuto rostlinu pěstovat přibližně od května do září, pro přezimování však rostlina vyžaduje minimálně 16 °C. Množí se přitom snadno, stačí větší hlízy rozkrájet na menší kousky, přičemž se řídíme počtem oček a odřezky sázíme zásadně očkem vzhůru.
)
)
Substrát volíme mírně kyselý a dobře propustný, nejlepší je smísení substrátu s říčním pískem. Určitě se bude rostlině dařit v miniskleníku, který ale nesmí stát na přímém slunci. Na dně květináče musí být drenážní vrstva, přičemž se nám budou kořeny rychle rozrůstat, což si časem vyžádá přesazení do většího květináče. Substrát musíme udržovat stále vlhký, aby nám listy rostliny nezačaly odumírat. Rostlina by se pak totiž zatáhla právě zpět do hlíz a znova vyraší až po další zálivce. Ne nadarmo se v tropech taro kořen pěstuje na bahnitých polích.
)
)
Pokud pěstujeme rostliny ve vlhkém záhonu, před příchodem mrazíků hlízy vyjmeme, očistíme od odumírajících listů a zeminy a do jara uskladňujeme na suchém a tmavém místě.
Zdroj: abecedazahrady.cz, wikipedia.org
)
)
)
)
)
)
