Také znáte ten pocit: velkoměsto na vás útočí ze všech stran, všude automobily, beton, vegetace - ta už se sem skoro nevejde, spousta hluku a výfukových plynů, spousta rušivých, nervy drásajících elementů, starosti všedního dne, stále stejné a stále doléhající... Kdo by odolal představě alespoň několika dní v měsíci strávených pryč od tohoto chaosu, v klidu staré venkovské chalupy, která i v horkých letních dnech poskytuje příjemný chládek, klid, ticho, plody, vůně a hlavně neopakovatelnou atmosféru starých časů. Tak se stává, že si buď pořizujeme nebo radostně dědíme staré usedlosti se zahradami obřích rozměrů, které pak přivádíme postupem času více či méně úspěšně do stavu obyvatelného.
Stanovení záměru a stylu aneb na každém kroku mlsání trochu
Prvním krokem při plánování venkovské zahrady je rozhodně si uvědomit, že mnoho stávajících prvků lze skvěle využít a nepřijít tak o určitou "patinu zahrady" v prvních letech po rekonstrukci.Do venkovské zahrady se například výborně hodí ovocné dřeviny, a to jak stromové patro, tak i keříky drobného ovoce. Uvažme proto pečlivě, zda vážně nutně musíme při rekonstrukci staré selské zahrady zničit všechnu stávající vegetaci (jak se to v drtivé většině případů děje) a nahradit ji uniformním designem zahrady předměstského typu s výsadbami převážně po obvodu pozemku, s nápadnými pestrolistými dřevinami, nepřirozeně vyčnívajícími do krajiny a nicneříkajícími půdopokryvnými jehličnany.
Anebo je tu druhá možnost – zamyslet se nad tím, co máme aktuálně v zahradě k dispozici a s ohledem na zdravotní stav dřevin využít stávající jabloně, třešně, na vhodné místo dosadit ořešák, případně (podle místního klimatu) odolnou meruňku či broskev, pár lísek.
Pokud nechceme ovoce sklízet pravidelně, lze zvolit některou z alternativních ovocných dřevin (muchovník, moruše, kamčatská či kanadská borůvka), které nebudou obtěžovat velkými nesklizenými plody, protože jejich drobné plody nejspíš dojedí ptáci.
Asi nikdo na svojí procházce venkovskou zahradou neodolá pokušení smlsnout si na obřích plodech malin (výborná je odrůda Himbo Top), beztrnného ostružiníku či černého rybízu. Přitom péče o tyto keříky drobného ovoce je skutečně zanedbatelná a zvládne ji i naprostý začátečník.
Pokud nechceme ovoce sklízet pravidelně, lze zvolit některou z alternativních ovocných dřevin (muchovník, moruše, kamčatská či kanadská borůvka), které nebudou obtěžovat velkými nesklizenými plody, protože jejich drobné plody nejspíš dojedí ptáci.
Asi nikdo na svojí procházce venkovskou zahradou neodolá pokušení smlsnout si na obřích plodech malin (výborná je odrůda Himbo Top), beztrnného ostružiníku či černého rybízu. Přitom péče o tyto keříky drobného ovoce je skutečně zanedbatelná a zvládne ji i naprostý začátečník.
Několik důležitých zásad při tvorbě zahrady selského typu
- jednoduchost pro založení i údržbu
- romantický look
- nikoliv příliš pestrá druhová rozmanitost: pojetí „co dřevina - to jiný taxon“ působí velice únavně a nepřirozeně
- respektování klimatických a půdních podmínek – platí zvláště pro extrémnější polohy (odolné druhy rostlin)
- navození venkovské atmosféry pečlivým výběrem rostlinných druhů typických pro selské zahrady
- vyloučení dřevin uměle a strnule vyhlížejících, netypických pro český venkov, jakož i dřevin s nepřirozenou barvou listů, jehličnany až na malé výjimky (tis, smrk) vyloučíme paušálně
- naopak upřednostnění rostlin s příjemným přirozeným odstínem zeleně listů, dřevin domácích, ať vzdušných (bříza, jeřáb) či utažených (jírovec), vhodné jsou rostliny stejných rodů jako v zahradě použité či ponechané ovocné dřeviny (Malus, Prunus, tedy okrasné jabloně a třešně)
- využití stávajících dřevin, zvláště dlouhověkých (duby…)
- zachování průhledů do volné krajiny (většinou na venkově stojí za to) a tím posílení kontaktu s okolní přírodou a zvětšení prostoru k pozorování
- množství příležitostných „sedátek“ (třeba i jen opracovaná kláda či pařez) pro možnost spočinutí, uvolnění mysli a pozorování krás, které se na každém kroku naskytnou
- rafinované prostřídání keřů a trvalek poskytujících v každém období vegetace svými květy nějakou delikátní vůni, barevnou harmonii, přičemž vůně ani barvy v jednom okamžiku se nesmějí přebíjet, naopak je třeba na každé období zajistit novou kombinaci těchto vjemů
- využití kulis vzdušných keřů, které velkému prostoru dodají hloubku, odpovídající atmosféru, tajemnost a nádech romantiky
- prosvětlení stínu světlými odstíny květů (bílé, žluté), naopak na plném slunci vyniknou syté barvy (modrá, sytá fialová, červená), pokud ale nechcete udělat chybu, držte se jemných pastelových barev (odstíny růžové, světlá fialová, světlá modrá, krémová), ty spolu krásně ladí vždy
Rostliny typické pro český venkov
Stromy:Aesculus x carnea (červený kaštan), Crataegus laevigata ´Paul´s scarlet´ (červeně kvetoucí hloh), Tilia cordata (lípa), Malus sylvestris (jabloň lesní), Prunus padus (střemcha), …Keře: Rhodotypos scandens (zákulovec), Crataegus monogyna (hloh jednosemenný), Viburnum x bodnatense ´Dawn´ (kalina, kvete v mírných zimách), Viburnum opulus, Viburnum opulus ´Sterile´ (typické venkovské kaliny), Laburnum (štědřenec), …
Trvalky:
Phlox paniculata (flox), Irisy velkokvěté (kartáčkové kosatce), Pulmonaria (plicník), Lysimachia (různé druhy vrbiny), Papaver orientale (mák východní – mnoho barevných kultivarů), Salvia officinalis (šalvěj), Dicentra spectabilis (srdcovka), Alchemilla mollis (kontryhel – výborný na lemy cestiček), Paeonia officinalis (pivoňka), …
Cibuloviny:
Frittilaria imperialis (řebčík královský), určité druhy narcisů, …