Tři, třicet a tři stovky. Jednoduchá poučka vysvětluje, jestli je kolem vás dost zeleně

Začneme z trochu jiné strany. Od žebříčku těch nejzelenějších měst Evropy, potažmo světa. Správně bychom asi měli říct „žebříčků“, protože těch vyhodnocení zeleně měst je opravdu mnoho. A protože jich je tolik, nabízí i různé výsledky. Každé takové zhodnocení má totiž svá vlastní kritéria, kterými tu „zelenost“ hodnotí.

Například některá hodnocení na to jdou přes počet vysazených stromů. Někde jsou to desítky stromů ročně, v jiných metropolích desítky tisíc kusů. Takže podle takového měřítka to pak vypadá, že města s desítkami tisíc vysazených stromů jsou jasně zelenější. Je to ale pravda? Když se nad tím trochu zamyslíte, jistě vás napadne, že desítky tisíc stromů si říkají o spoustu místa. A sídlo, které pro stromy tolik místa má, je má nejspíše jen proto, že dosud mnoho stromů nevysadilo.

To hodnocení tudíž v praxi nejspíš vypadá tak, že na nějaké obludně šedivé panelákové sídliště někdo navalil spoustu drobné tyčkoviny. Zkrátka, i když tu letos vysadili 10 000 stromků, moc zelené to asi ve výsledku není. Naopak ty metropole, které vysadily jen desítky stromů, mohou být mnohem zelenější. Protože už pro samé parky, aleje a ozeleněná náměstí nemají další stromy kam dávat.

Ona vlastně celá ta idea se srovnáváním zeleně různých měst přes počet vysazených stromů nedává moc smysl. Existuje spousta sídel, která jsou skutečně bohatá na městské dřeviny, o něž zde vzorně pečují. Takže nemusí honit rekordy a vysazovat stromy další. Protože ty, které mají, jejich obyvatelům docela stačí.

Další takovou fintou může být počet nebo rozloha městských parků. Mohou to být jednotky, desítky i stovky, ale o reálném počtu zeleně to moc nevypovídá. A jen to, že někdo na kruhový objezd zasadí čtyři smrčky, z místa park ještě nedělá.

Statistickou pastí může být i vyčíslení pokryvnosti. Vezmete podrobnější letecký snímek nějakého města, a kouknete se, kde se to zelená. Vyjádříte plochu překrytou korunami stromů, porovnáte to s rozlohou města a vypadnou vám nějaká procenta.

Třeba takový Řím disponuje pokryvností městskou zelení okolo 35 procent. Třetina města by tedy měla být zelení, čili ve stínu korun stromů. Ale pokud se vydáte někam mimo historické jádro, začne vás v úpalu ulic s roztékajícím se asfaltem hodně zajímat, kde že tu zeleň mají vlastně poschovávanou. Na sídlištích v předměstích totiž o strom v Římě nezavadíte, byť v celkovém průměru má tohle město pěkné skóre.

Protože ono zprůměrování má, jako všechny statistické průměry, spoustu nedostatků. Nevyhraje to ani celková rozloha městských parků. Představte si třeba Central Park v New Yorku. Fantastických 3,41 kilometrů čtverečních zeleně, hezky ve středu obrovské metropole. To jen tak někde nemají.

Je kvůli tomu New York zeleným městem? Moc ne. V 784 kilometrech čtverečních rozlohy celého města, které zelení nijak zvlášť nedisponuje, se to docela ztrácí. Paříž rovněž disponuje obřím příměstským parkem, ve Fontainebleau. Ale v porovnání s celkovou rozlohou města ji to rovněž nespasí. Pokryvnost Paříže zelení je menší než deset procent. A to to ještě dohání zelenými střechami.

Zmatek dělá i to, že ne každá zelená je opravdu zelená. Někdo totiž započítává pokryvnost (zalesněnost) území stromy, a jiný si k tomu připočítává i zatravněné plochy. V případě českého hlavního města mají zelené plochy přibližně 56 procent celkové rozlohy. Jenže je to součet lesních ploch, které tvoří 28 procent, a travnatých ploch, které zabírají 27 procent rozlohy Prahy.

Takže to „až tak“ stromové území není.

Pochopitelně, že ve většině měst světa čtvrtě zbohatlíků oplývají zahradami, alejemi a parky. Ale v těch samých městech, ve čtvrtích těch ekonomicky méně šťastných obyvatel, to nejednou připomíná vyprahlou poušť. Průměry tedy vypadají slibně, ale sama praxe je neradostná. Je pak takové město, které má relativně dost zeleně – ale nemá jí dost pro všechny své obyvatele – skutečně zelené?

Z měřítek plošných to celé můžeme vztáhnout i na jednotlivé obyvatele. Spousta lidí si vám bude stěžovat, že stromů je v jejich místě bydliště tragicky málo. Anebo až moc. Na to si budou nejspíš stěžovat ti, co musí hrabat listí z trávníků a dolovat ho z okapů.

Pamětníci zase zavzpomínají, že stromů kolem nich bylo dřív o dost víc. Nebo taky o dost méně.

Každý to může vnímat odlišně. Můžeme to obrátit a postěžovat si na to, že nějací zelení aktivisté nám chtějí vysadit i stromy tam, kde je vidět nechceme. Jak se dá zargumentovat, že počet stromů kolem nás už stačí?

Je to zkrátka zapeklitost.

Proto je také naše Praha v těch různých hodnoceních jednou zahrnutá v první desítce nejzelenějších měst Evropy (kde se občas objevuje kolem páté či šesté příčky), někdy zazáří v soupisce dvaceti nejzelenějších měst celého světa, a jindy se nedostane ani do první evropské stovky. Každý to totiž počítá jinak, aby se dobral výsledků, které jsou lichotivé. A když náhodou nejsou, tak to spočítá jinak, aby lichotivé byly.

A proto taky ta metrika zelenosti nemá u hloubavějších lidí moc velkou důvěru, protože často produkuje dost nesmyslné výsledky. Tucty nejzelenějších měst světa, v nichž třeba žijí tisíce se stavem zeleně nespokojených obyvatel.

Jak tedy posoudit, zda skutečně ne-žijete v zeleném městě?

Udělat v tom jednou provždy pořádek se pokusili výzkumníci Školy veřejného zdraví australské RMIT University.

Hezké na tom je, jakou cestu si k tomu zvolili. Jistě, mohli tak jako už mnohokrát jiní přepočítávat vysazené a existující stromy, rozlohu a počty parků, pokryvnost a další nazelenalé indexy. Ale radši se rozhodli to všechno propojit dohromady a celé to výrazně zjednodušit. Aby si každý mohl odpovědět, jestli žije v sídle s dostatkem zeleně či nikoliv. A nemusel se spoléhat na ošidné výsledky rozmanitých hodnocení.

Jejich návod lze dokonce vypsat i matematicky.

Coby pravidlo: „3 + 30 + 300“.

Slovně je to o něco pochopitelnější. Tu poučku si totiž můžeme rozložit do jednoduchých otázek.

První zní: „Když se teď podíváte z okna, vidíte (aspoň) tři stromy?“.

Ta druhá je o tom, jestli koruny stromů, které vidíte, zastiňují alespoň třicet procent okolní zástavby. Zkrátka, jestli se třetina vašeho výhledu „noří do stínu“ právě díky stromům.

A ta poslední otázka? Ta je o tom, jestli to k nejbližšímu městskému parku máte méně než 300 metrů.

Prostě „Tři, třicet a tři stovky“.

Jednoduché, skoro pohádkově. A fungující, inu, naprosto všude. Můžete to vyzkoušet sami na sobě.

Když vyhlédnu z okna, mám docela štěstí. Koukám do vnitrobloku se zahradami. A stromů vidím o dost víc, než jen tři. Ano, s tím stínem je to teď v zimě krapet složité. Ale když zavzpomínám na léto, skutečně víc jak třetinu toho prostoru vymezeného momentálním výhledem stíní stromy. Do parku to mám s dětmi jen kousek, o dvě ulice dál.

Podtrženo a sečteno, za sebe mohu říct, že teď žiji v zeleném městě. Sousedi z ulice to budou mít podobně, a velmi podobné to bude i v okolních čtvrtích. Na to, že by s tím souhlasili lidé ze sídlišť na okraji, bych si už asi nevsadil. Ale ti zase mají blízko les a k parkům to taky nemají daleko.

Takže to nejspíš o tom zeleném městě vážně bude pravda.

Pokud to štěstí nemáte - stromy nevidíte, o stínu se vám v létě může jen zdát a k parku musíte vážit předlouhou cestu – měli byste se asi ozvat. Nežijete totiž v místě, kde byste dostávali to, na co byste měli mít nárok. Protože není zdravější, čistší, harmoničtější, odolnější teplotním výkyvům… zkrátka zelenější životní prostředí je něco, co si vy i vaše děti zasloužíte. A pokud to nemáte, měli by na tom vámi zvolení zástupci na radnici pořádně zabojovat.

Klidně jim to připomeňte, a nenechte se zmást tím, že podle nějaké tabulky pokryvnosti nebo počtu vysazených tyček žijete v zeleném městě. Poučka 3 + 30 + 300 dává dohromady základní standard, který byste rozhodně měli mít. Alespoň.

Zdroj: link.springer.com, TheConversation.com, visitCzechia.com