Města rostou, což je jev vcelku přirozený. Při tom růstu kolem sebe pohlcují menší sídla a ze silnic, které byly prve spojnicemi výhradně určenými pro auta, se stávají ulice. Tedy, měly by se stát. Vzniká z nich ale něco jiného. Něco, co nedocení pěší obyvatelé měst, ani řidiči. Stroads.
Angličtina je jazyk skoro gumový, proto se dá všemožně doplňovat a ohýbat, za vzniku slov donedávna neexistujících. Příkladem takového novotvaru je do roku 2011 slůvko „stroads“. Vzniklo zkřížením dvou slov již existujících, významem trochu podobných. Tedy slova roads – silnice; a slova streets – ulice. Do češtiny by takový hybrid překládal doslovně špatně: silice, ulnice, sulice nebo rovnou uličnice? To zkrátka nezní. Proto raději zůstaneme u těch stroads.
Co jsou zač? Hybridním křížencem ulic a silnic, nejen lingvisticky, ale i funkčně. Jsou to silnice, ze kterých se – často v důsledku rozrůstání měst - měly stát ulice. Což se ale úplně nestalo. Spíš z nich přestaly být silnice, ale pořádné ulice z nich nevznikly. Stal se z nich jakýsi patvar, který není ani jedním, ani druhým. Nenese výhody silnic ani ulic, ale nevýhod má za obě dohromady.
)
Aby to nebylo tak zmatené – poprosíme o shovívavou trpělivost - přiblížíme si trochu genezi vzniku stroads. Nejprve musíme začít u silnic (roads), které byly z principu své novodobé existence zakládány na podobném principu, jako třeba železniční tratě. Dálkové spojnice mezi dvěma body, napojující města a vesnice. Patřil k tomu co nejpřímější profil, minimum zatáček. Zkrátka cesty rovné jako když střelí, aby se to dobře plánovalo, snáze stavělo a hlavně, aby se po tom dalo rychle jezdit auty a náklaďáky.
)
Ulice (streets), coby mnohem spletitější zahuštění sítě pozemních komunikací v jednotlivých sídlech, jsou už něco jiného. Napojují obyvatele měst a vesnic zevnitř, k nejrůznějším službám, úřadům a obchodům. Jsou to vnitřní tepny života lidských sídel. A z principu své existence jsou otevřeny různým formám přepravy. Po ulicích se dá – alespoň za krajnicí – jezdit na kole. Jsou tu chodníky pro pěší chůzi. Auta tu nechybí, ale taky nikam neuhání. Drží je totiž minimální povolené rychlosti, protože kolem je zabydleno.
)
Skoro by se dalo i souhlasit s tím, že zatímco na silnicích klidně přenecháte hlavní slovo automobilům, v ulicích to bude víc o lidech, obyvatelích toho kterého městečka. Náš Zákon o pozemních komunikacích to členění streets/roads vidí trochu jinak (a trochu jinak to mají nastavené Rakušané, Němci, Nizozemci nebo třeba Kanaďané), ale i jinými slovy dojdete v zahraničí ke shodě v tom, co je spíš ulicí a co už spíš silnicí.
A ano, pak jsou tu stroads.
Valašská epizoda
Namátkou si představte - teď nic osobního proti Zlínu – svatou trojici jedné jediné silnice – tedy Zlínskou, z níž se stává třída 3. května a nakonec třída Tomáše Bati. Je to útvar, který má čtyři, ale někdy taky i šest jízdních pruhů. Které se z moc pěkné silnice mění na ne až tak příjemnou s tím, jak se noří hlouběji do katastru krajského města.
Když před rokem 1934 vznikala, měla být tou hlavní dopravní tepnou, silnicí, kterou se mělo dát velkou rychlostí uhánět rovnou za nosem z Otrokovic až do baťovského Zlína. Jenže Zlín se nám krapet rozrostl, i vesničky před lety zastrčené v polích u silnice k němu – třeba Malenovice, Louky – se natáhly až k té silnici. Taky tu na předměstí vyrostly benzínky, fabriky, velká obchodní centra a sklady. A s tím narostla i potřeba to všechno napojit a funkčně propojit.
)
Už nejen pro automobily, ale i pro pěší a třeba i cyklisty. Bylo třeba to obklopit zastávkami MHD, k nimž by se dalo dojít chodníky. A přidat k tomu sjezdy, křižovatky, přechody pro chodce. A z něčeho, co kdysi bylo aspoň v teorii velmi slušnou silnicí se tak stala hodně nepovedená ulice.
Nebo tedy – z něčeho, co nikdy nemělo být ulice, se ta ulice postupně stávala.
K upokojení valašských čtenářů znovu smířlivě dodáme – nic proti Zlínu. Ta trojjediná silnice/ulice je na české poměry ještě pořád snesitelná. V řadě českých měst, nejen krajských, se to rozrůstání a proměna silnic na ulice promítlo do vzniku mnohem horších stroads. A jen kousek od Aše na západ to často vypadá ještě hůř.
Protože oni vyasfaltovaní hybridní kříženci skutečně příjemní nejsou.
Pro všechny, ale vlastně pro nikoho
Na to, aby dobře sloužily autům a řidičům, je až příliš často protínají provoz zpomalující přechody pro chodce. Množství postranních odboček, vnořených křižovatek a sjezdů – k obchodním domům, benzinkám, servisům, myčkám, fabrikám a skladům – je činí velmi nepřehledné a docela riskantní.
Čím víc křížení, předností a zmatků, tím větší šance na strkanec a pojistnou událost. Přidejte k tomu nutnost měnit jízdní pruhy, chaotické značení, spoustu reklam a podnětů typických spíše pro ulice než pro silnice…
To samé ale platí i pro nemotorizované, pěší uživatele. Přecházet čtyřproudou silnici/ulici, po které se ve velkém prohání auta, není zrovna požitek. A to nemusíte mít ani kočárek nebo berle. Bezpečnost tu dostává na frak, protože rovina silnice svádí k rychlé jízdě, a chodce té rádoby „ulice“ chrání často jen děravá svodidla. Takže často jen čekáte, když vám nějaké auto skončí v náručí anebo se svezete za něčími stěrači.
)
Ke zdraví chodců rovněž nepřidá, že frekvence dopravy je tu výrazně špičková. Takže i tu půlkilometrovou procházku kolem stroads na bus budou rozdýchávat, jako kdyby běhali maraton podél magistrály. K procházkám se přitom tyhle ulice/silnice nepodbízí, jsou skutečně ošklivé. Ale vzhledem k tomu, že jsou strukturovány jako ulice, jste nuceni jimi opakovaně chodit a překonávat je.
Pro stroads je přitom typické, že kladou spíše důraz na rychlost a plynulost dopravy než na samu bezpečnost. Přitom chtějí výt blíže lidem a přibližovat jim obslužnost sídla. Ale tím, že se snaží být „vším pro všechny“ – sloužit řidičům i pěším – pak ve výsledku selhávají ve všech ohledech.
Není bez zajímavosti, že funkční oddělení ulic a silnic funguje docela dobře i z hlediska ekonomiky provozu nebo údržby, ale u stroads je naprostou (ekonomickou i logistickou) katastrofou. Zkuste zastavit na jedno odpoledne provoz na hlavní zlínské tepně, a prokleje vás milion lidí.
Že ty hybridní mutace silnic a ulic nejsou dobré, to už vědí v celých Státech, Kanadě, Austrálii a třeba v Thajsku. A ano, to poznání nevýhod stroads už vnímají i v Evropě. Jisté přitom je, že s dalším očekávatelným rozrůstáním měst jich bude jen víc přibývat, což z hlediska územního plánování představuje pořádnou výzvu.
)
Co s nimi dál, tam kde vznikají?
Buď z nich udělat skutečné ulice, anebo jen silnice.
Přeměna na ulici by znamenala výrazné zpomalení dopravy, upřednostnění lidí před auty a podporu komplexních interakcí a řešení v komunitě. Přeměna na silnici by znamenala oddělení silnice od obchodů a snížení počtu přístupových cest. Ale je třeba si vybrat.
Příklady ze zahraničí naznačují, že po stroads skutečně cesta k lepší budoucnosti nevede.
Zdroj: streetlightdata.com, restlessurbanist.com, wikipedia.org, theConversation.com, cnu.org, zam.zlin.eu
