Se vzrůstajícími emisemi CO2 a zvyšující se koncentrací tohoto skleníkového plynu v atmosféře se lidé snaží vymýšlet nové způsoby, jak tento proces zpomalit nebo dokonce zvrátit. Lapání CO2 do betonu vypadá jako slibný směr.
Snahy snížit emise oxidu uhličitého nabývají různých podob. Stejně rychle se ale vyvíjejí způsoby, jak uhlík nejenom nevytvářet, ale také jej z atmosféry odstraňovat. Stavebnictví je oborem, který má obrovský dopad na životní prostředí, proto je třeba hledat i zde.
Beton jako uhlíková pohroma. Nebo zachránce?
Výroba betonu, respektive jeho zásadní složky cementu, vytváří ohromné emise CO2. Na 1 tunu cementu připadá stejné nebo dokonce o něco větší množství CO2 (uvádí se 1 – 1,2 tuny).
)
Několik nezávislých výzkumných týmů však v poslední době zkouší beton využít jako uhlíkovou past. Princip je poměrně jednoduchý a zdá se, že i komerčně životaschopný. Při míchání betonové směsi se mixu vhání také kapalný oxid uhličitý. Ten reaguje se zde přítomným vápníkem a vytváří uhličitan vápenatý.
Tento proces by měl nejenom vázat oxid uhličitý, ale zároveň snižovat spotřebu cementu při výrobě betonu, čímž by měl snížit spotřebu CO2 při výrobě tohoto masově využívaného stavebního materiálu.
Podle studie provedené University of Michigan jde o jeden z nejefektivnějších způsobů, které se pro vázání uhlíku nabízejí. Je totiž poměrně levný a energeticky nenáročný.
)
I váš beton váže uhlík. Už teď
Beton jako materiál ale váže oxid uhličitý už teď. V rámci zvětrávání materiálu pohlcuje CO2 ze vzduchu. Během let dokáže vstřebat asi 43 % množství tohoto plynu, který se kvůli jeho výrobě dostal do atmosféry. Výše popsané řešení ale vstřebává oxid uhličitý již při výrobě.
Nejlepší uhlíkovou pastí je les
Zatímco průmysl se snaží přicházet s více či méně sofistikovanými řešeními vázání uhlíku, přichází planeta postupně o skutečně prověřenou kapacitu pro zachytávání CO2 pomocí biomasy - pralesy. Podle odhadů vědců dokáže les zachytit uhlík až na 1000 let – za podmínky, že se nevyužívá k těžbě.
)
Stromy v pralese totiž použijí CO2 ke svému růstu a několik staletí jej vážou ve své živé hmotě. Poté, co strom umírá, drží se uhlík v mrtvém dřevě, které se postupně rozkládá a mění na půdu, ze které vyrůstá další život. Než se původní molekuly uhlíku dostanou vlivem rozkladných procesů až zpátky do atmosféry, uplyne milénium.
Jak může jednotlivec snížit emise CO2?
Snížit emise znamená snížit spotřebu. Místo popojíždění autem na krátké vzdálenosti využijte bicykl, hromadnou dopravu nebo choďte pěšky (je to mimochodem mnohem zdravější). Doma si zbytečně nevytápějte, prospěje to i vaší peněžence. A pokud chcete jako jednotlivec pomoci uhlík z atmosféry vázat, zasaďte strom.
