Biouhlí se vlastně vyrábí podobně jako dřevěné uhlí. Jde o drcený zuhelnatělý organický materiál, chemicky stabilní uhlí, navíc však hmota obsahuje i spoustu minerálů. Definice hovoří o “biomase rostlinného původu, která byla zuhelnatěna pomocí pyrolýzy za účelem aplikace do půdy“. Rozdíl oproti dřevěnému uhlí je v tom, že biouhlí nevzniká jen ze dřeva. Zkuste využít tento zázrak, který dovede fungovat jako houba, jež udržuje v půdě vodu, vzduch i živiny. A zároveň dovede upravovat (snižovat) pH půdy, zbavuje ji nadbytečné kyselosti.
Biochar, nic nového pod sluncem
Biouhlí, čili biouhel (anglicky biochar), není žádnou novinkou. V minulosti se tento cenný materiál obohacující půdu používal na různých místech naší planety. A dnes se opět stává vyhledávaným. Dokonce lze říci fenoménem. Tento drcený materiál podobný dřevěnému uhlí nevzniká pouze ze dřeva. Jde o zuhelnatělou biomasu vyráběnou pyrolýzou, což je zahřívání bez přístupu vzdušného kyslíku. Vstupní surovinou je dřevo, listí, sláma, odpady a jiné materiály rostlinného, ale i živočišného původu. Materiál je porézní, nasákavý jako houba a v přírodě se jen velmi těžko rozkládá. Hovoří se o staletích až tisíciletích. Je proto vhodným prostředkem pro ukládání uhlíku do půdy. Environmentalisté dokonce hovoří o prostředku fungujícímu proti globálnímu oteplování.
)
)
Voda, vzduch, živiny, minerály
Kromě schopnosti pojmout a udržet v půdě vodu pro období sucha půdu také provzdušňuje (zadržuje a propouští vzduch). Dokonce mnohem lépe než písek, jelikož ten sice půdu odlehčuje, ale jeho zrnka nemají žádnou vnitřní strukturu. Navíc dovede vázat a zadržovat i živiny rozpuštěné ve vodě, stejně jako minerální látky. A to je komplex vlastností, nad kterými nemůže ohrnout nos žádný zahradník a zahrádkář. Však uvažte: půdní mikroorganizmy potřebují přístup ke vzduchu, vodě, minerálním látkám a živinám v organické hmotě, kterou rozkládají. A právě biouhlí jim to usnadňuje. Mikroorganismy se přitom mohou usazovat na povrchu biouhlí a čerpat, co zrovna potřebují nejvíce.
)
Historické příklady využití biouhlu
Historické příklady úspěšného využití biouhlu najdeme doslova po celém civilizovaném světě, dokonce jde i o vzpomínky na již zaniklé civilizace. Biouhel se přirozeně vyskytuje ve stepních černozemích i půdách zvaných terra preta (“černá země“ z portugalštiny), které vytvořili lidé v Amazonii dávno před příchodem Kryštofa Kolumba, tedy objevením Ameriky (tehdy domnělé Indie). Dokonce jde i o státem uznávanou zemědělskou praxi v dnešním Japonsku.
Nemusíme však chodit až tak daleko, bylo prokázáno, že v černozemích ukrajinských stepí prošlo až 10 % uhlíku stepními požáry, jde tedy o přirozeně vzniklý biouhel, bez lidského přičinění. Ve vrstvě silné 20 cm zde najdeme v každém metru čtverečním až cca 3 kg biouhlu. A v uměle vytvořených půdách terra preta najdeme někde dokonce i výrazně vyšší množství biouhlu než v přirozeně vzniklých černozemích.
)
)
Biouhel byl vlastně dříve doslova všude. Kromě hnojiv chlévských a zeleného hnojení šlo o doporučovaný prostředek pro vylepšení půdy ještě před nástupem průmyslových hnojiv. Tedy běžně ještě v 19. století. V Evropě i Americe a jinde po světě (výše jsme zmínili, že v Japonsku je tento trend běžný dodnes). Biouhel se doporučoval, jelikož zvyšoval odolnost půdy a rostlin vůči suchu, nedostatku živin i chorobám. Dokonce dovedl pohlcovat zápachy, proto byl využíván i jako příměs do zahnívajících odpadů rostlinného, zvířecího anebo lidského původu. Biouhel byl dříve všude.
Biouhel nemusíme kupovat
Biouhel si přitom můžeme, ale nemusíme koupit. Celkem snadno si totiž tento cenný materiál vytvoříme v zahradě. Podobně jako kompost, tedy pardon – podobně jako dřevěné uhlí. Jak postupovat? Připravte si plechový sud, větve (a jiný organický materiál) a sirky. Veškerý materiál shromáždíme na jednu hromadu. Nejlépe menší kusy dřeva, proschlé větve z prořezávek stromů a keřů, suchou trávu, kukuřičné klasy, šišky (šištice) z jehličnanů apod.. Poté dejte tuto hmotu do plechového sudu, kterému sejmete víko, rozděláte oheň a necháte materiál dostatečně dlouho hořet. Nesmí se však stát, že by zůstal jen popel, potřebujeme zuhelnatělou hmotu, ohořelou. Je nasnadě, že je nejprve třeba příliš velké kusy dřeva naštípat na třísky, prostě vytvořit před zapálením co nevíce sourodou hmotu. Proces zakončíme ve správný moment tak, že obsah sudu prolijeme shora vodou a ještě lépe bylinou či hnojnou jíchou. Důležité je, aby nádoba nebyla zdola prodyšná, aby nám tekutina nevytékala. Vznikne nám tak zuhelnatělá hmota v podobě černých pevných kousků.
)
Samozřejmě je zde ještě sofistikovanější řešení, totiž pořízení takzvané retorty na dřevěné uhlí, ve které lze zahradnické černé zlato vyrábět ve velkém. A co je retorta? Vlastně pec, čili ocelové topeniště kónického tvaru. Šikovný kutil či zámečník si takové zařízení vyrobí celkem snadno. Pak se v něm ale musíme naučit biouhel správně vyrábět. Ve skutečnosti jde o ocelovou obdobu někdejších milířů. A víte co? Pokud chcete biouhel okamžitě a bez práce, stačí si koupit větší množství dřevěného uhlí, rozdrtit na jemno a aktivovat – napustit živinami a dalšími látkami.
)
Aktivace biouhlu před zapravením do půdy
Biouhel je jednoduše řečeno třeba napustit tím, co chceme do půdy přidat. Čistý biouhel bez napuštění (např. bylinnou jíchou či zkvašenými slepičinci) se doporučuje přidávat třeba do kompostu, se kterým se smísí. Ale stačí i jen obyčejně zarýt do půdy. Přidáním do kompostu biouhel získá organické živiny, které pak může v podobě hnojiva předat v půdě rostlinám. Smísení s kompostem se provádí tak, že každou novou vrstvu kompostového materiálu (cca 20 cm silnou) poprášíme přibližně 0,5 cm silnou vrstvou biouhlu. Ten zachytí a nasaje vše, co by se jinak z kompostu vypařilo nebo odteklo.
)
Dalším způsobem aktivace biouhlu je smísení se zakoupeným substrátem či půdou v zahradě, případně i s organickým hnojivem (např. chlévskou mrvou). Doporučuje se dávkování 10 % biouhlu na zbylý objem hmoty. Na 10 litrů substrátu tedy použijeme přibližně 1 litr biouhlu. Směs je pak třeba dostat do hloubky, ve které rostliny koření. K některým rostlinám však stačí směs jen přihodit, případně můžeme biouhel poházet po povrchu a zapravit. Na jemno drcený biouhel klidně poházíme i po trávníku, který právě prošel vertikutací a aerifikací. Postupně se díky narušení povrchu trávníku dostane hlouběji a jde o lepší materiál než pouze půdu odlehčující písek.
)
Do půdy přidávat postupně po dobu více let
Biouhel je dobré do půdy přidávat postupně, po dobu několika let. Při každoroční kultivaci se s půdou postupně promísí. Doporučená dávka je 1 až 2 kg na metr čtvereční. Biouhel můžeme do půdy zapracovávat při rytí i kypření.
Posyp hnojiště a suchých záchodů
Biouhel je také vhodný jako posyp hnojišť a suchých záchodů. Nejlépe nasycený kompostovým výluhem, případně takzvanými Efektivními Mikroorganizmy (EM). Pohlcuje pachy (viz výše) a napomáhá procesům kompostování. Právě tím potlačuje hnilobné zápachy.
Sofistikovaná pyrolýza
Při skutečně správné pyrolýze dochází k zahřívání biomasy bez přístupu vzduchu při vysokých teplotách dosahujících 300 až 600 stupňů Celsia. Finální produkt se od dřevěného uhlí liší tím, že bývá drobnozrnný a nepoužívá se jako palivo. Běžně však lze v zahradě tohoto procesu dosáhnout jen těžko. Lze ale improvizovat (viz výše).
)
Přednosti půdní látky (hmoty) jménem biouhlí (biouhel):
- Váže v půdě vodu a udržuje ji pro období sucha.
- Provzdušňuje půdu a zlepšuje její strukturu a kvalitu.
- Váže spolu s vodou i živiny a důležité látky, které se díky sorpční kapacitě biouhlu nevyplavují.
- Nabízí životní prostor prospěšným půdním mikroorganismům.
- Obnovuje úrodnost půdy bez potřeby hnojení chlévskými i průmyslovými hnojivy.
- Reguluje pH půdy, snižuje její kyselost a přispívá tedy k tvorbě vhodného prostředí pro růst rostlin.
- Podporuje biodiverzitu.
- Snižuje uhlíkovou stopu, produkci odpadu a šetří vodu i hnojivo.
- Protože biouhel pracuje jako houba, která do sebe také dokáže nasát prakticky cokoli, aniž by se nafukovala, lze tuto hmotu využít i jako přírodní herbicid a fungicid. Váže do sebe totiž škodliviny a nedá proto patogenům šanci se k rostlinám dostat.
)
Praktická rada na závěr
Smíchejte biouhel s hnojem, kejdou, podestýlkou od slepic a podobnými materiály v poměru 1:1 (litr biouhlu na litr ostatních hnojiv). Směs dejte do neprodyšné nádoby, aby z ní nevytekla tekutina, zalijte vodou či bylinnou jíchou a nechte pár dní stát. Zabrání se tak úniku plynů z hnoje a sníží se jeho zápach, stabilizuje se obsah živin a vytvoří se jakési superhnojivo s dlouhotrvajícím účinkem. Poměr se může samozřejmě i lišit, experimentování se meze nekladou. Navíc lze k biouhlu přidat i průmyslově vyráběná vodorozpustná hnojiva, komposty, mykorhizní inokula a aktivní mikroorganismy. Prostě lze namíchat koktejl podle svého uvážení. Pozor však, preferujte výrobky přírodního původu, nezničte si biouhel chemikáliemi. Z anorganických hnojiv tedy doporučujeme především klasické NPK. Takto koncentrované hnojivo s nosičem (biouhlem) pak musíme samozřejmě použít uváženě, abychom rostliny nespálili.
Zdroj: ekolist.cz, cirkusc.cz, Wikipedia, druhli.cz, specialnizahradnictvi.cz, regenerationinternational.org, pronatura.org, v4biochar.czu.cz
)
