Zřejmě budete mít problém s odpady a udržováním cest, zřejmě nebude všude snadné získávat poštu, budete si pro ni muset chodit, nebo dojíždět. Ale jinak? Trvalý život v rekreačních objektech, dokonce i v hodně malých chatičkách, přináší více benefitů než omezení. A hlavně více svobody. Ne každý po ní však touží a každý si ji představuje tak trochu jinak.
Romantika, svoboda i škůdci
„Proč máš tak roztrhaný triko a díry v kalhotách?,“ zeptal se přísedící štamgast hlučného čtyřicátníka. A rovnou se potutelně uchechtával. Věděl, že je to kvůli myším. Chlapík se přestěhoval na chatu a po několika měsících práce v Německu našel doma ve skříni děravé oblečení, zápach myšiny a spoustu myších bobků. Prostě ne všechno je při životě na chatě, v chalupě, či v zahradním domku skvělé, dokonalé. A škůdci k takovému životu rozhodně patří. Jsou i v zahradě okolo, jsou všude. Jenže ten klid, romantika, případně i sousedská pospolitost usedlíků. Někdy je to jako se přestěhovat na “vandr“. Z nouze ctnost, ale osobitá a s obrovským nádechem romantiky.
)
Starší lidé nechají dětem byt ve městě a přestěhují se na chatu nejčastěji
Paradoxně se ale na chatu či chalupu stěhují častěji starší lidé. Chtějí vypadnout z města, touží po své zahrádce a klidu, blízkosti lesa. A svůj městský byt často nechají mladým, aby se při té stávající drahotě nemuseli zadlužovat. Ono to vlastně má i svou logiku. Pracují ve městě, bydlí ve městě.
)
Sázava chatařům zaslíbená
Nedávno jsem byl na návštěvě u kamaráda na Sázavě, u Českého Šternberku. Chatičkou se mu skoro každý rok prožene voda, prý kvůli špatné regulaci na výše položené přehradě. Přizpůsobili se tomu. Už několikrát museli větší část interiéru rekonstruovat, o sklepě se záchodem nemluvě, tam se rovnou počítá s tím, že prostor bude pravidelně pod vodou. Ale neměnil by. Sice bydlí jinde, ale chatu stavěl jeho táta a on ji udržuje ve stejném stylu dodnes. Jezdí na ni skoro padesát let. „I ty nejmenší a nejstarší chatky tady okolo stojí nejméně 3 milióny. Bez pozemku. A ceny pořád rostou,“ říká. „Takže všichni důchodci, co tu bydlí trvale, jsou vlastně milionáři. Až budu jednou starej, taky se sem asi nastěhuju. Alespoň přes sezónu. A řeka? S tou se člověk musí naučit žít…“
)
Ráno se po večerní grilovačce a popíjení jdeme vykoupat do chladné vody. Tu a tam nějakej vodák, ale Sázava není naštěstí alespoň v této části tak proslulá vodní turistikou, jako třeba Vltava od Vyššího Brodu do Boršova nad Vltavou. Žádná vodácká dálnice. S těmi několika, co projíždějí, vtipkujeme… „Děti, bereme šutráky, nabíjíme a kamenujeme. Na něééé!“ Chladná voda je za letošních srpnových veder rozhodně fajn. Vodáci se smějí, ale pro jistotu přidají na tempu. Kameny v rukou opravdu držíme. Zavzpomínám na první trampský a k tomu ještě poetický román Jaroslava Jana Paulíka Arizona. „Tys to nečetl? Člověče, vždyť tady někde chodili, toulali se okolo po lesích a pálili po sobě s četníky ostrejma. Divokej západ se vším všudy… Povinná literatura, kámo. Jako na základce a gymplu.“
Problém s číslem popisným se dá řešit
Obzvláště v zahrádkářských koloniích pak má trvalý pobyt v zahradních chatkách jeden háček, totiž číslo popisné. Tradiční rekreační chaty a chalupy čísla popisná obvykle mají, ale v zahrádkářských koloniích se s něčím takovým vůbec nepočítalo. Například majitelka jedné z chat v třebíčské zahrádkářské kolonii se kvůli přidělení čísla popisného obrátila i na ministerstvo vnitra. Nakonec donutila radnici jednat a radní udělali ze zahrádkářských kolonií adresy, na kterých lidé mohou bydlet. V tomto případě ale i s povinností platit odpad, i když k zahrádkám s chatkami popeláři nezajedou. (Zdroj: idnes.cz)
)
Příklad Třebíče ukazuje, že vše záleží hlavně na úřadech a vůli občanů se ozvat. Zdejší zahrádkářské kolonie dostaly jména (např. Fučík, Spytihněv, Mojmír), navíc byla použita taková jména, která místní zahrádkáři používají desítky let. Názvy kolonií mají fungovat jako jména ulic. A každá chatka zároveň dostává své evidenční číslo. Poté je už velmi snadné získat na takovém místě trvalý pobyt. Lokality si ale stále zachovávají status zahrádkářských kolonií, vyvážení popelnic tedy neexistuje, město (obec) neudržuje ani cesty. Na druhou stranu ale zmizí spousta trvalých pobytů z budovy radnice, stejně jako z bytů a domů, kde dotyční vlastně vůbec nebydlí.
)
Trvalý pobyt můžete mít i v garáži
Za možnou zásadní změnou stojí změna v legislativě týkající se evidence obyvatel. Právní výklad je dnes takový, že není podmínkou, aby prostory, kde je občan přihlášen k trvalému pobytu, musely být zkolaudovány jako byt. Vlastně to může být třeba i garáž. A podle aktuálního výkladu ministerstva vnitra jsou radnice povinné přidělit evidenční číslo, když o to občan požádá. Panují zde sice jisté obavy, například ze zastavění území zahrádkářských kolonií, někde se už do zahradních chatek stěhují i početnější rodiny, pro mnoho lidí je to však výborný způsob, jak vyřešit svou existenci co nejlevněji. Ano, problémy jsou i s doručováním pošty a nalezením adres, ale proč ne.
)
Co je vlastně možné postavit na pozemku typu zahrada?
Kromě skleníku, pergoly, kolny či boudy na nářadí a studny je možné na zahradě postavit i malý zahradní domek. Dokonce existují i možnosti přeměny zahrad na stavební parcely, obzvláště ve městech a jejich těsné blízkosti. Respektive všude, kde je nedostatek stavebních parcel. Je ale třeba splnit několik podmínek.
Za prvé musí být z úředního hlediska převod konkrétní zahrady na stavební pozemek vůbec možný. Pozemek navíc musí být vhodný ke stavbě rodinného domku svou polohou a rozlohou. Převod přitom zabere určitý čas a nevyhnete se spoustě administrativy. Myslet si však, že uděláte stavební parcelu ze zahrady s chatkou v zahrádkářské kolonii je iluze, stejně je tomu v případě chatek v chatových oblastech. Někteří lidé to řeší rozšířeními a stavbami na černo, to však začíná docela drasticky potírat nový stavební zákon.
)
Obecně platí, že ne všechny stavby na zahradách v zahrádkářských oblastech můžete postavit bez souhlasu stavebního úřadu. O chatařských osadách platí to samé. Rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nepotřebujete pouze u staveb s jedním nadzemním podlažím do 25 metrů čtverečních zastavěné plochy a do pěti metrů výšky. Navíc nesmí být tyto stavby podsklepené hlouběji jak 3 metry. Uvedené podmínky obvykle splňují právě typické malé zahradní domky, kůlny, pergoly a jiné zahradní přístřešky, stejně jako menší chatky.
Pokud byste ale chtěli postavit na své zahradě nový domek nebo chatu určenou k bydlení či pro rodinnou rekreaci, které překročí výše uvedené limity, bude nutné řešit svůj stavební záměr s místně příslušným stavebním úřadem.
Zdroj: bydlimenazahrade.net, hyponamiru.cz, idnes.cz, capne.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, zakonyprolidi.cz
)
