Když dva dělají to samé, výsledkem nemusí být totéž. Brazilští architekti měli za úkol navrhnout klientovi přístřešek na zahradu. A pracovali s totožnými materiály, jako lidé v okolí stavby. Tedy s tím, co bylo při ruce. Výsledek jejich práce přesto překvapuje.
Jen taková obyčejná bouda, dřevník, chatka do zahrady? Kdepak, tenhle projekt je jim hodně vzdálený. Možná jim odpovídá užitím. Ale jak je nepatrný svými rozměry, je rozhodně ohromující provedením. I když brazilští architekti nazývají tento projekt „přístřeškem“, něco takového bychom nejspíš místo chaty anebo zahradního domku ocenili též. Potěšující přitom je i skladba užitých materiálů, které tuhle realizaci činí příjemně cenově dostupnou.
Architekt Cássio Sauer a Elisa t Martins si nejprve nastudovali situaci v místě, podívali se, v jakém kontextu lidé z regionu Canola užitkové venkovské stavby budují. Bylo o to vesměs o dohromady zbouchaných „krabicích“ – směsi dřevěných fošen, prken a trámků, polykarbonátu, drátěném pletivu. Zkrátka z toho, co kde bylo zrovna při ruce. Rozhodli se, že tuto zaužívanou architekturu jednoduchých kombinovaných dřevostaveb posunou na trochu vyšší úroveň. V podstatě těmi samými prostředky, jen zkrátka vkusněji a promyšleněji.
Jejich klient měl k dispozici pozemek, zahradu porostlou bujnou vegetací. A přál si tu architekty vytvořit přístřešek, kde by se mohl kochat zelení a odpočívat po práci. Potřeboval též dřevník a místo na ukládání zahradního nářadí. Pokud by architekty neoslovil, skončilo by to nejspíš typickou krabicí. Jenže z architektonického studia sauermartin vzešel návrh silně odlišné krabice - designové a esteticky hodnotné.
Přístřešek do zahrady, verze 2.0
Struktura objektu roste z pravidelnosti dřevěných hranolů, které v odstupu 80 centimetrů vytváří podpůrnou kostru přístřešku. Ten z týlové strany přístupné slouží jako úložiště dřeva, ve střední části je skladem nářadí a zepředu je světlým zastřešeným „ateliérem“ s výhledem do zahrady. Přináleží k tomu ještě skromné patro vyvýšené rozhledny. S tím, že střešní plocha může být využita jako terasa.
Hranoly a dřevěné trámky základů drží pohromadě kování, objem stěn vyplňují dřevěné obklady, svařovaná síť a rozsáhlé plochy matného polykarbonátu. Činí objekt prodyšný, napojený na své okolí vizuálně i fyzicky. Masivní dřevo kontrastuje s industrializovanými prvky polykarbonátových desek, vše doplňují vrstvené dřevěné panely na stropech a podlahových plochách.
Užitný prostor pod střechou tu činí jen 2,4 metrů čtverečních, ale pochozí střecha tuto plochu zdvojnásobuje. Také je odtam rozhled z výšky korun stromů.
Celá stavba je zasazena do mírně svažitého terénu, a podepřena betonovým blokem. Ten objekt pevně kotví v místě a brání prostupu půdní vlhkosti k dřevěné konstrukci. Prosklený výklopný rám v čele stavby pak může zpřístupnit interiér čerstvému povětří. S těmi samými materiály a prostředky, které jsou v místě běžně k sehnání, tu vznikla stavba, která si rozhodně získává pozornost.
Zdroj: sauermartins
Foto-kredit: Pedro Kok, Cássio Sauer