Česko je v rychlosti povolování staveb až 157. na světě, především kvůli povolování nové bytové a průmyslové výstavby, která aktuálně trvá i mnoho let. Srovnávání probíhalo ve 190 zemích světa a žebříček byl vypracován Světové bankou. Nejde opravdu o něco, čím bychom se měli chlubit. Byť by měl tuto nelichotivou situaci alespoň částečně napravit nový stavební zákon, zázraky nečekejme.
Ideální by totiž bylo, kdyby legislativa umožnila sloučit všechny schvalovací procesy do jednoho, jak je přesvědčena řada developerů a odborníků ve stavebnictví. V rychlosti povolování staveb dnes prostě patříme k nejhorším na světě. Rychlejší jsou například i Ukrajinci, kde dosud zuří válka a Indové. Za poslední roky nás dokonce předstihly i některé africké státy. Aktuální průměrná doba stavebních řízení v Česku byla spočítána na 246 dní, přitom například Dánová zvládnou veškerá povolení za cca 2 měsíce. Hned za námi jsou na „chvostu“ země jako zbídačená Eritrea, Somálsko a občanskou válkou zmítaná Libye.
Žebříček světové banky Doing Business 2019 porovnával jednotlivé země i v tom, jak dlouhý čas je zapotřebí k zahájení podnikání, jaké je daňové zatížení a jaká je otevřenost země mezinárodnímu obchodu. V celkovém srovnání jsme pak obsadili 35. místo. Stavebnictví je na tom u nás tedy nejhůře. A to tato čísla zdaleka ještě nekopírují realitu, jelikož hodnoceno bylo pouze množství času, které je nezbytné k získání všech potřebných razítek. Skutečná doba stavebních řízení se však podle odborníků často vyšplhá i na více let. Přitom jde u každé z konkrétních staveb o problém s „konkrétním razítkem“.
Tento tristní stav přitom může představovat značné problémy pro naši zemi i do budoucna, jde o zásadní fakta pro další rozvoj naší země. A pokud se někdo ve svých očekáváních toužebně obracel k novele Stavebního zákona, realita je taková, že právě ona v řadě případů čekání ještě více prodloužila. Tato novela začala platit na začátku roku 2019, zavedla řadu nových nástrojů, například sloučení územního řízení, stavebního řízení a posuzování vlivu na životní prostředí. Ovšem některé součásti novely stavební řízení naopak prodlužují. Například povinnost získat stanovisko orgánů územního plánování, které slouží k posouzení souladu stavebního záměru s územně plánovací dokumentací. A právě na toto povolení nyní se nyní v praxi čeká i půl roku.
Obecně je stav takový, že se sice hovoří o zrychlování stavebního řízení, to se však v praxi prodloužilo. Je to, jako by člověk najel v očekávání rychlé dopravy na novou dálnici a nakonec na ní trávil v koloně několik dní. A i to se loni dokonce stalo. Jestliže již staří Římané věděli, že klíčem k pragmatickému vládnutí říši je doprava (tedy cesty umožňující bezpečnou logistiku) a stavebnictví (tedy rychlá výstavba opevněných uzlů), paradoxně tomu není v přeneseném slova smyslu dnes jinak.
Bohužel však zřejmě nemůžeme čekat v nejbližších letech posun k lepšímu. Celou situaci totiž chce současná vláda řešit současným návrhem ministerstva, který předpokládá zjednodušení stavebního řízení formou zavedení takzvané fikce souhlasu závazného stanoviska. Mělo by to znamenat, že úředníci budou mít při stavebním řízení na vyjádření lhůtu 60 dní. Pokud by se do té doby nevyjádří, bude to znamenat automatický souhlas. Bude ale nakonec skutečně tak? Když navíc další novela Stavebního zákona je předpokládána s účinností až od roku 2023?
Tato komplexní změna zákona je opravdu slibována. V první polovině října 2019 byl představen plán na nový Stavební zákon, který by opět, světe div se, měl stavební řízení urychlit. Jako už tolikrát. Podle něj by mělo být vše možné vyřídit na jediném místě. Platit by však mohl začít až v první polovině roku 2022 a účinnosti by nabyl až o rok později. Jisté to však vůbec není, o to více, že podle původních předpokladů měla mít další novela připravena až o několik let později (předpokládala se účinnost od roku 2027).
Za klíčovou též zákonodárci považují především elektronizaci celého systému stavebních řízení. Neuvěřitelný postřeh v roce 2020, kdy mají přístup k internetu již i batolata a senioři nad hrobem. K dispozici by měl být takzvaný „portál stavebníka“ a také „datové úložiště projektové dokumentace“ spolu s „digitální technickou mapou“. Můžeme jen doufat, že takový systém nevybudují dříve například Kamerunci a Somálci, a že u nás nezačneme chovat místo již dávno nerentabilních vepřů domácích prasata bradavičnatá. Zřejmě se směrem k savaně neposouvá pouze klima naší země, ale i legislativa.
