Jen prachobyčejný kus holé skály, která trčí z hladiny jezera a kolem níž hvízdá studený vítr? Architekti naštěstí viděli v malém ostrůvku Pointe Au Baril, ležícím nedaleko Georgian Bay, něco víc. Protože viděli potenciál, dokázali tu vytvořit fantastické hnízdo odpočinku. Sezónní bydlení, v němž vás severský vítr nebude obtěžovat, jen dotvářet atmosféru.
S tím větrem se tu pochopitelně počítat musí. Zrovna tak jako s tím, že den začínající slunečným ránem se už před polednem dokáže zvrhnout ve strašidelnou bouři. O zimních sněhových vánicích nebo kolísání hladiny v průběhu roku raději ani nemluvě.
Pointe Au Baril totiž leží v Kanadě - z Toronta jsou to sem tři hodiny autem – a tak je tu počasí neustále proměnlivým faktorem. Objekt ostrovní „chaty“, který tu vznikl, na to musel být připraven a tu dynamičnost podnebí musel mít zakódované v DNA svého stavebního plánu.
Měřítka, odstupy i odolný koncept
Třeba tím, že mezi objekty mola malé loděnice, posilovny, vlastního obydlí a sauny nestaví zbytečně dlouhé vzdálenosti. Přeběhnout je dokážete, i když se zrovna počasí rozhněvalo.
Zrovna tak místu přiměřená jsou i užitá měřítka. Necelých 300 metrů čtverečních užitné plochy, využívané dvěma obyvateli, je mezi přítomné objekty rovnoměrně rozloženo. Na ostrůvku tak nic vyloženě neční, a vše je - i díky šedavé barvě dřevěných fasád – součástí krajiny.
Ta volba rozčlenění stavby do několika objektů vycházela i z toho, že se architekti rozhodli neupřednostnit jeden jediný výhled, ale nabídnout obyvatelům panoramatický rozhled do všech stran.
Lehce asymetrické tvary staveb se vějířovitě rozprostírají nad terénem, přičemž fungují v souladu s přirozenou topologií skály. Celý koncept ujednocují užité rysy – to, že vstupy do objektů jsou velmi málo patrné; že mají trojvrstvé prosklení hluboce zapuštěných oken; disponují stažitelnými „roletovými“ stěnami, které garantují širší využitelnost i lepší tepelnou regulaci.
Přírodní materiál, který něco vydrží
Vizuální pevnost těchto budov podporuje pohodlí, které přináší vědomí, že tato obydlí mohou odolat extrémním povětrnostním vlivům přírody, zatímco skromné měřítko a hmatové teplo interiérů poskytují útulné útočiště.
Cíleně „skromná“ je tu i paleta užitého materiálu. Vynikají v ní žulové desky Muskoka, cedrové bělené desky na stěnách (horizontálně) a na fasádě (vertikálně). Vnější obklad je ovšem ze dřeva zeravu obrovského, který perfektně odolává zdejším klimatickým podmínkám.
Podtrženo sečteno, tahle chata nabízí velmi příjemně izolované místo, v němž můžete klidně odpočívat, zatímco se za jeho okny odehrávají třeba i velmi nepříjemné bouře.
Materiály: Akb Architects
Foto-kredit: Doublespace