Název obce – Chester – zní tuze anglicky. Ve skutečnosti ale leží na jižním pobřeží Nového Skotska, od Anglie jej dělí 4500 kilometrů. Svým vyzněním ale působí velmi evropsky, kontinentálně. A to i přes to, že je obklopen lesnatou krajinou, kde většinou buď prší anebo sněží.
Majitelka se ale zasadila, aby nic z toho v interiéru domu nebylo znát. Trávit uvnitř může celé dny, aniž by na ní padala sklíčenost. Objekt je totiž vystavěn s pocitem volnosti.
Projektu na tenhle „skromný, přímočarý a funkční dům“ se zhostili architekti ze studia Mackay-Lyons Sweetapple. Návrh pojali jako experiment s dvoupodlažní novostavbou, která s pomocí minimálních forem, obyčejných materiálů a za nízkých nákladů dosahuje maximálního efektu. Výsledek je příjemným překvapením. Stavba nepůsobí přehnaně, její design je promyšlený, detaily sofistikované, styl nadčasový. Zkrátka, na 125 metrech čtverečních užitné plochy tu vznikl dům, který umí zaujmout v každém ohledu.
)
)
)
)
Jednoduchý tvar, nekomplikovaný prostor
V základních obrysech je dům obyčejný. Trochu vyšší stavba se sedlovou střechou. Zblízka jde vidět, že její fasáda je obložená dvoupalcovým dřevem, překládaným přes sebe stejně, jako bylo zvykem při stavbě novoskotských rybářských lodí. Je to rys, který upomíná na místní tradice a lidové stavitelství.
Poněkud netradičním rysem je „zákus“, dovnitř objemu stavby pronikající odstup. Zvenčí je prosklený, a slouží jako uzavřená veranda. Není jediná. Dům totiž sousedí se svahem, ale pozornost upíná na opačnou stranu. Směrem k plošině, která je též využívána jako verandu, nebo spíš venkovní místnost beze stěn. Obě tyto polo-venkovní součásti slouží k tomu, abyste mohli být venku – pod střechou – i když prší nebo je tuhý mráz.
)
)
Od podlahy až ke stropu
Fasádu doplňuje – na úrovni druhého podlaží a střechy – přirozeně rezavějící ocel. Vypadá jako svorník, objímající dřevěný objekt pod sebou. Když k tomu přičtete ještě téměř neviditelné okapy, nenápadné otvory a nároží, vynikne před vámi velmi jednoduše – a přitom velmi propracovaně – uchopený objekt. Je to dům, kterým nakreslíte jedním tahem. Architektonická jednoduchost nicméně vyjadřuje sílu a nápad.
)
)
)
)
Obojí se přenáší do interiéru, kde objevíme i další řešení potírající jakoukoliv stísněnost. Hlavní obytný prostor je totiž vyveden až do výšky hřebene střechy. Klaustrofobie tu skutečně nehrozí. A vzhledem k tomu, že vnitřní stěny jsou obloženy dřevem – jež přesází v místě střešních oken do roštové struktury – dovnitř interiéru se tím dostává filtrované, tlumené světlo. Poeticky by se dalo říct, že tu světlo vystupuje ze stínů.
)
Výhled do korun stromů
V přízemí se nacházejí dvě ložnice a perforované ocelové schodiště, zhotovené ze skládaného ocelového plechu, trochu připomínající origami. Vede do hlavních obytných prostor na druhém podlaží, které nabízí ideální výhled mezi koruny stromů. Obývací a jídelní část tvoří centrální otevřený prostor, kolem něhož je umístěna kuchyně, balkon, umývárna a krytý balkon. Srdcem domu je pak krb, bez nějž by žádná kanadská zima nebyla kompletní.
Zdroj: Mackay-Lyons Sweetapple Architects
Foto-kredit: James Brittian
)
)
)
)
