Velká města zpravidla oplývají architektonickými skvosty. Nabízí kulturu, umění, zážitky. Také jsou ale živou půdou pro nenechavé a zdraví nebezpečné hlodavce. Kde jich žije nejvíce?
Přikrmovat ptactvo, to není jako přisypávat drůbeži. Chce to začít včas, ne moc brzo ani moc pozdě, a hlavně vydržet až do jara. A jaká další doporučení je třeba vzít v potaz, aby vaše krmítko skutečně dělalo nejen radost, ale přinášelo i skutečný užitek?
Předně není krtek jen jeden, tedy jeden rod a druh, krtků je mnoho. České slovo krtek je jménem pro 13 rodů malých hmyzožravých savců z čeledi krtkovitých. Jasno přitom nemají zcela ani nářečí, byť i v tomto případě je vycházeno z představy jediného krtka. Krtice, krt, kret, chrtek, krčica, krčice a chrt.
Kalendář se velkým saltem přetočil na rok 2023, a teď už s obavami vyhlížíme, co přinese tentokrát. Od nejistoty, pracovního stresu, sepisování daňového přiznání a depresí z podivné zimy si ale na chvilku můžete odpočinout. Už tenhle víkend. Protože mezi 6. a 8. lednem bude i letos probíhat Ptačí hodinka.
Je to vlastně jen maličkost, prkotina, řeklo by se. Dáváme ho tam, kde je místo – a kde na něj dobře uvidíme. Tam, kde se nám bude dobře obsluhovat a snadno se do něj bude dosypávat krmení. Je to úplně pochopitelné. Ale zrovna tak to může být ošidné. Proto se pro usazení krmítka, které bude dobře sloužit ptákům – a nestane se pro ně pastí – se vyplatí dodržet pár drobných pravidel.
Myši, myšice, norníci, hraboši, hrabošíci, hryzci, ale třeba i vzácná myšivka horská. Myší je více druhů a jsou si více či méně podobné. A některé z nich dokonce mezi myši ani nepatří. Vyznáte se v těchto drobných zemních savcích, kteří sice žijí skrytě, ale někdy dovedou být pěkně drzí?
Vůbec nejde jen o dobu letních prázdnin, své domácí mazlíčky si v autě vozíme pravidelně. Na výlety, k veterináři, na dovolenou, autem si je převážíme hrdě domů, když si je vezeme jako malá štěňátka od chovatele. A je také pravdou, že mnozí psi cestování autem milují. Jede se totiž na výlet.
Ne každá zahraničními turisty vyhledávaná země, kam se chystáte vyrazit na dovolenou, je stejně nakloněná psům. Zažité kulturní návyky, náboženství, odlišné zákony, ekonomická situace - to vše se může promítnout do toho, jak tu bude na cestovatele doprovázeného čtyřnohým mazlíčkem pohlíženo. Svou dovolenou byste proto měli plánovat s ohledem na to, jak moc dog-friendly jednotlivé státy jsou.
Vozit psa na zahraniční dovolenou není zrovna legrace. Musíte splnit řadu zákonných podmínek, stojí to nemalé peníze a výsledek je i tak pro stresované zvíře dost rozpačitý. Nikdo vám přitom negarantuje, že zvíře – které jste do ciziny odvezli zdravé – se stejně zdravé vrátí zpět. Rozumnější proto bývá nechat pejska či kočku po dobu vaší plánované rekonvalescence odložit u přátel a známých. Ti mu dopřejí dočasné zázemí a rozptýlí jeho samotu. Když ale nemůžete, nebo se nemáte na koho obrátit?
Vzít svého čtyřnohého mazlíčka na společnou dovolenou do zahraničí? Možné to je, ale úplně snadné to tedy není. Živé zvíře totiž není žádné zavazadlo, byť je na něj tak často pohlíženo. Splnit musíte celou řadu kritérií, abyste se v cizině nedostali do potíží.
Debata o osudu invazních druhů na území členských zemí EU postoupila do své závěrečné fáze. A spolu s ní spouští české Ministerstvo životního prostředí na svém webu nový on-line formulář, do něhož mohou lidé zaregistrovat své domácí mazlíčky, které mezi vyjmenované a do seznamu invazních druhů zahrnuté patří.
Čáp bílý. Velký cestovatel, jehož každoroční březnový návrat značí příchod jara. Bereme ho jako posla dobrých zpráv, nositele štěstí. A také jej osočujeme z toho, že roznáší děti. Jak se to s čápy má doopravdy?
Před lety skončil v naší zahradě uzavřené vysokými zdmi mladý čáp, který se učil létat. Byl přenesen do bytu v krabici, aby mu neublížili ratlíci a volali jsme do záchranné stanice. Tam se nás zeptali, jak daleko je čapí hnízdo a jestli jsou okolo nějaké louky, kde jsme viděli čápy lovit. Poté nám poradili, ať mládě vypustíme na louce za naší zahradou (je to kousek od čapího hnízda), že si ho tam rodiče najdou. Stalo se.
Proč si vlastně ptáci působí smrtící zranění tím, že bourají do skleněných výplní? Odpověď má několik částí a nedá se říct, že by chyba byla na jejich straně. A řešení, to je na nás, lidech.
Zabezpečte nechtěné pasti okolo svého domu, respektive na svém pozemku, zachráníte tak životy zvířat. A pozor, nový občanský zákoník platný od 1.1. 2014 změnil i pozice zvířat, nikoli jen práva a povinnosti lidí.
Nemusíme zrovna umět rozeznávat jednotlivé druhy baboček, otakárků, různých brouků, ještěrek, mravenců a nočních motýlů, abychom se k nim chovali šetrně, vycházeli jim vstříc a pochopili, že jsou i pro naše zahrady důležití a užiteční. Pojďme se na život v zahradách podívat trochu netradičně.
Ne, není řeč o prodeji barvených vajíček, ale o barevných vajíčkách drůbeže. Vajíčko totiž nemusí být jen bílé (které se nejlépe obarvuje a před Velikonoci nejhůře shání) a nebo zbarvená do světlého odstínu hnědé barvy. Mohou být třeba i zelená, namodralá a nebo čokoládově hnědá. Jak je to možné?
Pomáhat je krásné. Zvlášť když to znamená dělat méně, nebo něco nedělat vůbec. A to v případě jarní ochrany ptačích hnízd platí dokonale.
V bytě a domě mravence ze zásady nechceme, v zahradě však nemusí být nežádoucími návštěvníky. Záleží na úhlu pohledu. Mravenci jsou totiž známí svou pracovitostí a také všežravostí, což znamená, že odstraňují mnohé škůdce a také již odumřelé jedince z hmyzí říše. Vlastně jde o jakési žraloky našich zahrad, jejichž rozměry jsou ale na zcela opačném protipólu, než je tomu v případě oceánských „lékařských a hrobařských letek“. Navíc toho mravenci umí mnohem víc, chovají například jiné živočichy a pěstují houby.
Ještěrky nám v zahradě pomohou s likvidací hmyzích škůdců i ve stádiích larev, s mouchami, vosami, ale i s plži a mláďaty hlodavců. Navíc nejde jen o ještěrky, užiteční jsou všichni plazi. A bohužel jsou všichni naši plazi ohrožení, někteří kriticky.