Ještěrky nám v zahradě pomohou s likvidací hmyzích škůdců i ve stádiích larev, s mouchami, vosami, ale i s plži a mláďaty hlodavců. Mají však také své přirozené nepřátele, predátory. Jsou potravou čápů, volavek, lišek a jiných druhů. Jejich výhodou je ale velká mrštnost, rychlost a také neobyčejná schopnost dorůstání utrženého konce těla, ocásku, což je jedna ze strategií záchrany před predátory. Navíc nejde jen o ještěrky, užiteční jsou všichni plazi. A bohužel jsou všichni naši plazi ohrožení, někteří kriticky.
Plazí návštěvníci našich zahrad
Nejčastějšími návštěvníky našich zahrad je z ještěrek ještěrka obecná (Lacerta agilis), která je dlouhá cca 20 cm a pod zemí si vyhrabává dlouhé nory, ve kterých se schovává nejen přes zimu, ale po celý rok. Nejčastěji si však buduje úkryty 2, jeden zimní a jeden letní. Je vlastně takovou šlechtičnou mezi živočichy, na české poměry pak chatařkou. A dlužno říci, že silně ohroženou.
)
Naší největší ještěrkou je pak ještěrka zelená (Lacerta viridis), která může být dlouhá až 35 cm. Preferuje vápencové skály, je teplomilná a probouzí se až když venkovní teploty dosahují 15 oC. Samci tohoto druhu mají v období námluv krásné modré zbarvení hrdla. Spolu s ještěrkou zední (Podarcis muralis) je u nás bohužel tato ještěrka kriticky ohroženým druhem.
)
)
Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) pro změnu vyhledává prostředí chladnější a vlhčí, vyskytuje se proto ve vyšších nadmořských výškách a v lesích. I ještěrka živorodá je silně ohrožená. Potkat u nás také můžeme ojediněle nepůvodní ještěrku trávní (Podarcis taurica) a gekona tureckého (Hemidactylus turcicus).
Z dalších plazů mohou naše zahrady navštívit silně ohrožení slepýš křehký (Anguis fragilis), slepýš východní (Anguis colchica) a užovka hladká (Coronella austriaca), kriticky ohrožená užovka podplamatá (Natrix tessellata) a užovka stromová (Zamenis longissimus), ohrožená užovka obojková (Natrix natrix) a kriticky ohrožená zmije obecná (Vipera berus), jediný z našich jedovatých druhů.
)
)
Ještěrkoviště nebo hadník?
Prakticky jde o to samé a navíc jsou i jiná vhodná místa, kterými plazům pomůžeme, respektive mají ještěrkoviště a hadníky mnoho podob. Ještěrkoviště mohou tvořit například na sucho vyskládané kameny orientované na jih. Hovoříme též o suchých zídkách, ale může jít i jen o pouhou hromádku kamenů. Do spár mezi kameny lze přitom vysadit některé rostlinné druhy, třeba netřesky a rozchodníky. Obecně platí, že za ještěrkoviště jsou považovány uměle vytvořené biotopy umístěné na různých místech. A platí též, že stejně jako ještěrkám poslouží i hadům.
Přečtěte si náš článek o hadníku.
)
)
Použít můžeme také hromádky dřeva ponechané v koutu zahrady, kde se budou ještěrky schovávat za horkého léta, na jaře a na podzim však vyhledávají místa, kde se akumuluje teplo. V říjnu pak zalézají do děr, pod kořeny stromů, ale i do puklin nebo malých jeskyněk ve skalách. Před mrazem se musí schovat stejně jako to dělají žáby, hadi a nebo ježci. Ještěrky přitom přezimují jednotlivě a nebo v párech.
Zhruba v dubnu pak ještěrky vytáhne z jejich úkrytů sluníčko, načež vystavují svá ztuhlá tělíčka na slunci, aby si je prohřály. Jde o životně důležitý proces, protože zvýšení tělesné teploty zajistí, že se ještěrky mohou pohybovat, načež se svléknou a nastane čas na rozmnožování. Někdy v červnu ještěrky kladou 3 až 15 vajíček, samička vyhrabe mělkou jamku, do které vajíčka uloží a zahrabe. Za 2 až 3 měsíce se pak začnou líhnout mladé ještěrky.
)
)
K zazimování je ideální ještěrkám nabídnout kompost nejlépe se silnou vrstvou listí, která tvoří tepelnou izolaci, případně hromádku listí pokrytou vrstvou klacků a chvojí, aby vítr listí nerozfoukal. Na jaře pak listí snadno využijeme jako mulč, jelikož se ještěrky přestěhují na kamenné zídky a odstěhují se i ostatní zimní spáči. Případně listí necháme dál rozkládat, vznikne z něj výborná listovka.
Ve prospěch plazů však lze v zahradě ponechat třeba i starý pařez, stačí jej třeba zasypat hoblinami či dřevní štěpkou a obložit kameny.
)
)
Sofistikovanější hadník (resp. ještěrkoviště)
K tvorbě hadníku však můžeme přistoupit i veskrze odborně. Připravíme jej pak podobně jako kompost. Organický materiál zde tlí, čímž se vytváří teplo a hadník pak funguje jako vynikající inkubátor. Na jaře se zde dospělci poprvé zahřejí, když zdola uniká teplo z rozkladu hmoty a shora již hřeje sluníčko a nakonec zde plazi přežijí i zimu. Dokonalý úkryt.
Hadník postavíme tak, že nejprve vyhloubíme jámu někde v rohu zahrady, kam ale může slunce. Rozměry jámy zvolíme např. 2 x 2 x 1 (hloubka) metr. Jámu zaházíme většími kameny a okolo vytvoříme ohrádku vysokou přibližně 1 metr. Rohy ohrádky budou tvořit tyčky, ze kterých ostatně můžeme vytvořit ohrádku celou, musí však mezi tyčkami být mezery široké alespoň 3 cm. Z jižní strany pak může být místo ohrádky suchá kamenná zídka.
)
)
Vnitřní prostor hadníku vyplníme větvemi, listím a trávou tak, aby hmota nepřesahovala výšku ohrádky. Shora pak můžeme hadník zakrýt například starým kobercem, použít však lze cokoli. Větvičky, papír, noviny, lepenku, vytrhaný plevel, dřevěné piliny, přírodní textil a jiné materiály. Rok si bude takový hadník sedat, načež shora přidáme další materiál. Čím více hmyzu se do hadníku nastěhuje, tím lépe, ještěrky a jiní plazi se rychle přidají.
Ideální je navíc do přední části hadníku zabudovat i takzvané pískové pece z několika litrů písku. Do nich mohou někteří plazi klást vajíčka.
Nejste v tom sami
Abyste si nemysleli, že jste ve svém snažení sami, hadníky, ještěrkoviště a broukoviště budují také správci parků, lesníci a vodohospodáři. Přírodě se snaží pomáhat, kdo může. Tedy alespoň z těch, kteří k ní mají vztah. A v našem případě? Počínání v našich zahradách je sice dosti zištné, ale přesto velmi pomáhá právě i plazům.
