Čištění fasád z lícového zdiva

Technické důvody

Proč je lícová cihelná fasáda pro Čechy (ale i pro Rakousy, Slovensko a Maďarsko) až do 19. století netypická? Líc fasády ve středoevropských podmínkách vždy trpí mrazovými cykly. Přechody z teplot výrazně pod nulou (za jasné noci) do teplot nad nulou (ve dne díky slunečnímu záření) poskytuje každá zima několikrát, spíše mnohokrát. Pokud do fasády ve dne nasákne voda z tajícího sněhu a ledu, cihla výrazně trpí krystalizací ledu, jehož objem je o 10% větší než kapalné vody. Omítka na fasádě mrazem rovněž trpí, je však snadno opravitelná a je zvykem ji v pravidelných cyklech jedné generace obnovovat. Cihelná fasáda není snadno opravitelná, proto má kratší životnost než pro naše země typičtější omítané fasády.

Konstrukce

Častěji se na fasádách z 19. století setkáme s levnějšími nalepenými cihelnými páskami. Na nárožích bývají doplněny nárožními tvarovkami. Cihelné pásky i tvarovky jsou zpravidla vypáleny na vysokou teplotu a chrání je slinutý povrch. Nasákavost tohoto střepu bývá malá, kolem 2 až 3% hmotnosti. Pevnost historických pásek bývá vysoká, takže dobře odolávají i mrazovým cyklům. Byly u nás použity pásky mrazu odolnější než v cizině? Ano i ne. Ty pásky a cihly, které neodolávaly, už se nedochovaly. Poškozené fasády byly poté buď obnoveny (ale i jiným způsobem, než pietní výměnou prvků) nebo byly spolupříčinou odstranění celé stavby. Jak vypadá řez typickou fasádou s cihelným lícem? Typické zdivo o tloušťce 45 nebo 60 cm je vyzděno z běžných cihel o velké nasákavosti na vápennou maltu. 
První typ, tenký obklad páskami: Na líci je zdivo srovnáno omítkou (dle doby vzniku vápennou s hydraulickým podílem nebo vápenocementovou) a nalepen tenký (15-20 mm) obklad s reliéfním reversem. Obklad je dodatečně spárován jemnou maltou s vyšším obsahem pojiva.
Druhý typ, přizdívka: Na zdivo, na kterém jsou ponechány kapsy, je přizděn cihelný líc z cihel (běhounů) poloviční hloubky : 7 či 5 cm, dle formátu. Přizdívka je zděna na podobnou maltu jako vlastní zdivo. Obklad je poté rovněž vyspárován jemnou maltou s vyšším obsahem pojiva.
Použití plnoformátových lícových cihel ke zdění líce je třetí, málo častou možností. Kvalitní, mrazuvzdorné lícové cihly měly mnohem vyšší cenu než běžné zdící cihly, proto se jimi při výstavbě šetřilo.

Poškození cihelných fasád

Poškození je možno rozdělit do několika skupin: estetické poškození líce černáním, poškození cihel - mechanické a mrazové, poškození spár a případně i poškození spojení mezi podkladem a obložením.

Černání povrchu

Cihelné fasády ve znečištěném prostředí měst černají, jedná se o problém chemického rázu. Vápenná složka cihelného střepu reaguje s oxidem uhličitým a vytváří síranový povlak o tloušťce desítek mikrometrů. Povlak vzniká v místech, kam dosedá suchý prach, a která nejsou oplachována dešti. Prachová zrnka obsahují kovy a ty sorbují oxid siřičitý obsažený ve znečištěném vzduchu. Tloušťka povlaku postupně narůstá, až se stane krustou, tj. homogenní vrstvou odpojující se od podkladu.

Problémem je vyčistit povrch cihel tak, aby byl odstraněn povlak a nenarušena podkladní cihla. Zvláště nežádoucí je odstranit z povrchu cihly slinutou, hladkou vrstvičku, vzniklou při výpalu, která brání nasákání a zatékání vody. Otevřený povrch cihly je totiž nasákavější a tím roste nebezpečí poškození povrchu fasády v zimě.

Poškození spár

Spáry cihelného zdiva jsou zpravidla méně odolné povětrnosti než cihly. Spárová malta na vápenné bázi se snadno vyplavuje, stéká-li po líci fasády měkká (hladová) dešťová voda. Jakmile je líc maltové spáry vyplaven, rozpad malty se výrazně urychlí. Spárovačkou utažený povrch malty totiž odolává vodě lépe než otevřené póry pod povrchem. Spárová malta trpí chemickým atakem sorbovaného oxidu síry ještě více než cihla, neboť obsah vápna (vápence) v maltě je vyšší než v cihle.

Nevhodná oprava lícové fasády

Nepochopení konstrukce lícové fasády a její funkce vede často k chybné technologii, při které se chováme k lícové fasádě jako k fasádě omítané: povrch je vyspraven cementovou či vápenocementovou maltou, spárování na vysprávkách pouze naznačeno a celý líc opatřen sjednocujícím fasádním nátěrem v barvě cihel. Spárování je někdy naznačeno bílými linkami, většinou je přetřen celý líc včetně spár. Spárořez se projevuje jen ve stínech při plošším osvětlení. Co je na tomto postupu chybného? 
Nátěr fasády, jakkoli prodyšný, vždy zhoršuje difúzi povrchu pro vodní páru. Nátěr sice často chrání i proti zatékání vody, ale zhorší se schopnost fasády vlhkost vydat, odpařit. Vlhkost, soustředěná v povrchové vrstvičce za nátěrem může být, a zpravidla i bývá příčinou mrazových poškození. Zvláště u spárové malty to nalezneme velmi často.

Doporučený způsob obnovy

Citlivý a životnost prodlužující postup obnovy lícové cihelné fasády by měl zahrnovat:

• Očištění cihel a spár
• Doplnění cihelného líce; Obnova líce spár, spárování; Ochrana povrchu proti vodě

Čím čistit?

Pro očištění černé síranové krusty jsou k dispozici čisticí pasty na bázi fluoridu amonného, REMMERS Fassadenreiniger-Paste. Bezvodá pasta se nanáší vždy na vyschlý povrch fasády, neboť kontakt i s malým množstvím vody by vyvolal předčasnou chemickou reakci bez možnosti odstranění produktů. Po nanesení se ponechá aktivní látka do povlaku vpít. K tomu postačí jen několik minut. Poté se fasáda tryská tlakovou vodou odspodu vzhůru. Reakcí s vodou vzniká malé množství kyseliny fluorovodíkové, rychle reagující se síranem vápenatým. Během reakce se uvolní černá krusta od podkladu a tlakem vody jsou částice unášeny pryč. Pokud by nebyla použita tlaková voda, rychlá reakce by síran pouze přeměnila na stejně černý fluorid, aniž by došlo k odstranění povlaku z povrchu cihel a spár.
Čištění kyselinami (solná = chlorovodíková; octová, citronová) nebývá úspěšné. Jejich působením nedochází k rozpadu černého povlaku, avšak dochází k vymývání líce spár. Líc spáry je sice odnesen spolu s černým povlakem, ale porézní struktura malty zůstává otevřená rychle podléhající rozpadu. Použití kyseliny solné (chlorovodíkové) by na fasádách mělo být a priori zakázáno; vždy je příčinou zasolení chloridy, které ničí povrch vždy více, než ušpinění, které mělo být odstraněno.

Pozůstatky neodborných oprav a tmelení vápennými a cementovými maltami, tmely a spárovačkami z líce fasády sejmeme nejlépe organickou kyselinou, REMMERS AC Klinkerreiniger. Krystalická látka, kterou rozpustíme v horké vodě, nezanechává na fasádě výkvěty a zbarvení. Čím teplejší roztok aplikujeme, tím rychlejší je čisticí reakce. Nelze ale očekávat, že by byly v jediném kroku odstraněny tlustší vrstvy malty (několik mm). Proto se také nemusíme obávat vymytí spárové malty, která je chemicky obdobného složení. Očistit během jednoho kroku můžeme ušpinění líce, maltové zbytky je lepší předem mechanicky odloupat a osekat, aby k odstraňování zbylo méně hmoty.
Třetím nejčastějším ušpiněním, které je třeba z fasády odstranit, bývá „velkoměstský prach“, tedy směs prachových částic a kapiček oleje ze spalování nafty v motorech vozidel. Zvláště stavby při živých průjezdech obcemi bývají pokryty tímto ušpiněním. K tomuto účelu dodává Remmers koncentrát Schmutzlöser. Jedná se o tenzid, smáčedlo, které je stabilní v zásadité oblasti vápna a cementu. Použití Schmultzlöseru se ve vysokotlakých čisticích přístrojích (Vap, Kärcher) nebo samostatně omýváním fasády vodou s jeho přídavkem. Platí pravidlo, že teplou vodou se Schmutzlöserem čistíme mnohem účinněji, než studenou.

Posledním typem „ušpinění“ jsou nátěry a grafitti. Pro odstranění organických nátěrů (ovšem nikoli dvousložkových a reaktivních) vyvinul Remmers prostředek AGN (dříve Abbeizer – Grafitti Entferner). Prostředek je zahuštěnou směsí rozpouštědel, která v pastovité konzistenci nanesená na fasádu pomalu proniká vrstvou nátěru (grafitti). Doba pronikání závisí na teplotě, takže v letních měsících můžeme mluvit o zlomcích hodiny, v zimním období o hodinách. Po proniknutí prostředku do podkladu je možno působením tlakové vody naměkčený nátěr (grafitti) sejmout. Použití horké vody výrazně zlepšuje možnost snímání nátěru s podkladu.
Pokud zkoušky chemických čisticích prostředků selžou, je nutno vyzkoušet dražší mechanické - tryskání. Pro tryskání platí zásadní pravidlo: používat abrazivo, které je tvrdší než odstraňovaná nečistota, avšak měkčí než čištěný podklad – fasáda. Podle Mohsovy stupnice tvrdosti bychom měli odhadnout tvrdost podkladu. Tato tvrdost je horní hranicí pro abrazivo. Na fasádu potom zkoušíme od nejměkčích abraziv, jako jsou plastové granuláty, přes vápenec, fluorit, živec, strusku a křemenný písek až po korund. Většina podkladů však je měkčích, než křemen a je proto třeba je tryskat abrazivy měkčími. Dále platí pravidlo, že paprsek při tryskání nemá působit tlakem kolmo na fasádu, ale podél, tangenciálně. Při kolmém tryskání ubíráme materiál podle pevnosti (tvrdosti) do hloubky, tangenciální (vířivé) tryskání „loupe“ nečistoty s povrchu plošně. Remmers pro tuto metodu vyvinul a prosazuje systém „rotec“ s vyváženou škálou abraziv, používajících jen minimální svlažování paprsku vzduchu a abraziva vodní mlhou. Tím jsou šetřeny podklady, citlivé na vodu, případně zasolené podklady.
Na závěr je nutno konstatovat, že čištění fasád má řadu specifik. Jen dlouhou a trpělivou praxí lze získat dobrý odhad, jak který podklad vyčistit a nepoškodit.
Autor: Pavel Šťastný