Co je energetický štítek a průkaz energetické náročnosti budovy

Průkaz energetické náročnosti budovy - PENB

Průkaz energetické náročnosti budovy stanovuje energetickou náročnost dané stavby, čímž umožňuje vytvořit si poměrně jasnou představu o předpokládaných nákladech na její provoz. Protože se však u nových staveb jedná o hodnoty stanovené výpočtem, skutečná spotřeba a s ní související výdaje se následně mohou lišit. Pokud se dosud nezasvěcený stavebník - začátečník - dozví o dnes již staronové zákonné povinnosti předepisující zpracování energetického průkazu pro všechny novostavby, není příliš nadšen. Další papírování, další poplatky, další starosti … Sice si může na jednu stranu mnout ruce, že bude mít jasně potvrzeno, nakolik je jeho úžasný nový dům úsporný, ovšem potvrzení za deset až patnáct tisíc?

Průkaz energetické náročnosti budovy (PENB) udává energetickou náročnost budovy stanovenou výpočtem ze všech energií, které do budovy vstupují. Jde o energii potřebnou na vytápění, ohřev teplé vody, větrání, osvětlení, chlazení a klimatizaci. Zároveň jsou započítány i energie potřebné pro zařízení, která tyto procesy zajišťují (topná zařízení, tepelná čerpadla, regulace, zařízení klimatizační, větrací, vzduchotechnické jednotky atd.). Celkové množství roční dodané energie se vydělí celkovou podlahovou plochou budovy a výsledkem je měrná roční spotřeba energie na metr čtvereční – vyjádřená v kWh/m² x rok. Podle získaných hodnot se budovy dělí do sedmi kategorií, čili tříd energetické náročnosti:

• A – mimořádně úsporná
• B - úsporná
• C – vyhovující
• D -  nevyhovující 
• E – nehospodárná
• F – velmi nehospodárná
• G – mimořádně nehospodárná

Novostavby dnes musí dosahovat hodnot pro zařazení do kategorií A až C – nižší kategorie jsou nevyhovující a povolení ke stavbě budovy s takovými hodnotami nemůže být uděleno. Zařazení budovy do třídy energetické náročnosti zobrazuje grafické znázornění v první části průkazu, zbytek tvoří protokol obsahující podrobné identifikační a technické údaje potřebné pro výpočet. 

PENB nám zajistí v podstatě kdokoli, kdo objekt projektuje (architekt, projektant, stavební firma), průkaz však vypracovávají jenom ty subjekty, které od Ministerstva průmyslu a obchodu obdržely osvědčení. Seznam těchto subjektů najdete na www.mpo.cz.

PENB je od 1. ledna 2009 povinnou součástí projektové dokumentace pro výstavbu všech nových budov. Zároveň musí být zpracován pro dokončené budovy s celkovou podlahovou plochou větší než 1.000 m², u nichž má dojít k větším změnám ovlivňujícím jejich energetickou náročnost, a při prodeji nebo nájmu těchto budov či jejich částí. PENB podrobně upravuje vyhláška č. 148/2007 Sb. o energetické náročnosti budov, může jej zpracovat pouze energetický auditor nebo osoba s osvědčením o autorizaci (autorizovaný inženýr), přičemž doba jeho platnosti je 10 let. Zavedení PENB podporuje snahy o snižování spotřeby energií, na které se kromě průmyslu a dopravy podílí největší měrou právě budovy. Vývoj směřuje k tomu, aby energeticky náročné budovy byly pomalu vytlačeny z trhu, stejně tak, jako tomu bylo v případě nešetrných spotřebičů.

Energetický průkaz má dvě části - protokol, který prokazuje energetickou náročnost budovy a poté její grafické znázornění. Vypracovaný energetický průkaz je nutné dokládat při prodejích i pronájmech budov a jejich částí. Každý provozovatel budovy s celkovou plochou větší než 1000 m², která je přístupna veřejnosti, je také povinen průkaz vyvěsit na viditelném místě (ubytovny, nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, školy, stravovací, sportovní či kulturní zařízení, …). Průkaz dokonce potřebujete i v souvislosti s rekonstrukcí objektu, která zasáhne do více jak 25% pláště, nebo se rekonstrukcí změní i vytápění.

Výjimky z řad novostaveb pak představují pouze malé samostatné objekty do 50 m², kostely, zemědělské stavby a výrobní haly. Za nesplnění povinnosti, která se týká zpracování energetického průkazu budovy, hrozí pokuta ve výši až 1.000.000,- Kč. Energetické průkazy však nepřinášejí jen povinnosti a v případě nesplnění povinností nejsou jen strašákem. Mají i své výhody. V součtu však jde o stále ještě diskutované a sporné téma, byť je energetický průkaz již povinný.

„Povinnost nechat si energetický průkaz vypracovat, platí dle zákona č. 177/2006 Sb. Povinnost platná pro takzvané veřejné budovy je dle stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu a Státní energetické inspekce platná pouze pro nové stavby a rekonstrukce větších budov, realizované po 1. 1. 2009, konkrétně dle § 6a zákona 406/2000 Sb.“

Energetický štítek obálky budovy a energetický audit

PENB bývá někdy zaměňován s Energetickým štítkem obálky budovy nebo Energetickým auditem. Energetický štítek ovšem vyjadřuje energetickou náročnost budovy v podobě součinitele prostupu tepla obálkou budovy (Uem) a není zákonem vyžadován. Používá se hlavně pro dotační žádosti při zateplování budov a výměnách oken. Energetický audit zase na rozdíl od energetického průkazu pracuje s reálnými hodnotami, získanými během užívání a provozu budovy. Součástí auditu je také návrh úsporných opatření. A nesmíme též zaměňovat hodnoty v PENB, který počítá veškerou spotřebu energie dodané do domu, s klasifikací domů na pasivní, nízkoenergetické, energeticky úsporné atd., která je založena pouze na měrné roční potřebě tepla na vytápění. 

Je pro nás PENB výhodný?

Na povinné zavedení PENB pohlížela z počátku většina stavebníků a majitelů domů s velkou nedůvěrou a nevolí. PENB byl považován za další zbytečný byrokratický výmysl, který jen prodraží a zkomplikuje vyřizování stavební dokumentace. Ke zlepšení situace nepřispěl ani fakt, že kvůli rozdílným programům používaným při výpočtech docházelo k nemalým rozdílům ve výsledných hodnotách. PENB pro novostavby je založen pouze na výpočtech (prostě ještě nejsou a nemohou být k dispozici reálné hodnoty, dům ještě není obýván). A je pravdou, že v podstatě není možné přesně odhadnout spotřebu energie např. na ohřev teplé vody nebo osvětlení (neexistují normy na osobu a rok, spotřeba je individuální), ani není stanoveno, na kolik obyvatel domu se potřebná energie počítá. Problematické může být také zařazení domu do jedné ze čtyř klimatických oblastí – i to nemusí odpovídat reálným podmínkám. Ovšem PENB má přesto skutečné výhody – podle vypočtených hodnot je možné spočítat reálné (či předpokládané) náklady na provoz a případně navrhnout odpovídající úsporná opatření. Provozní náklady tvoří nemalou část (nejen) rodinného rozpočtu a je třeba je při stavbě, koupi a nebo pronájmu nemovitosti zhodnotit. U stávajících budov je možné získat konkrétní představu o stavu objektu a tedy i o možných příležitostech ke zlepšení a následné úspoře. A u novostaveb umožňuje PENB zjistit, jak je navržené řešení efektivní a co by ještě bylo vhodné změnit.

Je však také pravdou, že naprostá většina domů, které jsou staré cca 20 let a více, nesplňuje ani kategorii C, mnohé pak padají až do kategorií F a G. Přitom na označení A (dům energeticky nejúspornější) nedosahuje ani většina novostaveb. Pokud si pro sebe stavíme rodinný dům, může nám v praxi být skutečně jedno, zda jsme v kategorii A, B nebo C, ovšem u bytových domů se přiostřuje.

Nízkoenergetické a pasivní domy

Norma ČSN 73 0540 dělí budovy s nízkou energetickou náročností na domy nízkoenergetické a pasivní. Hraniční hodnotou pro nízkoenergetický dům je v České republice 50 kWh/ (m²a), u pasivního domu nepřesahuje roční měrná spotřeba tepla na vytápění 15 kWh/(m²a). Znám je též pojem nulový dům (budova s nulovou spotřebou energie) a dům s přebytkem tepla – dům aktivní - či Energie-plus. Nízkou energetickou potřebu pasivního domu lze krýt bez použití obvyklé otopné soustavy, pouze se systémem nuceného větrání obsahujícím účinné zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu (rekuperací) a malého zařízení pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot. Navíc musí být dosaženo návrhových teplot vnitřního vzduchu po provozní přestávce v přiměřené (a v projektové dokumentaci uvedené) době. Současně nemá u těchto budov celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev TUV a el. energie pro spotřebiče) překračovat hodnotu 120 kWh/(m²a). Nulového domu pak (domu s nulovou spotřebou energie) nelze dosáhnout pomocí výrazného zlepšení tepelné izolace, ale například navýšením plochy fotavoltaických panelů. Za nulové domy jsou považované domy se spotřebou tepla menší jak 5 kWh/(m²a). Dalším navýšením vnějších tepelných zisků je možné dosáhnout i takového stavu, kdy je možné kompletně pokrýt potřebu domu a ještě dodávat elektrickou energii či teplo do rozvodné sítě a to jsou již domy označované jako aktivní, či Energie-plus. Dnes se u nás již nesmí stavět domy s větší energetickou náročností než mají budovy nízkoenergetické a od roku 2025 budou standardem domy pasivní.

Energetický štítek elektrických spotřebičů

Energetický štítek se od roku 2001 povinně umisťuje na většinu domácích elektrospotřebičů a jejich počet (ve smyslu typ) se stále rozšiřuje. Energetický štítek obsahuje všechny základní údaje o spotřebě energie, ale i vody, účinnosti a nebo hlučnosti spotřebiče tak, aby spotřebiteli usnadnil při pořizování porovnání spotřeby elektřiny u jednotlivých domácích spotřebičů.

Buďte vůči moderním elektrickým spotřebičům nároční

Nové elektrické spotřebiče vybíráme podle ceny, funkcí a užitných vlastností, značky, vzhledu (designu, barvy, úpravy povrchu), ale především i podle nákladů na provoz během jejich životnosti - především jde o spotřebu elektřiny (u pračky a myčky navíc také o spotřebu vody). A právě provozní náklady (veškeré, s výjimkou případné opravy spotřebiče po uplynutí záruční lhůty) jsou uvedené přímo na spotřebiči, na takzvaném energetickém štítku, pokud existuje povinnost právě tento konkrétní spotřebič štítkem opatřit.

25% veškeré elektrické energie spotřebují v EU právě domácnosti (v ČR je to cca 23%). A přitom spotřeba elektřiny stále roste o necelá 2% ročně v EU a necelá 2,5% v ČR. Ceny elektřiny ale naopak rostou a domácnosti jsou proto motivovány její spotřebu snižovat. Klíčem je právě výběr úsporných elektrických spotřebičů, který nám usnadní právě jejich energetický štítek. Neexistuje jednodušší řešení, než uvést měřitelné údaje přímo na spotřebiče a v technické dokumentaci k nim.

Historie energetických štítků v EU a v ČR

V Evropě jsou energetické štítky známé od roku 1992 (směrnice 92/5/EHS). U nás jsme se s nimi začali setkávat od roku 1995 (předcházela korekce pro elektrické chladničky a mrazničky v roce 1994 a poté pokračovaly korekce pro pračky, sušičky a jejich kombinace v roce 1995 a pro myčky nádobí v letech 1998 a 1999), přestože ještě nebyly zakotvené v tehdy již české (ČSFR se rozpadla v roce 1993) legislativě. V ní se energetické štítky objevily až v roce 2000 zákonem č. 40 /2000 Sb. a poté vyhláškou č. 442/2004 Sb. Ve stejném roce uzavřela Evropská unie s USA dohodu o koordinaci programů označování energetické účinnosti kancelářských přístrojů štítky.

Problémy nastaly s dynamicky se rozvíjejícím trhem s domácími spotřebiči, který byl po roce 2000
nastartován masivním nástupem mikroelektroniky. Zákonné normy tudíž logicky zastarávaly. A právě největším problémem se stal tlak na co nejvyšší energetickou účinnost. Výrobci proto hledali způsob, jak označovat účinnější spotřebiče, než definovaly konkrétní zákonné normy. Tyto snahy však EU „zatrhla“ směrnicí 2010/30/EU, o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku. Tato směrnice nahradila původní normu z roku 1992, zavedla nový standard a radikálně inovovala vzhled a obsah energetických štítků. U nás je norma platná od 20. 12. 2010 a závazná pro výrobce domácích spotřebičů od 20. 12. 2011.

Co je energetický štítek

Energetický štítek na sobě nese empiricky změřitelné technické informace o konkrétním elektrospotřebiči. V ČR jsou výrobci povinni opatřit energetickým štítkem automatické pračky, sušičky a jejich kombinace, chladničky (ledničky) a mrazničky (mrazáky, mrazící boxy), myčky nádobí, elektrické ohřívače vody (bojlery), elektrické trouby, klimatizační jednotky, zdroje světla, předřadníky k zářivkám a nově i televizory. A pozor - od roku 2009 také domy! Představa domu jakožto domácího spotřebiče sice vypadá na první pohled velice nadneseně, ve skutečnosti však každá budova spotřebovává mnohonásobky energie než jakýkoli dílčí domácí elektrický spotřebič, bez ohledu na to, zda jde právě o energii elektrickou. Tím se ale budeme zabývat až v dalších kapitolách týkajících se PENB.

Vzhled energetického štítku

Energetický štítek je vlastně barevnou samolepkou, na které jsou uvedené všechny jeho důležité měřitelné technické parametry:

• energetická třída spotřebiče (tříd je vždy 7: u praček, chladniček, mrazniček a myček od A+++ do D, jinak od A do G), která stanoví energetickou účinnost výrobku porovnáním skutečně naměřené hodnoty a hodnoty tabulkové
• roční spotřeba elektřiny v kWh
• kapacita v litrech
• spotřeba vody v litrech či kilogramech (podle typu spotřebiče) za jeden prací cyklus
• hlučnost v dB
• účinnost praní a odstřeďování
• maximální rychlost odstřeďování
• účinnost mytí a sušení
• kapacita v počtu normovaných sad nádobí 
• typ výrobku
• výrobce

Zcela odlišné údaje jsou uváděné u zdrojů světla, kde navíc nejde o samolepku, ale barevné provedení energetického štítku na obalu.

Nové energetické štítky

V nové podobě (platné od 30. listopadu 2011, respektive 20. prosince 2011) je energetický štítek laděn do modré barvy a také označen logem EU. Ze štítků praček, chladniček, mrazniček a myček mizí nejméně úsporné energetické třídy a stupnice je naopak rozšířena o třídy A+++, A++ a A+. EU tak dohnala předstih výrobců, kteří již tato označení v rámci svého konkurenčního boje používali. Jen pro srovnání – například již v roce 2009 se v zemích střední a východní Evropy prodalo 90 až 95% spotřebičů označených třídami A a A+ a dnes je již většina štítkovaných elektrospotřebičů v nejvyšší energetické třídě A+ a kromě toho přibyly právě třídy A++ a A+++. Je to důkaz, že nároky na úsporné elektrické spotřebiče jsou značné. Energetické štítky jsou jazykově neutrální. Obrazové symboly na štítcích se stejně jako změřené technické údaje liší podle druhu spotřebiče. Uvedené jednotky (l, kWh, kg, dB a další) samozřejmě odpovídají mezinárodnímu značení.

U každého spotřebiče najdete vzor platného energetického štítku. Pokud to má smysl, je navíc uvedena jeho nová i stará podoba. Informace uvedené na štítku jsou u každého spotřebiče vysvětlené. U každého spotřebiče také najdeme základní tipy na jeho správnou obsluhu a navíc i tipy k výběru těch nejúspornějších spotřebičů na českém trhu. Uváděny jsou i důležité změny, především požadavky na ekodesign a požadavky na minimální energetickou účinnost. 

Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com