Hlízovitě dřevité oddenky, palčivá chuť a výrazná vůně v přírodě obvykle charakterizují rostliny, kterým se máme vyhnout obloukem. Takže kdyby nechutnal tak báječně a nepomáhal našemu zdraví, vypadá zázvor lékařský spíš jako něco, co bychom z obav otravy pozřeli jen stěží.
Zázvor nicméně chutná po čertech dobře (a po čertech pálivě), a proto po něm toužíme. Žel bohu, k pěstování takříkajíc od semínka nám příroda okolo nás nenadělila zrovna ideální podmínky. Rostlinka je to tropická. A bez správně načasovaného střídání monzunového období, skleníkového vedra a těch správných opylovačů se kupředu nehne. Vidět ji v celé kráse, tedy jako metr vysoký plevel se dlouhými rákosovitě-bambusovými listy, se nám jen tak nepoštěstí.
Zoufat ale nemusíme, protože nám postačí jen sklízet plody cizí práce, a pěstovat z nich své vlastní. Zázvor totiž není zase až takový problém probrat k růstu z oddenků, na nichž si jindy pochutnáváme. A pěstovat ho pak můžete doma, za regulovaných podmínek, v květináči.
)
Vybrat si ten nejlepší
Jak mezi regály samoobsluhy vybrat toho nejvhodnějšího adepta? Hledáme exemplář, který je přiměřeně velký a čerstvý. Ono čerstvý znamená kus, který bychom si k jídlu asi domu nekoupili, protože je na omak tvrdý až moc, ale (proto je ta zkouška pohmatem tak důležitá) není tvrdý, protože je už seschlý. Hledáme exemplář, který je uvnitř svěží a uvolňuje šťávu, a jeho povrch je zbrázděn vegetačními pupeny. To jsou ta zažloutlá kolečka, která jinak spíš odkrajujeme. Fyzická obhlídka je důležitá, protože některé velkoobchodní řetězce už začínají cíleně bedny s oddenky zázvorů před expedicí na pulty nahřívat, aby trochu „konzumně“ změkly. Takové se ale k pěstování už nehodí. Takže vybírejte vždy ty nejlepší, čerstvé.
)
Nepřepálit start
Druhým krokem je probrat oddenky k životu. Připomenout jim, že ve své domovině skutečně rostou jako plevel na divoko, a tam, kde nedáváte chvilku pozor je z jednoho oddenku najednou zázvorové houští. Stimulovat k růstu, respektive k pučení, jde snadno. Vlhkostí, ponořením do vody. Nechceme, aby shnili, tak je do vodní lázně namočíme jen přes noc. A pak se jde krájet. To už se ale nabízí víc než jedna varianta řešení.
Někdo rozlomí (nebo spíš hladce odřízne v nejužším místě poblíž středu) oddenek na poloviny, někdo jej ponechá vcelku (což platí spíš pro menší kousky), někdo odřízne větší části vybavené očky a někdo odkrajuje buď tlusté plátky oddenku (vždy ty s očky), případně sází samotná očka jen s kouskem původního zázvoru. V principu by tedy mělo platit, že pracovat budete s různě velkou částí oddenku zázvoru, která má ona očka, vegetační pupeny připravené ke startu.
)
Experimentujte a uvidíte
Taktickou možností je do začátku nakoupit zázvoru větší množství, ozkoušet všechny nabízené varianty, a propříště pak razit tu, která vám zaručeně funguje. V budoucnu si totiž většinou vystačíte s tím, že budete jen odkrajovat malou část z toho, co vám třeba zůstane po výrobě čaje. A už budete vědět, jak s tím naložit. Protože i další krok nabízí „pavouka“ rozdělujících možností.
Někdo totiž nechává odříznuté pupeny ještě den dva proschnout, jiní rovnou sadí do země (a nechávají část s pupeny vykukovat na povrch) a do třetice, někdo oddenek i s pupeny zahrne hlínou (na povrchu jen jemnou vrstvou) celý. Při možných variantách ale vždy platí, že pupeny směřují z hlíny vzhůru. To jen tak pro pořádek. A dál? To je vlastně ta pěstitelsky nejtěžší část. Ono se totiž vůbec nic neděje.
)
Zkouška trpělivosti
Než se oddenky nebo jejich odříznuté části proberou k růstu, může to trvat 2-4 týdny. A to pasivní přihlížení na to, že se nic neděje, je naprosto zničující. Snaha popostrčit nějak oddenek k růstu se většinu míjí účinkem, a obvykle končí tím, že celý ten odřezek letí po pár dnech nečinnosti do kompostu. Přitom to chce jen vytrvat, protože zázvor si dává na čas. A jakmile vyrazí první zelený lístek a stvol, je to už jen radost. Tedy, skoro jen radost.
Chce to teplo a prostor
Péče o zázvory pěstované z oddenků vychází z toho, na co jsou tyhle rostlinky uvyklé ve své vzdálené domovině. První a nejdůležitější je pro ně teplo. Slunce je spíš příhodným doplňkem, ale nikterak zásadně na něm nebazírují. S vlhkostí také prosím opatrně, oddenky jsou dost náchylné k zahnívání. Zvlášť ze startu tedy docení kvalitní drenáž substrátu, který je spíše lehce písčitý. Oddenky taky nějak záhadně poznají, jak moc je kolem nich těsno. Takže pokud kolem sebe nemají dostatek místa (průměr 15-30 centimetrů) do světa se jim moc nechce. Výsadba by tedy měla probíhat do plochých, otevřených, nehlubokých a širokých květináčů. Přihnojování může být, ale spíše méně koncentrované, plošné a do půdy.
)
Kde se stala chyba?
Pěstování zázvoru z oddenků se jeví být jako naprostá brnkačka. Tak proč vám to nejde? Důvodů může být hned několik. Třeba ten, kdy oddenky nasadíte. Ideální doba je teď, respektive namočit s koncem zimy a na počátku jara s nimi šup do hlíny. Tím se totiž trefíte do času, kdy tyhle rostlinky startují k růstu v domáckých tropech. Další háček je se zálivkou. A musíme uznat, že to je opravdu kumšt: oddenky jsou extrémně náchylné k zahnívání, ale čerstvě vysazené bez mírného vlhka (ideálně rosení povrchu) taky zůstat nemohou. Trefit tu správnou míru je zádrhel. Zvláštní přání projevuje zázvor také na absenci průvanu. Čerstvé povětří rád nemá.
)
A jde se sklízet!
Jakmile se ale tahle citlivá princeznička jednou rozroste, šetřit už ji nemusíte. A z pokojovky se klidně může stát exemplář, který tráví čas celého léta pod širým nebem. Na podzim pak listí opadá, a nastává čas sklizně. Stačí odhrabat hlínu a vydatně si zakrojit. Do další sezóny pak pohodlně zregeneruje, a postupně se obnovuje. To, kolik má tepla a v jak úživném substrátu roste, rozhoduje o jeho pálivosti, zatímco slunce a prostor šéfují velikosti oddenků. I proto jej někdo pěstuje než v pevném květináči raději v zemním vaku nebo pytli, aby mu dopřál místo k podzemnímu růstu.
Domácky pěstovanému zázvoru je dobré dopřát po vysazení celou jednu sezónu klidu, a se sklizní počkat až do dalšího roku. Pak už je rostlinka dobře stabilizovaná, a odkrajování oddenků stimuluje její další růst. Který, pokud odebíráte citlivě, vlastně nikdy nekončí. Dá se tedy říct, že s desítkou zázvorových květináčů už nikdy nebudete muset kupovat v obchodě další, protože doma budete mít nekonečnou zásobu. Zázvor je přitom svou svěží zelení velmi příjemná rostlina, která dodá zahradě exotický ráz, a pokoji příjemnou tropickou estetiku.
)
Odkud se vzal zázvor?
Viníka hodného pochvaly je třeba hledat na vícero místech. Prapůvodní domovinou a teritoriem, kde vysoké stvoly zázvoru lékařského divoce rostly, byla Čína. A tady jako první přišli na to, že by si aromatickou a řádně štiplavou pochoutkou mohli přilepšit ke zdraví. Domácí spotřeba tu ale před 3000 lety měla jen velmi nenápadný charakter, boom započal až poté, co se zázvor dostal do Indie. Kde jeho kouzlu dočista propadli, a kondici si jím vylepšovali při každém jídle. Produkce šla do tisíců tun (dnes je v doslova milionová), a z něčeho, co bylo „lékem“ se stal předmět denní konzumní spotřeby. V neposledku pak musíme pochválit fénické námořníky a obchodníky. Právě oni tuto „v teple se nekazící“ záležitost na blízký Východ a do Evropy. Zázvor tedy známe už dlouhá staletí. Je exotikou, kterou si klidně můžete vypěstovat doma.
Zdroj: zahradnicenzor.cz
)
