Jak omítnout kvalitně a bez trhlin?

K čemu vlastně omítka slouží?

I když omítky jsou finálním estetickým dolazením interiéru i exteriéru, jejich funkce je především v ochraně zdiva před mechanickým poškozením vnějšími vlivy a ve zlepšení celkových technických vlastností konstrukce. Při použití speciálních příměsí do omítky pak mohou omítky plnit i další funkce - funkci sanační, ochrannou, akustickou, protipožární či v poslední době velmi populární funkci tepelně izolační.

Jaké jsou správné podmínky pro aplikaci omítek?

Bez ohledu na druh omítky lze obecně říci, že omítky by měly být aplikovány na suchý, rovný, homogenní, drsný povrch zbavený prachu a nečistot. V průběhu omítání by teplota neměla klesnout pod 5 ^oC. Důležité je i zachovat správný časový odstup od předešlého zdění, například beton se může omítat až šest týdnů po betonování. Vnější omítky by měly být prováděny minimálně dva měsíce po omítkách vnitřních, tak dojde k dostatečnému vysušení zdiva. Při omítání různorodých povrchů na jedné stavbě mohou nastat komplikace, proto je dobré nanést vyrovnávací vrstvu nebo sklotextilní výztuže.

Jaký trend vládne u vnitřních omítek?

Klasickým způsobem nanášené omítky představoval v minulosti třívrstvý způsob – cementový postřik, nanesení hrubé jádrové omítky a závěrečná úprava jemnou štukovou vrstvou. Tento způsob je na některých stavbách využíván i nadále, ale mnohem populárnější je dnes aplikace suchých maltových směsí. Mezi jejich hlavní výhody patří jejich moderní výroba, kdy jsou všechny parametry kontrolovány výpočetní technikou, čímž je zaručena rovnoměrná kvalita směsí a stálost materiálu.

Suché omítkové směsi se rozdělují na zdící malty, na omítky pro vnitřní a venkovní použití a omítky univerzální. Směsi se dělí i podle druhu pojiva, kterým může být cement, vápno, ale i další materiály. Směsi se mohou nanášet klasicky ručně, ale přednost se dnes dává rychlejšímu a přesnějšímu strojnímu omítání.

Jak vypadá kvalitní venkovní omítka?

Nanesením venkovní omítky se zakončí stavební práce. Na dům je tak nanesen obal, který mu dodá nejen konečný vzhled, ale zároveň jej chrání. Proto by měla být omítka opravdu kvalitní. Jaká by tedy venkovní omítka měla být?

• hydrofobní
• paropropustná
• odolná vůči vnějším vlivům i UV záření
• omyvatelná – snadno se udržuje čistá
• odolná vůči mechanickému a biologickému poškození
• v širokém výběru odstínů

Proč se v omítce vytvořila trhlina?

Nejrůznější trhliny jsou nejčastějším projevem závad na omítkách - a to i na nových čerstvě omítnutých domech. Trhlinky mohou vznikat v podkladu, jejichž nejčastější příčinou jsou vlhkostní či teplotní změny objemu podkladu omítky (například vlhký pórobeton). Dále to mohou být rozdílné stavební materiály v podkladu s různou pevností, nasákavostí či roztažností. Nakonec to mohou způsobovat i nerovnosti podkladu při skokových změnách tloušťky omítky. Riziko lze v těchto případech snížit tehdy, když se před či v průběhu omítání provedou doplňková technická opatření (například vyztužení jádrové nebo vrchní omítky, zastěrkování síťoviny, dilatační spáry v omítce, …).

Trhliny mohou vznikat dokonce již v konstrukci, kdy konstrukce podléhá změnám objemu, tvaru a polohy a tím vznikají trhliny i v omítce. Příčinu vzniku těchto trhlin zvyšuje především nedostatečné vyschnutí hrubé stavby a rychlý postup výstavby. Pokud trhliny vzniknou již v konstrukci, je již téměř nemožné zabránit jejich vzniku také v omítce. Tam, kde je předpokládaný možný vznik trhlin, třeba délkovými změnami betonových konstrukcí, sedáním základů, teplotní deformací nosných stěn a sloupů, musí situace řešit architekt nebo projektant nosné konstrukce.