Rostoucí obliba domů zvyšuje poptávku po sortimentu teras a fasád. Snahou je propojit materiály vybrané pro interiér s materiály v exteriéru a vytvořit harmonický celek. Ideálně je propojit funkčnost a estetiku interiéru s exteriérem.
Aby nám vše sloužilo podle našich představ, je dobré řešit celý projekt ruku v ruce. I pokud víme, že se například terasou a fasádou budeme zabývat až po dokončení stavby a položení podlahy v interiéru, předem si musíme ujasnit i venkovní prostor a vybrat dřevinu ladící k podlaze. Dřevěná fasáda spolu s terasou reprezentují dům – obojí představuje výrazné prvky, fasáda díky svislému umístění láká už z dálky. Naopak při přechodu z interiéru do exteriéru si nejvíce všímáme detailu u vstupu na terasu – ať jde o barevnost, strukturu či směr pokládky.
Optimální přechod mezi dřevěnou podlahou na terase a dřevěnou fasádou se hodně odvíjí od vkusu, ale i očekávání náročnosti následné péče. Pokud se přesuneme od teras k dřevem obložené fasádě, už ve fázi projektu musíme zvažovat možnosti. U teras se velké oblibě těší dřeviny jehličnaté, například borovice, douglaska či modřín, u exotických dřeviny jsou to garapa, massaranduba a bangkirai. Pro dřevěnou fasádu se nám nabízejí možnosti jako smrk, borovice, modřín a modifikované dřeviny, kterými jsou thermoborovice nebo accoya (acetylované dřevo borovice). Je tedy možnost oba prvky – terasu i fasádu – obložit stejným dřevem, například modřínem nebo za použití termicky upravené borovice, pokud chceme více investovat, můžeme vsadit na acetylovanou borovici a její výbornou odolnost vůči škůdcům.
Příprava montáže, ale i samotná montáž dřevěné fasády se nesmí podcenit. Fasáda je, co se přípravy týče náročnější než podlaha nebo terasa. Při kotvení nosného roštu se musí dodržet nejen správný rozestup hranolů, ale také samotné kotvení (liší se kupříkladu kotvení přímo do zdiva, do zateplení domu nebo v případě dřevostavby do heterogenní konstrukce domu). Správný postup by měl stanovit projektant ve fázi stavby, aby při dodatečném obložení nenastalo porušení navržené skladby (rosný bod). Po výběru dřeviny pro obložení přichází výběr hranolu (respektive nejde zrovna o výběr, je nutné použít hranol ze stejné dřeviny nebo z takové o podobné hustotě). Také si lze zvolit systém kotvení, které může být přiznané pomocí vrutů, nebo skryté, jež využívá spony kotvené na spodní straně prken.
Obecně je lepší pro montáž fasády využít odbornou montážní firmu, jelikož probíhá zásah do konstrukce a špatným provedením můžeme negativně ovlivnit funkčnost celku.
Výhodou dřevěné fasády je, že se hodí pro všechny konstrukce. Jen je potřeba správně celou skladbu navrhnout, aby časem nehrozila degradace fasády vlivem nevhodně zvolené skladby a také úniky tepla špatným kotvením nosných prvků fasády. U zděných domů se setkáváme s obložením částí fasády, nejčastěji plochy mezi okny či jedné ze stěn. Existují také heterogenní konstrukce dřevostaveb, ty mají v konečné podobě vypadat jako srub. Takové konstrukce se ze všech stran obloží smrkovým či borovým srubovým profilem, z exteriéru a též z interiéru.
Volba dřeviny pro fasádu se odvíjí hodně od výše zmíněné konstrukce. Je to alfa a omega funkčnosti celého systému. Ohledně dřevin platí obecná pravidla trvanlivosti dřevin, tedy modřín bude vždy lepší variantou než smrk atp. Smrkové fasády se bezpodmínečně musí opakovaně natírat, fasády z kvalitnějších dřevin (modřín, thermoborovice) zvládnou i bezúdržbový režim, získají ale typickou šedivou patinu, pro zachování vzhledu i takové dřeviny tedy potřebují jednou za čas natřít.
Dřevěné fasády známe nejen v různých dřevinách, vyznačujících se specifickými vlastnostmi, ale také v různých profilech. V nabídce najdete prkna spojovaná na pero-drážku (evokují vzhledem klasické interiérové palubky), profil klasického hoblovaného prkna (průřez obdélníku) a profil rhombus (průřez kosodélníku). U posledních dvou zmíněných platí nutnost vytvořit pomocí distančních podložek mezeru mezi prkny, aby byla zajištěna dilatace. Do takto vytvořené konstrukce je tedy vidět (u profilu rhombus jen z určitého úhlu). Dřevo má ale lépe zajištěné proudění vzduchu a možnost rozměrových změn. Tyto profily se dají kotvit vertikálně i horizontálně.
Velkým plusem dřevěných fasád je jejich pozitivní dopad na náklady spojené s vytápěním domu. Dřevěné fasády se umí perfektně promítnout do termoregulace domu, přinášejí tedy nejen výbornou zvukovou izolaci, ale také tepelnou. V praxi to znamená, že v létě v domě udržují příjemný chlad, v zimě zase nenechají unikat teplo, čímž náklady na vytápění určitě snižují.
S dřevěnou fasádou je úzce spjata i její údržba. Údržba dřevěné fasády nevyhnutelně znamená Achillovu patu všech venkovních dřevěných prvků. Dřevo v exteriéru přirozeně degraduje, stárne a „zraje“. A záleží na každém z nás, zda chceme fasádu nechat zešednout, nebo ji budeme pravidelně udržovat. Zešednutí je většinou jen estetickou stránkou věci, dřevo takto degraduje jen do hloubky pár milimetrů, tuto vrstvu lze odbrousit. Na rozdíl od teras navíc většinou nehrozí, že si kvůli absenci olejování zadřete do chodidel třísku.
Jako důležitější shledávám fakt, že se mohou na fasádě tvořit trhlinky, vlivem kterých může nastat hloubková degradace. I tento jev ale ukazuje přirozenost dřeva, zkrátka jeho reakce na změny teplot a vlhkosti. Často také dochází k borcení dřeva (k jeho kroucení), způsobené rozměrovými změnami dřeva – bobtnání a sesychání. Při montáži se musí dodržet základní náležitosti – mezery mezi jednotlivými prkny, vhodný spojovací materiál a správně zvolený podkladový hranol (rošt) a jeho rozestup v závislosti na rozměru fasádních prken.
Trendem je nechat fasádu přirozeně degradovat, dodejme však, že tento přístup bychom měli aplikovat pouze u trvanlivějších dřevin (thermoborovice, sibiřský modřín aj.). Také je třeba pamatovat na fakt, že při obložení více stěn na různé světové strany může každá plocha po letech vypadat jinak.
Povrchová úprava dřeva platí jako jeden z důležitých způsobů, jak prodloužit jeho životnost. V exteriéru je velmi důležitá konstrukční ochrana (tedy vyvarovat se kontaktu dřevěné fasády se zemí – většinou se řeší podezdívkou domu či obložením pomocí kamene), v horní části domu bývají čela chráněna přesahem střechy. Současná architektura ale využívá dřevěné fasády po celé ploše domu, přesah střechy se často nepoužívá. Pak je žádoucí dřevěnou fasádu ošetřit. Na trhu existuje velké množství povrchových úprav, za ideální považuji ošetření olejem.
Exteriérové oleje mohou být transparentní bez pigmentu, transparentní s pigmentem (dodávají dřevu barvu, hodí se například při renovaci, kdy dodají původní pigment) nebo krycí (tedy takové, které vlastní barvu a strukturu dřeva zakryjí). Do nátěrů se přidávají UV absorbéry, které se ale po čase destruují.
Dřevo je ohroženo nejen klimatickými podmínkami, ale i škůdci. Nejdůležitější činitel, jenž životnost dřeva ovlivní, představuje konstrukce fasády. Trendem se stala provětrávaná fasáda – fasádní obklad je k domu připevněn pomocí roštu tvořeného podkladovými hranoly. Rošt vytvoří mezi prkny a domem provětrávanou mezeru, ta zajišťuje odvod vlhkosti a přirozené odpařování vody. Především vlhké dřevo přece znamená živnou půdu pro dřevokazné houby a hmyz. Proti škůdcům se lze bránit také impregnací, nátěrem prvků ze všech stran ještě před samotnou montáží a poté pravidelnou kontrolou a údržbou.
