zobrazit 5 fotek Uživatelé pomocí GPS přijímače přijímají signály z jednotlivých družic, které jsou v danou chvíli nad obzorem. Na základě přijatých dat (časových značek z jednotlivých družic a znalosti jejich polohy) a předem definovaných parametrů přijímač vypočítá polohu antény, nadmořskou výšku a zobrazí přesný datum a čas. Komunikace probíhá pouze od družic k uživateli, GPS přijímač je tedy pasivní.
Běžně dostupné přijímače k amatérskému (tj. negeodetickému a nevojenskému) vyžití se vyrábí jako jednofrekvenční, vícekanálové a kódové. Jednoduchý přijímač signálu GPS pro se skládá z antény, předzesilovače, procesoru, časové základny (často křemíkový krystal o přesnosti
Poté, kdy kdokoli zakoupí navigační přístroj GPS, začne ho dříve nebo později trápit otázka, jakým způsobem zjišťuje přijímač svou polohu. Propátrat mnoho stránek na informační internetové dálnici je možné, ale ucelený výklad základního principu se plně najít nepodaří.
Nerozumím elektronice ani kódování signálu a pojmy jako autokorelace, subrámce, P-code a další, které zvučně zní na internetu, mi nic neříkají. Myslím, že nic neříkají většině čtenářů. Řada článků uvádí, že přijímač měří čas mezi okamžikem vyslání signálu a okamžikem přijetí signálu. Vynásobením rychlostí světla (rychlost šíření radiového signálu) získáme vzdálenost od vysílající družice. Signál obsahuje informaci o poloze družice a pak už je to hračka.
Navíc hodiny s přesností o 0,001 s za rok vykážou denně odchylku, která odpovídá vzdálenosti cca 800m a takové hodinky za cenu GPS přijímače opravdu nepořídíte). Takže je základním předpokladem, že všechny satelity systému na oběžné dráze mají přesně synchronizovaný čas a jsou schopné přesně stanovit svou polohu. K tomu slouží pozemní stanice, které při průletu družice upřesňují její hodiny a dráhu, případně jí sdělí informace o chybách těchto hodnot.
A (nezajímá ho kdy byl signál vyslán a jak daleko družice je, jde o ten rozdíl vzdáleností). Protože získal informace o poloze obou družic, může určit křivku, na které leží. Touto křivkou je hyperbola – tzn.: Množina všech bodů X v rovině, které mají od dvou různých ohnisek F a F´ konstantní (neměnnou) absolutní hodnotu rozdílu vzdáleností. V tomto případě jsou družice v ohniscích (A-F, B-F´) a přijímač je kdekoli na křivce. Dáme-li to do prostoru (3D), máme pěknou zakřivenou plochu zvanou rotační hyperboloid. Náš přijímač se nachází někde na této ploše.
Jestliže přijímač získá údaje z další družice C, spočítá další dvě plochy se soustav A-C a B-C. Protnutím těchto tří ploch získá dva body v prostoru, z nichž jeden je kdesi v prostoru a druhý je náš přijímač na zemi. Tuto polohu promítne do mapy, kterou má uloženou v paměti. Není tedy nutné mít v přijímači přesné hodiny. Je ale nutné umět přesně měřit čas. A to v řádech 3x10-8 s pro přesnost 10 m. Následně je přijímač schopen převzít přesný čas, který běží na družicích.