Tři obyvatelé jednoho bytu v panelovém bytovém domě z druhé poloviny minulého století. Bydlení na pouhých 74 metrech čtverečních. To už chce vyvážení potřeb tak, aby lidé mohli být spolu pohromadě, ale přitom každý dosáhl i určitého soukromí, pokud to zrovna tak cítí. Je toho možné dosáhnout? Na to hledal odpověď projekt rozsáhlé rekonstrukce jednoho pražského bytu.
Starat se sama o dvě děti není zrovna snadnou životní úlohou. A moc v ní nepomáhá, pokud je společnou domácností vnitřně stísněný byt v paneláku. Majitelka ale naštěstí věděla, na koho se obrátit. Schopné architekty, kteří to se zásahy do unifikované podoby takových bytů umí, nalezla ve studiu RDTH.
Jim předestřela svou představu, která spočívala v očištění půdorysu bytu a úpravách celého zařízení směrem k odlehčenému minimalismu. Cílem mělo být vytvoření fyzického místa, které by otevíralo prostor mentální. Zkrátka bydlení nezatížené materialismem, s příhodně moderní a racionální kompozicí. Je ale něco takového vůbec možné?
)
)
)
)
K čemu je dobrá ložnice ve dne?
Architekti – René Dlask a Tamara Kolaříková - se tomu rozhodně nebránili. Připouštěli, že velkou výhodou panelových bytů je, že se dají prý téměř kompletně přeprogramovat. A nejvyšší hodnotou takové změny zpravidla bývá, že vznikne více volného prostoru. I když měli tvůrci projektu dost volnou ruku, vše předem důsledně konzultovali.
Některé zásahy byly totiž programově docela odvážné. „Ptali jsme se třeba, jestli opravdu potřebuje ložnici ve dne a obývací pokoj v noci,“ popisují architekti. Protože právě takovými kroky je možné uspořit spoustu místa, které jinak okupují místnosti fakticky neužitečné a prostor zabírající. Přestavět přitom obývací pokoj na ložnici a naopak není nic náročného, a ty místnosti se přitom dokáží na ploše bytu zastoupit.
Soukromí? To jde vyčarovat i s obyčejným závěsem. A vizuálně ten soukromý segment dokáže oddělit i jiné provedení světla. Takové místo ovšem nemusí být jen ložnicí. Pokud zůstane obývacím pokojem, díky téměř dokonalému odclonění se může stát domácím kinem. Situací a scénářů vzájemných kombinací se tu nabízí mnoho, a všechny podporují vizi sdílení, či naopak soukromí v prostoru.
)
)
Harmonie nezaplněného prostoru
Pokoje jsou symetrické, totožné. Každý disponuje stolem přes celou délku místnosti. Nechybí klasické jednolůžko, sedačka. Nastavitelná nástěnná lampa dobře slouží při jakékoliv poloze postele, která se dá rozložit i na „válecí“ dvoulůžko.
Vyprázdněný, nebo spíše zbytečnostmi nezatížený prostor, vyplňuje světlo. To se skrze světlíky nad skříněmi dostává přes pokoje do vstupní haly a koupelny. A jak asi víte, sluneční světlo v těchto prostorách je v panelácích vzácností. Najednou těch 74 metrů čtverečních (a šest metrů lodžie k tomu) netísní.
Přes celý byt, od podlahy až po strop, tu běží sjednocující lineární sestava bílého utilitárního (zakázkově řešeného) nábytku. Integruje v sobě kuchyni, mnoho skladovacího prostoru, prostor pro pračku a sušičku i samostatnou toaletu. Nechybí tu nic, a právě to se počítá.
Zdroj: RDTH architekti
Foto: Filip Beránek
