Sběr semen okrasného bodláku (Zdroj: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 6 fotek

S životností semínek mohou být problémy. Ta, která využíváme asi nejčastěji, totiž obvykle dlouho nevydrží. Letos nespotřebovaná ne vždy přečkají životaschopné do další sezóny. Zázraky se nedají slíbit, ale správným způsobem skladování můžete dobu životnosti prodloužit. 

Na si dáme rozehřátí krátkou lekci. S nápadem na rozdělení semen rostlin podle jejich životnosti přišel v roce 1908 jistý pan Ewart, biolog. Ta myšlenka se v botanice i biologii hezky zabydlela, takže ještě dnes dělíme velmi obecně semena do tří hlavních kategorií. Semena makrobiotická, mesobiotická a makrobiotická. Česky bychom asi řekli něco jako krátko, středně a dlouhověká.

Životnost mikrobiotických semen zpravidla nepřesahuje tři léta. Většinou to bývá o dost méně, často jde jen o dvě sezóny nebo dokonce pouhé měsíce. Mesobiotická semena stojí v širokém rozmezí od tří do přibližně patnácti let. Spadá sem většina toho, co na zahradě pěstujeme k užitku. A samozřejmě, jsou tu ještě ta makrobiotická semena. Jejich životnost přesahuje patnáct let.

Sběr semen (Zdroj: Shutterstock)
Sběr semen (Zdroj: Shutterstock)

V podstatě ale nemají horní limit, v extrému může jít o stovky, tisíce let. Často jde o rostliny planě rostoucí, jejichž semena mají tuhé/tvrdé obaly, schránky. V dlouhověkosti, počítané na dekády, vynikají planě rostoucí bobovité rostliny. Překvapit ale mohou i semena indických lotosů, která se konzervovala v bahně. Dokumentovány jsou případy úspěšného vyklíčení do čtyřech staletích.

Absolutním šampionem je datlovník pravý, vypěstovaný z datlové pecky nalezené v Izraeli. Vyrostl po dvou tisících letech. Takovým rekordům se ale semena rostlin, na které na zahradě běžně narazíme, většinou neblíží.

Ze světa rekordů zpátky na zem

Mezi nositele semen s hodně krátkou životností se počítá například kmín, pažitka, kukuřice, pórek, cibule, pastinák, rebarbora, fenykl, petržel. O trochu lépe si stojí třeba semena artyčoku, chřestu, bazalky, fazole, červená řepy, kopru, levandule, citronové trávy, mrkve, hořčice, hrachu, dýně, dobromyslu, tymiánu a rajčat. A do té vyšší kategorie životnosti se pak počítá třeba celer, okurka, lilek, kapusta, hlávkový salát, ředkvička, roketa – rukola, tuřín, řeřicha a melouny.

Semena dýní (Zdroj: Shutterstock)
Semena dýní (Zdroj: Shutterstock)

Každé správné pravidlo má pochopitelně své výjimky, takže některé konkrétní odrůdy mohou být o něco trvanlivější než jejich příbuzní. Někdy to chce trochu pátrání, jindy je třeba být konkrétní. Květák například není tak dlouhověký jako mangold, růžičková kapusta je „trvanlivější“ než klasická kapusta, čínské zelí už je jasně mesobiotické. Cibule je obecně krátkověká záležitost, hlávkový salát naopak umí překvapit pětiletou životností.

Životnost semen konkrétních druhů má zkrátka určitý rozptyl. A fintou, jak dosáhnout té horní hranice rozptylu životnosti semen, je jejich správné skladování.

Když si spočítáte každoroční (rostoucí) náklady na pořízení nového osiva, zjistíte, že to není úplně maličkost. Je to cesta, jak velmi efektivně šetřit tam, kde jiní utrácí. Jak na to?

Sucho, chlad a tma

Třeba tím, že letos nevyužitá semena hezky proberete, a ujistíte se, že jsou úplně suchá. Můžete je nechat i trochu prohřát (doma, na sluníčku). Následně je pak uložíte do papírových sáčků. Protože ty dobře absorbují přebytečnou vlhkost a odstíní rizika vzniku plísní. Raději to nezkoušejte s plastovými tubami anebo tubami od léků, do kterých přisypete silikagel. To byste semena úplně dorazili.

V papírových sáčcích - nezapomeňte si je dobře a čitelně popsat, uveďte i datum – je založte do obálky, a uložte do vzduchotěsné nádoby. Ne, nemusíte ve vývěvě vytvářet vakuum, postačí, když to nebude děravá plechovka. Nádobu pak uložíte na chladné, suché a tmavé místo.

Sběr semen (Zdroj: Shutterstock)
Sběr semen (Zdroj: Shutterstock)

To se zdá být snadná rada, ale není úplně tak bez komplikací to není. V kůlně či zahradním domku je té vlhkosti příliš, ve skleníku je moc horko, v garáži zase kolísá teplota. Takže musíte chvilku pátrat.

S takovým ohleduplným uložením ale „koupíte“ semenům čas navíc, posunete je do na horní hranici jejich životnosti. Jde to samozřejmě i o něco lépe, ale to už chce trochu cviku. Když si na pomoc vezmete mrazák, můžete osivu přidat další léta.

Různé druhy semen (Zdroj: Shutterstock)
Různé druhy semen (Zdroj: Shutterstock)

V domáckých podmínkách to ale není úplně lehké. Jde totiž o to, že musíte semen zamrazit bleskově. A rovněž ta semena musí být zbavená vlhkosti, jinak by pomalým vymrzáním mohlo dojít k jejich popraskání. Zmražená semena mohou přežít deset a více let. Stačí ale drobný technický zádrhel, třeba vyhozené pojistky, a je po legraci. Cykly opakovaného roz/mrazení nesou takto skladovaná semena nelibě.

Zdroj: Physiology and Biochemistry of Seeds in Relation to Germination, TheSeedCollection.com, TheSpruce.com, fs.usda.gov, HomesteadAndChill.com, UCANR.edu

Roztříděná semena připravená na skladování (Zdroj: Shutterstock)
Roztříděná semena připravená na skladování (Zdroj: Shutterstock)