Plísně jsou vlastně mikroskopické houby, kterým se daří všude, kde je dostatek vlhkosti. Některé mají rády teplo, ale jiné bez problémů přežijí i velký chlad. Obecně platí, že plísně mohou žít v rozmezí teplot -10 a +40 stupňů Celsia, přičemž ideální teplotou je pro ně cca +25 stupňů Celsia. Plísním se proto daří od jara do podzimu, ale za mírných zim v exteriérech i v zimě.
Pokud je tedy fasáda na některých místech mokrá (a jedno už, jak se do nosných stěn vlhkost dostane), je vytvořen základ pro šíření plísní. A kde se jim nejlépe daří? Na severních, severovýchodních, severozápadních a západních stranách budov, kde je vlhkost podpořena dlouhým stínem, a to i vlhkost v ovzduší, voda nemusí do fasády vyloženě vzlínat nebo pronikat střechou. Nejčastější výskyt plísní je tedy zapříčiněn srážející se vzdušnou vlhkostí na stěnách, která se pak stává živnou půdou pro růst organických mikroorganismů. A to nejen plísní, ale i řas a mechů, přičemž světlo a vzduch právě plísně vůbec nepotřebují, stačí jim vlhkost, z vody si berou vše potřebné.
A co víc – plísně si vůbec nevybírají, jakmile mají někde dostatek stálé vlhkosti, nezáleží na podkladním materiálu. Uchytí se proto na klasické omítce, břízolitu (správně brizolitu), omítce tenkovrstvé stěrkové aplikované na tepelné izolaci, ale i na dřevěných či plastových fasádních obkladech. Nejlépe jim však vyhovují omítky a barvy na bázi akrylátových pryskyřic, které plísním odolávají nejméně. Pokud použijeme barvy vápenné, cementové a nebo silikátové, jsou částečně chráněny vysokým pH (obzvláště vápno), jež plísně nesnáší.
Poškozená fasáda
Plísní se vždy můžeme zbavit – dočasně i trvale. Je však třeba nejprve zjistit zdroj vlhkosti. Pokud je jím opravdu jen vzdušná vlhkost v kombinaci se smáčením fasády za dešťů, je třeba zajistit, aby se fasáda mohla více prohřívat. Mnohdy stačí pokácet vysoké stromy a keře, které fasádě bezprostředně stíní, nebo alespoň snížit zastínění fasády jejich radikálním prořezáním. Pokud nám bohužel stíní jiná budova, nic nenaděláme, ale i na pokácení stromů potřebujeme povolení, pokud mají ve výšce 130 cm nad zemí obvod větší jak 80 cm. Povolení také potřebujeme na pokácení keřů u nichž celková výměra porostu přesahuje 40 m2.
Dalším krokem je ošetření fasády. Odstraníme starý nátěr a plochy napadené plísní, poté aplikujeme účinný prostředek proti plísním (stačí i obyčejné Savo a bude velmi účinné), omítku necháme proschnout a natřeme novým nátěrem. U starších budov bývá ale nejprve třeba povrch omítky vyspravit. Jako nový nátěr je ideální barva se zvýšenou odolností proti růstu mikroorganismů.
Vlivem vlhkosti nosné stěny i praskají
Horší je to v případě, že do stěn voda vzlíná zdola a nebo nám zatéká shora například poškozenou střechou či přesahem střechy. Ještě nejmenší z problémů představují poškozené okapy, investice do jejich opravy či do nových není až tak vysoká. I lokální oprava střešní krytiny není náročná. Pokud nám ale voda do stěn vzlíná v důsledku poškozené či neexistující hydroizolace, projeví se to v interiéru i exteriéru. Čekají nás závažné a nákladné stavební zásahy. V každém případě ale začneme obkopáním stěn do hloubky základů, aby začaly vysychat co nejníže. Po roce či lépe alespoň dvou aplikujeme drenáž, štěrk a nopovou fólii. To však již máme mnohdy za sebou nákladné podřezání domu či injektáže stěn, kterou vytvoříme chemickou zábranu vzlínající vlhkosti obsahující soli.
