Živý plot vysazený na podzim stříháme poprvé až na jaře příštího roku. Živý plot vysazený na jaře zastřiháváme ihned. U prostokořenných rostlin tomu předchází před výsadbou sestřihnutí kořenů, jejichž postranní výhony zkracujeme na třetinu délky, ostatní jen trochu. Zároveň odstraníme poškozené kořeny. Těsně po výsadbě keřů (platí pro tvarované i volně rostoucí živé ploty) lehce zastřihneme výhony, čímž poměrově vyrovnáme nadzemní a podzemní části rostlin. Po jarní výsadbě krátíme postranní výhony keřů na třetinu délky, prostřední výhon seřízneme až na polovinu. Sestřiháváním (tvarováním – řezem) keře houstnou a nevytvoří tak jen řídkou změť větví.
Řez tvarovaných živých plotů
Pokud chceme tvarovaný (stříhaný) živý plot, udržujeme jej a tvarujeme do jednoho tvaru už od výsadby. Větve s listy (i větve s jehličím) by měly mít vysazené dřeviny už od země a tvar u vrcholu by měl být o cca 10 procent užší než u základny. Zužováním živého plotu směrem vzhůru až o 10 procent předejdeme škodám, které by jinak způsobil sníh a vítr.Tvarovaný živý plot musíme seříznout dvakrát ročně - na jaře a v létě. A právě dolní partie necháme o 10 cm širší než horní (viz výše). Dosáhneme tak z příčného pohledu žádaného a pro dřeviny ideálního kónického tvaru.
Jestliže nám začne živý plot dole vyholovat, musíme provést radikální zmlazovací řez. Keře pak zase pěkně obrostou. Silný sestřih vždy podpoří růst silného porostu – rostlina se brání. A právě nejlepším termínem pro střih živých plotů je jaro ještě před začátkem rašení. A platí to pro listnáče stálezelené a opadavé, i pro jehličnany.
Ovšem výběr dřevin je pro tvarované živé ploty značně omezen. Vhodné jsou rostliny, které dobře regenerují, jsou otužilé a odolné vůči škůdcům a chorobám. Vyloženě se do živých plotů nehodí odnožující dřeviny. Při výběru jehličnanů musíme zase dávat pozor na druhy, kterým se pod tíhou sněhu rozklesne koruna (např. Thuja occidentalis „Ellwangeria“, Taxus media „Hicksii“).
Řez volně rostoucích živých plotů
Volně rostoucí (netvarované) živé ploty stříháme naopak minimálně. V zásadě pouze pouze odstraňujeme suché větve a umírňujeme růst, pokud je to třeba. Podle potřeby je též ošetřujeme prosvětlovacím řezem. Uděláme tak místo mladým výhonům - keře tak zmlazujeme.Keře kvetoucí na jaře na loňských výhonech se stříhají na jaře hned po odkvětu, aby přes léto narostly nové výhony s květními pupeny. Jestliže bychom je ostříhali na podzim, odstranili bychom květy budoucího jara. Platí to např. pro dřišťály, kdoulovce, zlatice, rakytníky, mahony a wajgely. Keře kvetoucí na letošních výhonech se stříhají na jaře při začátku rašení, čímž se dosáhne krásně rozvětvených a kvetoucích rostlin. Platí to třeba pro komule a hortenzie. Některé dřeviny však nevyžadují v tomto ohledu téměř žádnou pozornost, vystačí si s občasnými probírkami a tvarováním podle potřeby - hebe, pěnišník, skalník, skimie, dřišťál Thunbergův a jiné. Tyto nenáročné druhy jsou pro živé ploty ideální.
Hnojení a zálivka
Za delšího sucha je třeba zalévat nejen nedávno vysazené, ale i starší živé ploty. A nežádoucímu či rychlému vysychání půdy zabráníme stále obnovovanou vrstvou mulče. Živý plot je třeba pravidelně zalévat hlavně po výsadbě a teprve po dvou až třech letech můžeme říci, že se nám ujal. A ž tehdy začínáme s výchovnými řezy pro dosažení hustého vzhledu živého plotu.Živý plot potřebuje i pravidelné hnojení, jelikož rostliny natěsnané na malém prostoru spolu stále soupeří o živiny. Kompost, organické a nebo minerální hnojivo přidáváme do půdy (třeba i střídavě) dvakrát ročně, vždy na jaře a na začátku léta. První hnojení provedeme na začátku vegetačního období (v březnu až dubnu). Použijeme hnojiva, která pomalu uvolňují dusík (třeba močovinu o koncentraci 0,25 - 0,5 kg na 25 metrů délky živého plotu). Druhé hnojení provádíme od června do konce července a použijeme dusíkaté hnojivo s menším obsahem dusíku (uvolňuje se lépe a rychleji – např. dusičnan amonný s vápencem, který obsahuje 27% nebo 15% dusíku). Na konci léta již nepřihnojujeme, dozrávají rostoucí výhony a v zimě nesmí omrznout. Jinak lze během vegetace též hnojit menší koncentrací hnojiv rozpustných ve vodě, pozor ale na sedlinu na dně nádoby – mohla by rostliny popálit, musíme stále a důkladně míchat a používat opravdu nízkou koncentraci.
Poměrně nevhodné je volně rozhozené hnojivo, pokud je přece jen chceme použít, je potřebná okopávka či alespoň navrstvení mulče, aby se dusík neuvolňoval bez užitku do ovzduší. Zároveň platí, že by se mělo přihnojování doplňovat s pěstebními řezy, navazovat na sebe. Pokud rostliny seřízneme, pohnojíme je, aby lépe a hustě obrostly.
Mladší výsadby hnojíme méně a opatrněji než živé ploty v pokročilém stádiu růstu. Výsadby prostokořenných dřevin bez balu v prvním roce zásadně nehnojíme – mohli bychom rostliny poškodit. S hnojením těchto rostlin začneme až v druhém roce, kdy jsou rostliny již dostatečně zakořeněné. V prvním roce lze hnojit rostliny s balem, ovšem jen velice opatrně - kořeny musí především přerůst bal.
Nářadí pro řez živých plotů
Pro péči o živé ploty je nepostradatelné vhodné nářadí. Použít lze mechanické dvousečné a pákové nůžky, nejlépe ale na větší plochy elektrické a motorové (nepřekáží nám kabel) zahradní nůžky, které mohou být i prodloužené, případně s teleskopickou tyčí a křovinořezy.Pro tvarování vysokých živých plotů používáme prodloužené nůžky, abychom mohli stříhat bez použití pracovní plošiny, z bezpečného postoje ze země. Pro práci nad hlavou či z větší vzdálenosti musí být možné tyto nůžky naklopit. Pro tento účel se též používá zahnutá nožová lišta.
Pro středně vysoké živé ploty se používají nůžky, jejichž výška se pohybuje mezi výškou boků a prsou. Díky dobrému ovládání je tak umožněna velmi přesná práce. Lze s nimi provádět i náročné tvarování. Keře se stříhají nejprve z boku obloukovými pohyby za použití obou stran nože. Vrchol živého plotu by měl být alespoň mírně zaoblený, ovšem toto pravidlo se mnohdy nedodržuje a vršek se sestříhává zcela rovně.
U mladých rostlin musí zůstat hlavní výhon nepoškozený do té doby, než živý plot dosáhne požadované výšky. Všechny ostatní výhony se sestřihávají na polovinu. Plot stříháme do lichoběžníkového tvaru, abychom zabránili neestetické vadě – holým spodním větvím, jelikož spodní část plotu bude mít jinak málo světla. Ovšem i toto pravidlo není mnohdy ku škodě živých plotů dodržováno. Na mnohých zahradách vládnou „geometři.“
Chceme-li získat dlouhé přímé linie živých plotů, použijeme provázek. Ztrátu požadovaného tvaru živého plotu lze zachránit razantním sestřihem, který však některé dřeviny nesnáší – pozor na to! Obzvláště jehličnany reagují citlivě na masivní sestřihnutí odrostlého staršího dřeva.
Při střihu živého plotu též musíme respektovat ptáky při hnízdění, proto se u některých dřevin, kterým to nevadí, provádí první střih v již v zimě v době vegetačního klidu a druhý až na začátku srpna.
Při střihu stálezelených dřevin a jehličnanů (krátce před rašením na jaře nebo ještě na podzim) odstraňujeme pouze nové (letošní) výhonky. Vyprovokujeme tím rašení mnoha zbylých pupenů a dosáhneme hustého rozvětvení. Přes takový živý plot je pak jen těžko vidět.
Chceme-li získat dlouhé přímé linie živých plotů, použijeme provázek. Ztrátu požadovaného tvaru živého plotu lze zachránit razantním sestřihem, který však některé dřeviny nesnáší – pozor na to! Obzvláště jehličnany reagují citlivě na masivní sestřihnutí odrostlého staršího dřeva.
Při střihu živého plotu též musíme respektovat ptáky při hnízdění, proto se u některých dřevin, kterým to nevadí, provádí první střih v již v zimě v době vegetačního klidu a druhý až na začátku srpna.
Při střihu stálezelených dřevin a jehličnanů (krátce před rašením na jaře nebo ještě na podzim) odstraňujeme pouze nové (letošní) výhonky. Vyprovokujeme tím rašení mnoha zbylých pupenů a dosáhneme hustého rozvětvení. Přes takový živý plot je pak jen těžko vidět.
Tvarování – umění geometrie a představivosti
Pro přesné tvarování živých plotů jsou ideální hustě rostoucí dřeviny (třeba zimostráz či tis). Jejich silné větve, které se rozvětvují stále jemněji, tvoří hlavní těžiště požadovaného tvaru. Aby ohebné větve dostaly správný směr, můžeme je zafixovat drátem. Živé ploty lze tvarovat do různých geometrických tvarů – třeba i do pyramidy či koule. Stříháme pak pomocí napnutých provazů nebo formy z dřevěných latěk. Obtočíme formu okolo rostliny a ostříháme všechny přečnívající výhony. Je to vlastně taková zahradnická „kadeřničina.“ I vysokokmenné rostliny můžeme různě tvarovat. Obzvláště kreativní zahradníci si mohou vymyslet i velmi komplikované figurální tvary – například i postavy a nebo zvířata. Keře tvarujeme pomocí konstrukce z pletiva, kdy stříháme podél drátů. Přesné stříhání zajistíme dobře ovladatelným a ostrým nářadím. Přečnívající výhony odstřiháváme několikrát za rok, čímž podpoříme hustý růst. A počítejte, že ty nejpůsobivější tvary budete vytvářet mnoho let a budete potřebovat především trpělivost.Vhodné dřeviny pro volně rostoucí živé ploty
Hlohyně (Paracantha), dřišťál Thunbergův (Barberis Thunbergii), tamaryšek (Tamarix), zlatice (Forsythia intermedia), tavolník van Houtteův (Spiraea van Houtteii), kdoulovec (Chaenomeles - hybridy), ibišek syrský (Hibiscus syriacus), levandule (Lavandula angustifolia), wajgelie (Weigela), cesmína (Ilex aquifolium).Vhodné dřeviny pro stříhané živé ploty
Pro vysoké tvarované živé ploty je vhodný zerav západní (Thuja occidentalis), zerav řasnatý (Thuja plicata), tis (Tauxus), smrk pichlavý (Picea pungens), buk (Fagus sylvatica), habr (Carpinus betulus). Pro nízké tvarované živé ploty je vhodný zimostráz (Buxus sempervirens), borovice kleč (Pinus mugo var. Pumilio), zimolez (Lonicera nitida), cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana), tavolník Bumaldův (Spiraea bumalda).
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com