Udělat pro pokojové rostliny něco navíc, potěšit je nějakou maličkostí. Třeba tím, že jim budete každý týden věnovat střípek své pozornosti, a lehce je pootočíte, aby měly světla ze všech stran dost. Tak právě to může být docela problém.
Co je pro pokojové rostliny nejdůležitější? I když se o zásluhy bude přetahovat povaha substrátu, přiměřenost vláhy a třeba dostatek živin, tou jedničkou je a bude dostatek světla. Ne nutně slunečního záření, i když to je asi nejdostupnější. Zjednodušeně řečeno, v pyramidě potřeb průměrné pokojovky stojí světlo nejvýš. Protože pokud ho má dostatek, dokáže si do jisté místy zaopatřit to ostatní.
)
Světlo je energie pro růst kořenů, které se mohou táhnout za vodou. Světlo je síla, z níž si umí vydobýt živiny. A s živinami a vláhou se už dokáží srovnat třeba s tím, že pro ně není substrát nejpříhodnější.
Světlo také výrazně ovlivňuje fyzický růst. To, kam se rostlina natáčí. Už ve třicátých letech minulého století byla identifikována látka, která je za to odpovědná. Jde o rostlinný hormon, auxin. Auxin je uvolňován rostoucím vrcholem rostliny a směřuje směrem dolů. A po této trase pak ovlivňuje intenzitu růstu částí rostliny, kterými prochází.
)
Není to úplně intuitivní, protože auxin je rychle přesouván z osvětlených částí orgánu do zastíněnějších, a právě u nich způsobuje rychlejší růst přednostně.
Výsledkem je, že například u stonků ta zastíněná a spodní část roste rychleji a rozpíná se. A tím, jak se rozpíná, předhání v růstu vlastně tu druhou „světlou“ stranu. Přerůstá ji a natáčí se k ní. V praxi to vypadá tak, že se rostoucí rostlina sama otáčí za světlem. Odborně se tomu říká fototropismus. Pěstitelé pokojovek tohle dobře vědí, a proto se snaží dopřát svým zeleným miláčkům světla co nejvíce.
Protože když bude světla pro rostliny pořád dost, budou růst do plné krásy, symetricky a vyrovnaně, aniž by se musely kroutit za zdrojem světla.
)
Chyba v procesu
Jenže právě tady v tomto bodě dospěla dobrá úvaha do nesprávného cíle. Ochota pěstitelů pokojovek udělat něco dobrého a užitečného se obrátila proti nim i proti pěstovaným rostlinám. Jak to?
Protože to dobře míněné doporučení, aby každý týden pootočili s každým květináčem o 90° - aby se celé rostlině postupně a vyrovnaně dostalo světla, neplatí univerzálně pro všechny rostliny. Jen pro některé. Kterým skutečně prospívá. Zatímco pro jiné má dost neblahé důsledky.
Jak se v tom vyznat?
Podívejte se třeba na velmi populární zelenec (Chlorophytum comosum). Zprava zleva ze všech stran – těžko u téhle rostlinky poznat, kde má něco jako čelo nebo týl. Je symetrická, v ideálním stavu přirůstá rovnoměrně do všech stran stejně. To je přímo modelový příklad rostliny, kterou můžete dle dobře míněné rady otáčet, a nic až tak zásadně špatného se nepřihodí.
Její geneticky podmíněná symetričnost je s tím otáčením plně v souladu. Jenže jsou tu i rostlinky jiné. Například Monstera deliciosa.
)
Byť je každý její exemplář originálem, přední a zadní část – čelo a týl – má poměrně jasně definované. Liší se povrchem i barvou listů z přední, slunci exponované části, a z části zadní. Svůj příklon k jedné dominantní straně pak potvrzuje růstem vzdušných kořínků. Monstery v pralesech, ve své domovině, rostou zpravidla jako liány. A svou „zadní stranou“ s kořínky se přichycují k podkladu. Taková monstera má jasno v tom, kudy se chce dívat do slunce.
Otáčení jí vůbec neprospívá. Světlo slunečních paprsků jí nepříjemně lechtá tam, kde by měly listy zažívat stín. Vzdušné kořínky světlo mate a přesušuje. Listy, nepravidelně a střídavě osvětlované, začínají rychle žloutnout. Exemplář monstery je kvůli otáčení v nedobré kondici. Špičky širokých listů by měly správně směřovat svěšené k zemi – aby jimi odkapávala vysrážená voda v džungli – a určitě nemají být rozjásaně otevřené a zvednuté vzhůru.
Monstera je příkladem rostliny, kterou je třeba někam posadit a ideálně s ní už nikdy vůbec nehýbat. Zelenec je příkladem rostliny, kterou klidně každý týden o 90° pootočit můžete. A od tohoto názorného příkladu, dobré a nedobré verze, můžete jednoduše odvodit „správné řešení“ i pro další druhy pokojových rostlin.
)
Je symetričnost žádoucí?
Jinak vcelku nezničitelný potos - šplhavnice zlatá (Epipremnum aureum) taky rád zaujme jednu konkrétní pozici, adaptuje se na ni a chce si ji podržet. Filodendron z čeledi áronovitých (Philodendron sp.) to má zrovna tak. Ne náhodou jde v obou případech o rostliny tropické, které jsou uvyklé vybojovat si místo na světle a něčeho se přidržovat. Takové otáčení opravdu většinou rády nemají.
Pokud je ponecháte bez zbytečného hýbání, plně rozvinou svůj charakter, natočí se jedním směrem a vypadají dokonale. Ne jako změť různě pootočených listů a zmatených stvolů, stonků.
S charakterem rostlin pak úzce souvisí i charakter jejich pěstitelů.
)
Velkou otázkou totiž je, co vlastně od svých pokojovek očekávají. Jestli totiž nevnímají rostliny jen jako zelenou kulisu svého bydlení, skutečně jim o rostliny nějak jde - pak chtějí, aby rostly dobře a přirozeně. Nu, a cestou k té zelené prosperitě a přirozenosti je někdy i to, že rostliny nerostou symetricky.
Chloróza listů na stinné straně; jednostranně olysalý a nevyvážený růst rostlin; výrazné naklánění se za světlem nebo pozohýbané stonky mohou být a velmi pravděpodobně jsou důsledkem nerovnoměrného přísunu světla k rostlině. Ale ne vždy je žádoucí to napravovat. Některé rostliny zkrátka mají jasno. Nemají v povaze být kompaktní a soudržné, a jsou zvyklé čelit světlu jen jednou stranou.
Takové skutečně otáčet netřeba.
Zdroj: lifehacker.com, gardeningknowhow.com, discover.com, housedigest.com
