Jak uskladnit zeleninu a brambory

Uskladňujeme kořenovou zeleninu, pastinák ale vydrží až do jara

Domácí kořenová zelenina chutná jinak, než mnohé nadměrným množstvím chemikálií vyhnané a dalším množstvím chemikálií sterilizované produkty v obchodech. Kořenová zelenina přitom na záhonech přečká bez úhony i první mrazíky a pokud máme štěstí na rok s příznivým počasím, můžeme ji sklízet až do poloviny listopadu. Úplně nejotužilejší je ale pastinák, který přežije na zahradě bez úhony i zimu, sklízíme jej pak stále čerstvý. 

Tradičně uskladňujeme z kořenové zeleniny pozdní odrůdy mrkve a petržele, bulvový celer, černý kořen, červenou řepu, zimní odrůdy ředkve, ovšem můžeme sklidit a uskladnit právě i pastinák, konkurenta petržele, který nám dá ve výše položených oblastech vyšší výnosy než petržel. Z kořenové zeleniny je u mnoha jejích druhů vhodné využít i nať s listy, tu buďto sušíme, nebo naopak zamrazíme čerstvou, v polévce a jiných pokrmech bude vítanou pochoutkou a naše oči v zimě uchlácholí zelená barva.

Kořeny a bulvy nesmí být poškozené

Uskladňujeme pouze nepoškozené kořeny či bulvy a právě stav těchto plodin je zásadně ovlivněn i způsobem sklizně. Zásadně používáme rycí vidle! Nejchoulostivější je křehká mrkev a černý kořen. Kořenovou zeleninu opatrně „podrýváme“ v meziřádcích. Pokud některé kořeny poškodíme, rychle uhnívají a hniloba se velmi rychle rozšíří i na zdravou část sklizně. 

Nať se ukroutí nebo ořízne

Salátovou červenou řepu sklízíme před příchodem mrazíků, bulvy nesmí být namrzlé. Listy neodřezáváme, ale opatrně vykroutíme. Stejně postupujeme i u celeru. Skladujeme pouze ředkve o průměru 5 cm a větší, malé ředkve je třeba ihned zpracovat.

Nať ostatní kořenové zeleniny opatrně odřežeme. Veškerou kořenovou zeleninu necháme nejprve důkladně proschnout na suchém a chladnějším místě, ovšem kořeny nesmí být vyloženě suché, nesmí být na povrchu vlhké a zašpiněné.

Uložení do bedýnek s pískem

Jako nejvhodnější řešení se doporučuje uložení kořenové zeleniny do bedýnek s pískem v tmavém sklepě. Mrkev by tak měla vydržet i více jak půl roku, pastinák cca 4 měsíce, ovšem venku vydrží v zemi čerstvý až do jara. Stejně vytrvalý bude v písku celer, ale i petržel a ředkev. Ale třeba salátová řepa vydrží takto uskladněná nejvýše 3 měsíce.

Sklem, ale i pařeniště a skleník

Teplota by ve sklepě neměla překročit čtyři stupně Celsia s výjimkou mrkve, celeru a pastináku, kterým vyhovují teploty těsně nad nulou a vzdušná vlhkost okolo 90%. Sklep v zimě pravidelně větráme, snížení teploty při větrání zelenině jen prospěje. Pokud nemůžete uložit zeleninu ve sklepě, lze využít i pařeniště nebo skleník, zemina v nich ale nesmí trvale promrzat. Zeleninu položíme na povrch záhonů a přikryjeme silnější netkanou textilií. To ale jen pro začátek, jakmile začnou mrazíky, přidáme další vrstvu izolace –slámu, chvojí, listí, bublinkovou fólii. Z pařenišť se na zimu mnohdy vyváží zemina a před jarem se zakládá pařeniště nové. Potom uložíme do pařeniště zeleninu v bedýnkách s pískem a přikryjeme třeba listím či chvojím. 

Pravidelná kontrola kořenové zeleniny

Pokud skladujeme zeleninu v písku, občas jej trochu pokropíme, jelikož vysychá, a to dokonce i ve vlhkém sklepě. Předtím však zeleninu vždy zkontrolujeme a pokud narazíme na nahnilé kusy, vyhodíme je. Právě hniloby a plísně jsou nejčastější zhoubou uskladňované zeleniny. Je sice možné aplikovat postřik (např. Dithanem), ale mnozí zahrádkáři to nemají rádi. 

Ke konci uskladňovací sezóny, kdy nám už zbývá jen malé množství zeleniny v písku, můžeme zeleninu narovnat do mikrotenových sáčků s alespoň několika otvory (třeba děrovačkou, nožem, …). Uzavřené sáčky s několika otvory necháme ležet ve sklepě v regálech. Zelenina takto vydrží dalších až 6 týdnů.

Mražení nebo sušení

Pokud máte dostatečně velký mrazák, vůbec nepotřebujete sklep a pokud se rozhodnete pro sušení kořenové zeleniny, zabere vám naopak naprosté minimum místa ve spíži.

Sklízíme a skladujeme brambory

S pěstováním většího množství brambor se už dnes mnoho z nás nezabývá, nebo ani nemůže, prostě nemáme na pozemcích dostatek místa. Ale určitě se vyplatí nakoupit na podzim větší množství pěkně dozrálých, na povrchu suchých brambor s nepoškozenou slupkou a hlavně za nízkou cenu a bránit se tak jejich předražování na pultech v zimě a na jaře. Na rozdíl od kořenové zeleniny vadí uskladněným bramborám vlhkost, která podporuje vznik a rozšíření skládkových chorob.

Už při sklizni brambory třídíme. Z půdy vyrýpnuté nahnilé kusy vyhodíme, ty poškozené určíme k okamžité konzumaci a skladujeme pouze brambory zdravé a nepoškozené. Abychom brambory nepoškodili my sami, vyrýváme je rycími vidlemi z meziřádků. Kdo má na sklizeň úrody brambor pořízenu mechanizaci, tomu není třeba vysvětlovat, co použít a jak. Při velkém objemu výpěstků by se pěstitel s rycími vidlemi doslova udřel. Hned po sklizni uložíme vytříděné brambory v tenké vrstvě do temné, suché a dobře větrané místnosti. Necháme je zde vydýchat, jelikož mají ještě poměrně vysokou vnitřní vlhkost. Teplota by v této místnosti měla být 15 až 18 ^oC. Na takovém místě necháme brambory cca 14 dní. Hlízy zde vytvoří pevnější slupku a ta je lépe ochrání. Brambory se nesmí sklízet za deštivého počasí a pokud je sklízíme po deštích, napytlujeme a umístíme ihned do sklepa, pak o úrodu přijdeme. 

Po vydýchání můžeme brambory napytlovat a umístit do tmavého a dobře větraného sklepa. Pokud nám to však prostory dovolí, pytlování se raději vyhneme a umístíme je zde v menších vrstvách do bedýnek. Životnost uskladněných brambor se tak zásadně prodlouží a my máme navíc usnadněnu kontrolu. Pokud bychom hlízy skladovali v prosvětlené místnosti či prosvětleném sklepě, budou rychle zelenat, což je znak tvorby nadměrného množství jedovatého solaninu, který vyvolává zažívací potíže. Brambory skladujeme ve tmě za teplot 3 až 5 ^oC, nejvýše pak 7 ^oC. Za tepla začnou brambory klíčit a za vyšších teplot vadnou a hnijí. Teplejší sklepy proto za zimy velmi často větráme čerstvým, mrazivým a suchým vzduchem. Ale pozor, pokud klesne teplota pod nulu, hlízy namrzají a sládnou. Není-li možné zajistit vyšší teplotu, hlízy přikryjeme. Vlhkost vzduchu by měla být mezi 85 až 95%. Brambory můžeme skladovat cca 6 měsíců, záleží na odrůdě a podmínkách.

Skladovat nesmíme jakkoli poškozené brambory, kromě prasklin mnohdy ani nepoznáme původce poškození (hlodavci, larvy chroustů, …). Na první pohled ovšem poznáme hnilobu a mnohdy i strupovitost. Ovšem právě strupovitost je pouze vadou vzhledu, byť ji způsobují bakterie. Strupovité brambory více okrajujeme (větší odpad), mají též menší obsah škrobu.

Zeleninu včetně brambor neskladujeme společně s ovocem

Velké sklepy starších rodinných domů byly dělené na místnosti stejně jako obytná část. V jedné místnosti bylo v bečkách uložené kysající zelí společně třeba s hašeným vápnem v sudech. V jiné ovoce a v jiné zelenina včetně brambor. Je na zvážení každého, jaké možnosti má dnes a zda jeho vlastní skladovací prostory vůbec umožňují uskladnění větší produkce. Obzvláště při společném skladování brambor a ovoce může dojít k znehodnocení chuti obojího.

Sklizeň a skladování cibule

Cibuli sklízíme, pokud nať cca poloviny rostlin na záhonu polehne. To je v nižších polohách cca v půlce července, ve vyšších na konci července, pokud je cibule pěstována ze sadby. Pokud je pěstována ze semene, je to o cca měsíc déle. Cibuli vytaháme ze země za nať za suchého počasí a rozložíme na záhonu. Zde ji necháme 1 až 2 týdny proschnout. Za deštivého počasí ji sušíme volně rozloženou na lískách. Lísky pak můžeme přenášet třeba do stodoly a zase vynášet na slunce. Po takovém proschnutí se cibule váže po deseti až dvaceti kusech do svazků a zavěšuje se na chráněné místo (pod přístřeší), kde doschne. Po dalších dvou až třech týdnech opatrně odřízneme již zcela suchou nať nad krčkem cibulí a odřízneme i zaschlé kořeny. Cibuli pak uložíme na suchém a vzdušném místě, kde teplota v zimě neklesne pod 3 °C. Namrzlou cibuli je třeba po rozmrznutí okamžitě spotřebovat. Zajímavostí je, že déle a lépe můžeme skladovat cibuli vypěstovanou ze semene než ze sazečky. Cibuli skladujeme opatrně uloženou do bedýnek, nebo poskládanou na regály, které mají zepředu zábrany. Cibuli však lze skladovat i v copech. V takovém případě ořežeme jen oschlé kořeny, suchou nať ponecháme a využijeme ji k uvázání copů. Takto svázaná cibule je i krásným dekorativním doplňkem, ovšem pozor, nehodí se do kuchyně, kde bývá vyšší vzdušná vlhkost. Veškerý suchý odpad z cibule pálíme, nehodí se do kompostu, který by se pak mohl stát zdrojem houbových chorob.  

Sklizeň a skladování česneku

Sklizeň a skladování česneku se od cibule příliš neliší. Klíčová je správná doba pro sklizeň. Odrůdy vysazované na podzim sklízíme cca v půlce července (tzv. nepaličáky). Paličáky sklízíme, když se stočený konec stvolu napřímí. Jarní nepaličáky se sklízejí v srpnu. Součástí výsadby česneku je takzvaná jarovizace, ke které dochází v období se sníženou teplotou (při uskladnění nebo po výsadbě). Zásadně nevysazujeme česnek z teplé místnosti do teplé půdy, palice se nám v půdě při zrání rozpadnou. 

I česnek se sklízí zásadně za suchého počasí a pomáháme si podrytím rýčem, na rozdíl od cibule nebývá zralý česnek uvolněný ze země. Rukou jej zbavíme zeminy (neoklepáváme cibule česneku o sebe). I česnek svážeme do svazků a sušíme stejně jako cibuli, na záhonu jej ale raději vůbec nenecháme. Po cca třech týdnech nať odstřihneme 3 až 4 cm nad krčkem a zkrátíme kořeny na 0,5 cm. I česnek ale můžeme vázat do copů. Česnek uskladníme společně s cibulí na suché a bezmrazé místo. Česnek a cibuli pak pravidelně kontrolujeme. 

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com