Stále je diskutováno téma optimálního topného systému z hlediska pořizovacích a provozních nákladů. Spory vedou mezi sebou odborníci i laici. Ovšem při výběru topného systému je třeba myslet i na tepelný komfort. Určitě platí, že se budeme cítit jinak v místnosti, která je vytápěna různými způsoby (kombinací zdrojů tepla), než v místnosti, kde je způsob vytápění jen jeden a to ještě třeba ne příliš vhodný (např. plynové či elektrické přímotopy).
Zásadně důležité je rozložení teplot vzduchu a to nejen horizontálně, ale především i vertikálně. Lidské tělo totiž reaguje na teplotu v každé části jinak. Nejodolnější je na změny teplot hlava, nejcitlivěji naopak reagují kotníky a lýtka. Proto je třeba hledat takový způsob vytápění, který optimálně rozloží teploty vertikálně, čili od podlahy ke stropu. Čím jsou totiž vertikální rozdíly mezi teplotami vyšší, tím je v bytě horší tepelný komfort. Určitě si vzpomenete, jak citlivě vnímáte vzdušné proudění v místnosti, čili průvan. Dokonce i mnohé pokojové rostliny jsou na průvan velice náchylné.
A právě nejrovnoměrnějšího rozložení teplot je dosahováno v prostorách, které jsou vytápěné takzvanými velkoplošnými sálavými systémy, čili podlahovým a stropním vytápěním. Pokud tedy stavíte nový dům a nebo plánujete rekonstrukci, nezapomeňte na tento fakt, jde o zásadní rozhodnutí, které ovlivní váš život, pohodu bydlení, obytný komfort.
Plnohodnotným sálavým topným systémem jsou infrapanely. Infračervené tepelné vlnění ohřívá primárně povrchy, tzn. zařizovací předměty, stavební konstrukci, ale i osoby. Vzduch se u infra vytápění ohřívá sekundárně od ostatních teplejších ploch a obvykle tak je teplota povrchů vyšší než teplota vzduchu. Tento princip při správném rozmístění panelů umožňuje vytvořit rovnoměrné rozložení teplot ve vertikálním směru. Infrapanely je možné je instalovat jak na stěnu tak na strop, velkou výhodou je snadná instalace a obecně velký výběr provedení, od standardních ocelových až po skleněné či keramické. Použití nejen k trvalému vytápění ale i velmi efektivnímu, tzv. zónovému přitápění v určitých místech.
Většina lidí se spolehne na vytápění podlahové, ovšem i stropní vytápění a nebo stěnové má své kouzlo, půvab a účinek. U stropního vytápění dokonce platí, že si můžeme nechat instalovat vyšší příkon (140 až 200 W/m2) než u vytápění podlahového (40 až 100 W/m2). U stropu nevadí vyšší teplota (cca až 45 oC) a pokud jde o strop, na který navazuje další nadzemní podlaží, naopak je částečně ohřívána podlaha dalšího poschodí.
Dokonce i u pasivních až nulových domů z hlediska nároků na vytápění hraje způsob vytápění zásadní roli co do obytného komfortu. Pokud například vytápíme podlahu pod dlažbou, korkem a nebo vinylem, jsou optimální topné kabely a nebo rohože. V energeticky nejméně náročných budovách může jít dokonce i o hlavní způsob vytápění.
Chceme-li tedy dosáhnout nejrovnoměrnějšího rozložení teplot v místnostech, je ideální vytápěných takzvanými velkoplošnými sálavými systémy (podlahovým a stropním vytápěním elektrickým či teplovodním, ale i stropní a nástěnné sálavé panely, až na chvostu jsou sálavé systémy na bázi ohřevu vzduchu, např. sálavá kamna, krby a kachláky).
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
