Uvažujete před rekonstrukcí či stavbou nového domu o podlahovém vytápění? Jaké jsou jeho přednosti a stinné stránky? Kdy má smysl investice do něj?
Pokud stoupá rozumné teplo v zimě od podlahy, určitě je to příjemné. Klidně si můžeme lehnout na novou podlahu a nestudí nás, příjemně se po vyhřáté podlaze samozřejmě především chodí. Dokonce je pravdou, že podlahové vytápění se stalo hitem a skutečně jde o jeden z nejefektivnějších způsobů, jak dosáhnout příjemného obytného komfortu.
Jde o takzvané velkoplošné vytápění, které se vyznačuje sáláním, čímž je dosaženo i ohřevu stěn, od kterých se až ohřívá vzduch. Teplonosným médiem podlahového topení je voda (teplovodní podlahové vytápění), případně elektřina (elektrické topné kabely či rohože). Instalace podlahového topení je ideální do novostaveb, případně rekonstruovaných bytů, ovšem roli hraje i samotné zateplení budovy. Při vysokých únicích tepla nemusí být podlahové topení dostatečně efektivní.
Pro srovnání při tradičním vytápění radiátory předávají rozehřátá topná tělesa teplo okolnímu vzduchu a ten až ohřívá stěny. Teplota vzduchu v místnosti je proto vyšší jak teplota stěn, přičemž se vzduch vysušuje a rychle proudí. Oproti tomu při podlahovém vytápění nám stačí nižší teplota vzduchu pro pocit většího tepla, navíc je teplonosné médium ohříváno na mnohem nižší teploty, což přináší další úspory. Při konvenčním vytápění je navíc značný rozdíl teplot u podlahy a u stropu, zatímco podlahové topení rozloží teplotu vzduchu rovnoměrně a sníží se tak i proudění vzduchu a vzduch se tolik nevysušuje.
Již jsme hovořili a úsporách a právě u podlahového vytápění je úspora energií značná. Teplota topné vody je prostě výrazně nižší, navíc stačí i vytápět místnost na nižší teplotu. U běžných radiátorů je třeba vyhřát topnou vodu na cca 70 °C, podlahovému topení stačí teplota nejvýše 38 °C, hovoříme proto o takzvaném nízkoteplotním vytápění. A právě to je vhodné do domů stavěných v nízkoenergetickém standardu.
Další předností podlahového topení je, že vůbec pohledově nezasahuje do místnosti a nezabírá žádný prostor. Mnohá, především starší, topná tělesa jsou navíc poměrně nevzhledná, usazuje se v nich a na nich prach a ten je pak vířen po místnosti. Často je pak téměř nemožná za radiátory vymalovat, natož vytapetovat. Na druhou stranu je ale třeba předem znát rozmístění většího kusu nábytku, vany či sprchového koutu. Jelikož je nesmyslné, aby pod nimi bylo právě podlahové topení. Většina plochy místnosti by navíc měla zůstat volná, jinak budeme ohřívat především nábytek. Stejně tak je nesmyslné ohřívat koberce.
Stinnou stránkou podlahového topení je pomalá odezva, čili čas nahřátí topného systému a vytopení prostoru je výrazně delší, zato však na druhou stranu teplo déle vydrží. Povrchová teplota podlahy je totiž poměrně nízká (běžně 22 až 25 °C, maximum je 29 °C s výjimkou prostor, kde pobýváme krátkodobě, třeba v koupelně může být až 35 °C). Podlahové topení se proto příliš nehodí do rekreačních budov, které potřebujeme rychle vytopit ihned po příjezdu, stejně jako do špatně zateplených budov.
Další stinnou stránkou podlahového topení je vysoká stavební a finanční náročnost. A není pak již možné provádět jakékoli dodatečné úpravy a opravy v systému, který je již zabetonován. Práce proto musí být zcela precizní. Je třeba vybrat kvalitního dodavatele a vše důkladně kontrolovat. Je-li podlahové topení realizováno kvalitně a z kvalitních materiálů, porucha bude pouze vzácnou záležitostí. Samotná instalace podlahového topení je samozřejmě výrazně dražší, než je tomu u konvenčního topného systému, ovšem vyšší finanční vstupy jsou kompenzovány obytným a uživatelským komfortem, stejně jako bezúdržbovostí, tedy kromě dopouštění teplonosného média a odvzdušňování u teplovodních systémů.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
