Kde pěstovat bylinky?

Bylinkovou spirálu lze postavit z betonových tvarovek na sucho i mokrou cestou, z cihel, kamenů, palisád dřevěných, betonových, plastových či dřevoplastových, z dřevěných kůlů apod. Bylinková spirála se přitom v zahradě stane příjemným místem, zajímavým solitérem a pěstební plochou produkující zdraví, chuti a vůně. Jak bylinkovou spirálu postavit, aby zahradu zdobila co nejdéle?

Nejrychlejší a nejsnadnější je výstavba bylinkové spirály z cihel, ovšem vydrží méně, cihly se vlivem venkovního prostředí začnou rozpadat. Více méně můžeme toto řešení považovat za dostačující, jelikož životnost lze i přesto odhadnout na desítky let, obzvláště pokud je spirála z cihel doplněna betonem místo malty, která se rychle rozpadá či místo výstavby na sucho.

Cihlové spirály vypadají moc pěkně, obzvláště pokud cihly doplní styl zahrady a staveb na ní (např. cihlové cestičky, zídky, cihelné obklady domu či alespoň soklu, lícové zdivo, …). Cihlami lze též vymezit a ohraničit vyvýšené záhony, které jsou pro pěstování bylinek také vhodné. Časem větrající a drolící se cihly rostlinám nevadí, naopak dovedou využít z cihel do půdy uvolněné minerály. Dokonce se provádí i mulčování z cihelné drti, případně drenáž z cihelné drti. 

Náročnější na provedení je bylinková spirála či vyvýšený záhon z kamenů. Ideální je kámen spojovat betonem, ale lze postavit i zídky suché, ovšem vyžaduje to pečlivý výběr kamenů, každý je třeba v ruce mnohokrát otočit, než si sedne, kam má. A stavba má nakonec opravdu jedinečný vzhled, každý kámen je přitom naprostý originál.

Ať už je bylinková spirála z kamení či cihel, bylinkám se v ní daří, jelikož tyto stavební materiály akumulují teplo. Tvar bylinkové spirály v sobě přitom ukrývá harmonii, pohled na něj nás uklidňuje a inspiruje, vůně bylinek pro změnu okouzluje.

Spirála může být různě široká i vysoká, může mít různý půdorys, může se stáčet doprava či doleva. Nejlepší je stavba spirály stočené a ke středu se zvyšující se suchou zídkou. Nejsnadnější je i přístup k takové spirále a tedy sklizeň bylinek, ale i jejich výsadba a péče o ně.

Půdorys spirály si můžeme vyznačit šňůrou, kterou upevníme ve středu budoucí spirály. Kruh může mít například průměr 3 m a střed spirály může být vysoký například 1,5 m, ovšem spirála může být i menší, větší pak již nemá smysl. Menší spirála jak průměru 2 m a výšky 1 m již také nemá význam, jelikož nebude vypadat dobře a bude se špatně osazovat. Klíčové je také umístění spirály, protože při průměru 2 až 3 metry je důležitý přístup ke spirále ze všech stran.

Po vymezení půdorysu spirály nejprve odstraníme drny a vrstvu úrodné půdy. Poté buďto vytvoříme vybetonované základové pasy spirály (pozor – nepodbetonovávat!), nebo jen uložíme první vrstvu materiálu, která bude určovat budoucí tvar spirály. Kameny je třeba pokládat vždy s vrchní ploškou mírně skloněnou ke středu spirály, u cihel dodržujeme sklon pouze nepatrný.

Základ poté vyplníme zeminou s pískem a jemným štěrkem, následuje další řada cihel nebo kamenů, ale ovšem o kousek dál od okraje. Pro dokonalý vzhled je ideální vybírat na kraje kameny se šikmou hranou, díky kterým spirála pozvolna stoupá. Průběžně poté doplňujeme zeminu smísenou s pískem, jelikož tak zajistíme stabilitu spirály. Pokud však materiál spojujeme betonem, není to třeba, stačí spirálu vyplnit substrátem až nakonec.

Do spodních vrstev středu spirály můžeme uložit nekvalitní hlínu, protože až tak hluboko se kořeny rostlin nedostanou. Je-li však spirála betonována, potřebujeme ve spodních vrstvách vyloženě drenáž, aby se pěstební plocha nestala za silných dešťů bazénem. Místo jílu proto raději volíme třeba stavební suť, která se stane drenáží.

Jako poslední vrstvu však volíme kyprou, humózní, úrodnou půdu, ovšem můžeme též vrstvit různé materiály jako při zakládání klasického vyvýšeného záhonu, čímž dosáhneme bohaté zásoby humusu a živin. Hmota se bude postupně rozkládat, ovšem také bude sesedávat a proto nás bude čekat přisypávání dobře uleželého kompostu či jiného úrodného materiálu.

Bylinkami osazujeme bylinkovou spirálu tak, že do vrchních partií volíme druhy suchomilné, náročné na slunce a odolávající mrazu (levandule, šalvěj, tymián, rozmarýn, …). Závětří paty je zase ideální pro na mráz choulostivější druhy, které milují více vláhy (máta, meduňka, petržel, …). Drobné bylinky pak lze vysazovat dokonce i mezi kameny (tedy pokud není zídka betonována, ale jen z kamenů volně ložených). Jde o druhy poléhavé, převislé či plazivé (např. poléhavá mateřídouška).
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com