KNF, systém Korejského přírodního farmaření dobývá svět kvašením

O tom, co přesně se odehrává v Severní Koreji, jsme informováni dost spoře. Novinky z Jižní Koreje ale dobývají svět. V případě KNF, tedy Korean natural farming – Korejského přírodního farmaření, ovšem o novinku vlastně moc nejde. Ti, kteří tento systém zahradničení doma i ve světě propagují, jej totiž popisují jako tisíciletou a dávno zažitou praxi.

Pravda to úplně není, protože na papíře rozepsaný a kodifikovaný systém KNF se poprvé objevil před necelými devadesáti lety, v roce 1935. V nejsevernější jihokorejské provincii Suwon-si. Od té doby se dočkal mnoha změn a modifikací, alternativních variant. A to tisícileté stáří mu jeho objevitelé nejspíš přimysleli.

Nicméně nese skutečně nějaké prvky tradic, které souvisí s minulostí a poněkud nečekaně, s místní gastronomií.

Možná jste nikdy neslyšeli drby o Korejích, ale museli byste až do včerejška žít na jiné planetě, abyste nenarazili na kimči. Kimči (též psáno jako kimčchi) je tradiční korejská příloha, podávaná tam snad ke každému jídlu. Je to křupavý salát, zpravidla pikantní, vyrobený z fermentované zeleniny. Zkvašené. A je i u nás nesmírně populární.

Někdo kimči miluje, jiní je nesnáší. Korejci na výběr nemají. Proč? Zatímco naše dovednosti něco k jídlu kvasit se povětšinou omezily jen na okurky – kvašáky a kysané zelí, oni svou schopnost fermentovat prakticky cokoliv povýšili na národní umění. K tomu náskoku se pravda propracovali poněkud nelichotivě, z historického hendikepu.

Tím, že povětšinou žijí v subtropickém až tropickém klimatu, bez možnosti efektivně konzervovat, ochlazovat a skladovat potraviny dlouhodobě. Zkvašené jim ale o poznání déle vydrželo i bez ledničky, a tak brzo do tajů kvašení pronikli naplno. Dodnes tu kvasí opravdu ve velkém. Fermentované zjevně nejsou jen ingredience v jejich kuchyni, ale díky KNF pak i na jejich zahradě.

KNF, Korejské přírodní farmaření, je podobně jako korejská kuchyně hodně svérázná záležitost.

Buď si ji zamilujete, anebo vám prostě nesedne. Nedá se jí ale upřít efekt. A přinejmenším zajímavá filozofie. Stačí jen porovnat náš (západní a evropský) šetrný přístup k různým organickým formám zahradničení.

Půdu chápeme jako ústřední bod zemědělské produkce. Vesmír, který je ovšem lehce nedokonalý a ještě ho tím zemědělstvím vyčerpáváme. Proto se tolik snažíme půdě přidat živiny, minerály. Kutíme, rýpeme se v hlíně, zdokonalujeme. Dobře padesát procent našich bio-eko snah o nějaké udržitelné pěstování je o tom, že do půdy vracíme to, co si z ní bereme. To, aby si ta půda udržela svou kvalitu, případně v kvalitě rostla. Taky upravujeme její pH, modifikujeme její strukturu, vlastnosti. Tlačíme do ní kompost, odleželý hnůj, abychom zvýšili podíl organické složky v substrátu.

A teď proti tomu postavte pohled korejského zahradníka, zastánce KNF.

Ukažte mu jakoukoliv půdu – neúživnou, kyselou, kontaminovanou, zaplevelenou, zaplavenou, vyčerpanou – on řekne: „Paráda, tohle už máme hotové!“.

V KNF je totiž považována půda za v principu dokonalou, ať už je vlastně jakákoliv.

Na žádné zahradě není vlastně nic k vylepšování a zdokonalování, protože uvnitř sebe, v půdě, nese přesně ty místu příhodné a správné mikroorganismy.

Jsou tam a byly tam, ještě před příchodem zahradníka. A ten se jen stará o to, aby tam zůstaly i po jeho odchodu. Protože jen ty původní mikroorganismy, indigenous microorganisms (IMO), typické pro dané stanoviště, zahradu či záhonek, jsou nositelem té osobité kvality místa.

Měli bychom dodat, že jestli něco korejští zahradníci milují stejně jako kimči, pak to budou zkratky. Že KNF znamená Korejské přírodní farmaření a původní sádky mikroorganismů v půdě jsou IMO, to už jste viděli.

Kromě toho ale ještě operují s FPJ (Fermented Plant Juice), zkvašenou rostlinou šťávou. A také s FFJ. To je zkvašená šťáva z plodů. Používají též OHN, alkoholizované tinktury z orientálních bylin; LAB (Lactic Acid Bacteria), bakterie mléčného kvašení; FAA (Fish Amino Acids), fermentované rybí vnitřnosti; WCA (Water Soluble Calcium) vápníkový vodný roztok, většinou z vaječných skořápek.

Mají dokonce i svou verzi BMW.

Nejde o značku auta, ale Bacterial Mineral Water, v níž se určité horniny a minerály rozpouští spolu s produkty kvašení rostlinných šťáv. Těch úderných zkratek mají desítky, a každá má v tom jejich systému KNF své místo.

A v KNF děláte všechno proto, abyste dobře vykrmili a nastartovali potenciál těch IMO, místně příslušných mikroorganismů v půdě. Zpravidla tím, že jim dopřejete tu správnou stravu.

Jak přesně? To už je drobet složitější.

Řekněme, že vezmete nějaký přírodní zdroj bohatý na uhlík – třeba kbelík rýže - a vyklopíte jej na půdu vaší KNF zahrádky. A necháte ji zplesnivět. V korejském podání to ovšem nevyznívá tak negativně. Jde o to, že tu hnijící rýži zabydlí mikroorganismy z půdy.

Je to proces kolonizace.

Vy pak ty plesnivé části rýže a nárosty po týdnu nebo týdnech sesbíráte, a budete je dále kultivovat. Třeba tím, že k nim přidáte již předem nachystané FPJ (zkvašené rostlinné šťávy), které třeba vylepšíte trochou hnědého cukru. Tím vytvoříte kulturu IMO1. Tedy nejspíš.

Ono to číslování IMO kultur sahá až kamsi k IMO4, a celý ten proces jeho kultivace trvá měsíce.

Když ale víte, jak to v KNF chodí, víte rovněž i to, kdy máte jednotlivé kultury IMO použít. Nalít, ve směsi s vodou, do půdy. A co se stane?

Ty překvašené šťávy jsou bohatým zdrojem minerálů a výživových látek. Ale je to spíš o tom, že v té zálivce máte už vyšlechtěnou kulturu mikroorganismů, které jsou adaptované přímo na vaši půdu, a vy jste v nich tou postupnou kultivací probudili nějaké super-schopnosti navíc. Teď třeba umí lépe štěpit organickou hmotu v půdě. A jiné zase umí štípat fosforečnany, a posílat je ve snadno přístupné formě rostlinám.

Není to hnojení, je to postupné školení kultur mikroorganismů, které v té půdě dávno přítomné byly. A vy jen otevíráte a umocňujete jejich potenciál k tomu, aby v prakticky jakýchkoliv podmínkách pomáhaly rostlinám v růstu.

Je to divočina, že? To ale ještě není všechno.

Korejské přírodní farmaření fascinuje svou až nesmlouvavou recyklací. Neponechává prostor pro žádné zbytky – rostlin, plodů ani kuchyňských odpadů. Nenechá ani lísteček. Znovu je totiž využívá.

Ovšem ne jako kompost, ale ve formátu těch kvašených šťáv. Je to výhoda a nevýhoda současně. KNF totiž umenšuje objem odpadu/druhotných surovin, ale na místo zase o tolik méně náročná není. Místo jednoho velkého kompostéru (anebo několika kompostérů) máte spoustu kbelíků (kádí, nádržek), v nichž kvasíte různé „věci“.

Támhle máte rozmixované listy, tady kvasíte nasekané stonky, onde to zase bublá, protože se sluníčko opírá do kbelíku pocukrovaných rybích vnitřností. A vy s lehkostí korejského experta na kvašení čehokoliv fermentujete ty rozmanité šťávy, a mícháte je s kulturami IMO.

Chcete stimulovat růst květů, přilákat k rostlinám jejich přírodní opylovače, urychlit dozrávání plodů? Pro konkrétní druhy rostlin má KNF jasná doporučení, kdy a jakou tu obohacenou šťávu k rostlinám vylít.

To korejské přírodní farmaření se liší od jiných eko, bio a organických modelů zahradničení ještě v pár dalších aspektech. Třeba v tom, že do půdy za žádných okolností nepřidává kompost nebo hnojivo. Kompost chápe jako surovou hmotu, která je v podstatě balast a nepomáhá školeným kulturám mikroorganismů k ničemu.

Hnůj je pak chápán jako učiněné zlo. Protože s ním se do půdy zanášení i patogenní mikroorganismy, které by těm domácím a místně příslušným IMO kulturám mikroorganismů mohly konkurovat.

Jsou tu i shodné rysy. KNF se například vyhýbá, byť ne nutně a striktně, rytí a kypření půdy. Je to zahradničení bez rýče a bez motyky. KNF se také obejde úplně bez herbicidů a pesticidů. Prý proto, že ty vyšlechtěné kultury mikroorganismů se postarají o přirozené zvýšení odolnosti pěstovaných rostlin.

Spousta půdních mikroorganismů – hub, bakterií, protozoa – a též všemožných hlístic a háďátek – které jsou jinde chápány jako druhy závadné a nežádoucí, KNF naprosto s klidem toleruje. Neškodí prý, protože mají jakousi symbiotickou vazbu s těmi proškolenými IMO organismy, a ty je spolehlivě drží na uzdě.

K základním principům KNF se počítá důsledné využívání místních zdrojů. I z plevelů se stávají rostlinné šťávy, vůbec nejlepší jsou pak šťávy získané překvašením semen plevelů. Ty jsou totiž našlapané energií. Zásadní je „školení“ těch místně příslušných mikroorganismů. Pokud tedy máte zahrady dvě, s jednou sadou kultur a kbelíků to neobsáhnete. Půda se v tomto systému spíše neobdělává a neryje. Nepoužívá se odpad z hospodářských chovů zvířat (hnůj), nepoužívají se komerční pesticidy ani hnojiva.

Zkrátka maximalizujte vrozený potenciál s mnohem menším množstvím vstupů mimo vlastní systém. Odpad překvasíte, proškolíte místní kultury mikroorganismů a ony se už pak postarají.

Ano, skeptikům, střízlivě smýšlejícím a konvenčním zahradníkům se z toho protáčí panenky. Do jisté míry mají samozřejmě pravdu, a je dobrý důvod o KNF pochybovat.

Už jen to, jak se z té počáteční „kultury“ plesnivé rýže stane základ IMO, který se pak po měsíce mění na IMO4, vzbuzuje pochyby. Připomíná to spíše fermentovanou homeopatii a vypadá to, že celé Korejské přírodní farmaření drží pohromadě spíš jen víra.

Jenže – to je právě ten zádrhel – KNF má i výsledky. Nejen doma, ale i v zahraničí.

Když to vezmeme postupně, v Jižní Koreji nefrčí na KNF jen malé domácké zahrádky, ale také celý jahodářský byznys. A mají vyšší výnosy, s nižšími náklady. Na pokyn tamní vlády teď zkouší systém KNF v rýžových polích. Zatím jim to šlape.

V Mongolsku testovali výsadbu sadů se systémem KNF v poušti Gobi. A jak se dá odtušit, poušť Gobi zrovna k úrodným územím světa nepatří. Zatímco při jiných ozeleňovacích pokusech v pouštích to zpravidla končí debaklem, v Gobi přežilo 97 procent vysazených stromů. Systémem KNF tam teď zkouší pěstovat velkoplošně kukuřici, a funguje to.

Ve Státech dali KNF šanci na Havaji, na bývalých lávových polích. Ty jsou sice našlapané živinami, ale nejsou zrovna snadno obdělávatelné. A Korejské přírodní farmaření tam obstálo. To se také systému KNF postaralo o pěknou reklamu, takže se do toho brzy pustili po domácku i nadšenci z USA. A odtud to pak převzali Němci.

KNF, systém Korejského přírodního farmaření, dobývá svět kvašením, kultivací mikroorganismů a totální recyklací. V mnoha svých aspektech je až absurdní, ale výsledky za ním stojí. Rozhodně je to záležitost, kterou se do budoucna vyplatí sledovat. I když vám možná nezachutná, stejně jako kimči.

Zdroj: GardenMyths.com, Wikipedia.org, MotherEarthGardening.com, growingformarket.com, naturalfarminghawaii.net, GardenCultureMagazine.com