Je už tak nějak v lidské povaze vnímat „změnu“ spíš jako něco nepříjemného a nežádaného. Něco, co nás vytrhne ze zaběhlých a zažitých kolejí života, zpřehází zavedené pořádky a udělá jen zmatek, v němž se budeme muset znovu pracně orientovat.
Změna číslování linek MHD nám může dopřát nežádaný výlet nesprávným směrem, změna zimního času na letní nám může zprostředkovat pozdní příchod do zaměstnání, změna složení instantní polévky nám pokazí chuť. Takové novinky jsou příkladem naprosto banálních změn, ale ani tak je nevítáme. Často proto, že nedohlédneme za horizont příčin, které tu změnu vyvolaly.
Změna času přispívala (a pořád ještě trochu přispívá) k úsporám energie; přečíslování u MHD může způsobit vítané zkvalitnění linkové dopravy; změna „tradiční“ receptury může odstranit potenciálně karcinogenní složku z ingrediencí. Zkrátka, změny se zprvu nemusí jevit příjemně, pořád ale mohou mít pozitivní dopady. I když je třeba nevidíme, anebo vidět nechceme.
S klimatickou změnou – což je na rozdíl od zmíněných banalit změna opravdu pořádná – to není jiné. I ona ve svém jádru nese řadu pozitiv. O nichž moc slyšet nejde a vidět je nechceme. Dílem proto, že v našem myšlení převládá ono negativistické vidění okolního světa, v němž nám klimatické změny dost nesmlouvavě předkládávají naše zažité jistoty a hodnoty.
Kdo je připraven…
Za katastrofami nemusíme hned chvátat do Afriky. Ta úpalná letní vedra, mizerné zimy bez sněhu a s nimi spojený nedostatek vody ve studních, extrémní odchylky v síle nepředvídatelných bouřek nebo posun areálu mnohých druhů škůdců můžeme dost dobře odpozorovat i z relativního pohodlí vlastní zahrady. Teď jde o to, co se s tím dá dělat - a jak na to pohlížet.
Projevy klimatických změn nás totiž (už) zasahují, a byť u nás nemají většinou formát přírodních tragédií z Pákistánu, Tichomoří nebo té Afriky, nevypadá to, že by se před nimi dalo jen tak utéci. Chce to změnu akceptovat, zareagovat na ni. Nejde to tak snadno, jako když poslední neděli v březnu posunete ručičky na budíku. Ale není to ani nemožné. A pak možná zahlédnete i ta možná pozitiva změn.
Je k tomu třeba odhlédnout od toho, jak to bylo dříve – trojkou už na nádraží prostě nedojedete a glutaman sodný vám vážně neprospíval – a začít se soustředit na budoucnost. Změna si totiž žádá posun v myšlení, nový přístup. S jakými benefity se tedy klimatické změny pojí v zemědělství?
)
Větší výnos, rychlejší růst
Do startu je určitě třeba zmínit vyšší koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. To je vlastně jeden z průvodních jevů i startérů klimatických změn. Problém to úplně být nemusí. Více oxidu uhličitého totiž znamená vyšší efektivitu fotosyntézy. Ta pak stimuluje růst biomasy. Čím více naše klima bude připomínat skleník, tím více to taky všechno poroste.
Jednou z reakcí rostlin na vyšší koncentrace CO2 pak je indukovaná úspornost při nakládání s vláhou, vodou. Průduchy na listech rostlin budou po delší dobu uzavřené, ztráty vody transpirací budou menší. I při výrazně větším růstu biomasy se tak nutně nebude muset zalévat více. Skleníkové klima obecně akceleruje růst, rychlejší průběh jednotlivých růstových fází.
S tou rychlostí se může pojit i to, že pěstované rostliny do sebe nenaakumulují tolik znečišťujících látek ze země (i když je to dost relativní). Určitě se ale kratším růstem sníží například poškození listů v důsledku atmosférických nečistot. Klimatickou změnou uspíšený růst tak přispěje k řekněme zdravější zemědělské produkci.
Když přijde na teplotní posun, zaznamenáme výrazné rozšíření vegetační sezóny. A zkrácení doby, kterou rostliny potřebují k dosažení konzumní zralosti. To se v krátkosti dá shrnout tím, o čem jsme ve středu Evropy zatím mohli jen snít – dvěma plnými pěstebními sezónami v jednom roce. S klimatickou změnou můžete, a nejen teoreticky, vypěstovat na tom samém místě dvakrát tolik.
Navíc můžete pěstovat ty druhy plodin, kterým se u nás dříve kvůli chladným teplotám tolik nedařilo. A jak je to s tím suchem? Zatím to podle předpovědí klimatologů vypadá spíš tak, že těch srážek nebude míň (předpokládá se spíš zvýšení úhrnu srážek) – ovšem s nepravidelnou distribucí, respektive distribucí silně proměněnou.
)
Evropa jako obilnice světa
Vypadá to, že do rovníkových regionů klimatická změna pozitiva zrovna nepřináší. Ale v mírném pásmu může oteplování klimatu přinést vítané příležitosti pro zemědělství. Mírnější a krátké zimy, prodloužení vegetačního období, zvýšení produktivity a využití nových a potenciálně výnosnějších plodin – to se prostě nedá chápat jako katastrofa.
)
Nedá se asi čekat, že by africký kontinent ve velmi otepleném světě byl schopen uživit Evropu. Ne že by to někdy dělala. Ale Evropa s klimatickými změnami by to v opačném gardu nejspíš zvládla. Jsou to nové trhy, nové příležitosti. Nemusí to být nutně jen katastrofa. Pokud tedy nebudeme toužit mít to pořád jen tak, jak jsme byli zvyklí. Je to zkrátka změna.
)
Můžete si samozřejmě stěžovat na to, že dvakrát do roka je třeba přetočit hodinky a s „vaší“ MHD už nedojedete tam, kam dříve. Ale když změnu akceptujete a adaptujete se na ni, zjistíte, že kromě zjevných negativ přináší řadu nezjevných benefitů. Ani s klimatickou změnou to není jiné.
Zdroj: Wikipedia.org, Agriculture.ca, WorldBank.org, Climate.gov, UNESCAP.gov, Researchgate.com
