Kominictví je jedno z řemesel, jehož nedbalé vykonávání může mít katastrofální důsledky (požáry, otravy, škody na majetku, zranění, smrt). Příliš benevolentní legislativa přitom umožňuje vykonávat kominické služby i osobám bez výučního listu.
Práce kominíků vždy souvisela s požární a provozní bezpečností uživatelů spotřebičů paliv a již od vzniku řemesla byla „svázána“ právními předpisy. Kominíci tak byli a jsou historicky navyklí respektovat nastavená pravidla. Má to dobrý důvod. Kominické řemeslo totiž patří k těm, jejichž nesprávný, neodborný či nedbalý výkon může zavinit i smrt zákazníka.
Při provádění jakékoliv kominické práce musíme myslet především na bezpečnost zákazníků. Jaká nebezpečí hrozí uživatelům spotřebičů a spalinových cest, to každý kominík z praxe dobře ví: obecně jde o nebezpečí otravy a nebezpečí požáru.
Zatímco požár vzniká všude, kde se vyskytují spaliny o vyšších teplotách (ČSN EN 1443-teplota přilehlých dřevěných konstrukcí nesmí přesáhnout při běžném provozu spalinové cesty 85 oC), otrava může nastat již prostým vdechováním produktu spalování, oxidu uhelnatého. Je tedy třeba jeho množství ve spalinách minimalizovat a zajistit dostatečný a bezpečný odtah produktů spalování mimo obytné prostory.
Správně seřízený a vyčištěný spotřebič bohužel nestačí. Bez dostatečného množství spalovacího vzduchu přítomnosti CO ve spalinách nezabráníme. Potřebujeme funkční spalinovou cestu a přístup vzduchu do prostoru, kde se spotřebič paliv nachází.
Ať už jde o nucený či přirozený odtah spalin, vždy musíme zajistit tuto funkci v dostatečné intenzitě. Pokud odtah spalin přestane fungovat, dojde ve velmi krátkém čase k tomu, že místo vzduchu s objemem kyslíku 21% jsou do spalovací komory přiváděny spaliny. Ty mají stále vyšší koncentraci a objem CO ve spalinách, které se nekontrolovaně šíří do obytných prostor, exponenciálně roste.
Případy, kdy se vlivem nefunkční spalinové cesty otrávili obyvatelé domů či bytů, jsou bohužel až příliš časté. Je tedy zcela nezbytné, aby každý kominík prováděl svou práci zodpovědně a s vědomím výše uvedeného. Každá porucha či jen omezení funkce spalinové cesty může mít tragické následky.
V posledních dnech a měsících jsou na denním pořádku, jak uvádí i statistika Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, tzv. komínové požáry. Není to vlastně nic jiného, než vznícení pevných zbytků spalin (nespáleného uhlíku) usazených na vnitřních stěnách spalinových cest. Takové nespálené „zbytky“ vznikají při nedokonalém spalování jakéhokoliv paliva. Při komínovém požáru jsou uvnitř spalinových cest velmi vysoké teploty – až 1200 oC.
A kdy vlastně k nedokonalému spalování dochází? V případě, že nezabezpečíme pro spalování dostatek spalovacího vzduchu nebo nepoužíváme předepsané palivo o předepsané vlhkosti.
Důvody, proč spotřebič nemá dostatek vzduchu ke spalování, jsou v podstatě dva. Tím základním bývá skutečnost, že do místnosti, ve které je spotřebič umístěn, není zajištěn dostatečný přívod venkovního vzduchu. Ten má být přitom přiváděn ve stejném množství, jaké se při spalování paliva spotřebuje. Dalším možným důvodem je špatně fungující spalinová cesta. Ta by měla zajistit, aby celým spalovacím procesem prošlo právě potřebné množství vzduchu.
Pokud tedy máte to správné palivo a dostatečné množství vzduchu, stačí si ještě jednou za rok zavolat kominíka a měli byste mít vyhráno. To jsem si taky až donedávna myslel. Bohužel, jak to tak bývá, šedivá je teorie a barevný strom života.
Následky vyhoření sazí v komíně
Začátkem roku 2011 se v některých našich „seriózních“ médiích objevily spekulace o tom, že podnikat dnes jako kominík není vůbec špatné. Někteří z historie se vynořující politikové dokonce dospěli k závěru, že co kominík, to milionář.
Do konce roku 2010 jsme měli třeba jen tři učně v oboru kominík v prvním ročníku střední školy, a to pro celou republiku. Řemeslo se drželo hlavně díky uctívané tradici, že řemeslo se dědí z otce na syna. Rovněž pracovní podmínky spojené s vysokou, nedělitelnou odpovědností nám mnoho nových uchazečů nepřivolaly.
Jakmile se však v tisku objevily tyto výmysly, vyrojilo se najednou kominíků, že my, co řemeslo děláme desítky let, nestačíme koukat. Bohužel, tito „kominíci“ se nerekrutují z mladých chlapců, kteří se řádně vyučili. V devadesáti procentech jsou to lidé, kteří se nedokázali živit jiným způsobem, vlastní kolikrát i několik desítek živnostenských listů a teď si hrají na kominíky v domnění, že objevili zlatý důl.
Bohužel, jejich podnikání bývá formálně legální. Využívá totiž mezery v živnostenském zákoně - tzv. institutu „odpovědného zástupce.“ Je to neuvěřitelné, ale živnostenský zákon dnes umožňuje každému z nás, aby si na živnostenský úřad zašel pro jakýkoliv živnostenský list na tzv. řemeslnou živnost, do které kominictví rovněž patří.
Díky institutu odpovědného zástupce se může stát kominíkem prakticky každý. Stačí, aby si opatřil podpis nějakého důchodce, který se kdysi (třeba i před padesáti lety) vyučil kominíkem, a podal žádost na patřičný živnostenský úřad. Přestože v životě neměl s daným oborem nikdy nic společného, může v něm najednou zcela legitimně podnikat. A teď si ještě představte, že takový odpovědný zástupce může dát podpis až čtyřem „odborníkům“!
Požár střešní konstrukce
V současnosti bohužel právě tito „kominíci“ pořádají spanilé jízdy po celé České republice a nabízejí důvěřivým občanům své služby (kdysi tak jezdívali dráteníci a brusiči). Kvalita práce je pak poplatná jejich znalostem a zkušenostem. Teoreticky by ji měl „hlídat“ onen odpovědný zástupce. Ten však zcela jistě nemůže být na čtyřech místech najednou.
I proto dnes dochází k tomu, a to už se vracím zpět k barevnému stromu života, že například měsíc po návštěvě takového „kominíka“ dojde ke komínovému požáru. Jen u nás v nejbližším okolí jsme letos napočítali už tři. Ke všem vyjeli hasiči, každý tedy stál nějaké peníze. Kdo to platí? Já nevím. My všichni. Ještě se totiž nestalo, aby pojišťovna či hasiči vymáhali na takovém „kominíkovi“ či jeho odpovědném zástupci finanční náhradu za výjezd či za poškození spalinové cesty požárem.
Jak tedy takovým případům zabránit? V první řadě se musí státní správa rozhoupat k činu a některé výtečníky potrestat (třeba i odejmutím živnostenského listu). Doposud bohužel veškeré stížnosti na kvalitu práce takových řemeslníků vždy skončily u nějakého úředníka na živnostenském úřadě, který přece nemůže o takto „odborné“ věci rozhodovat, nota bene když po formální stránce je přece vše v pořádku. I nadále na stížnosti trváte? Dejte tedy toho „řemeslníka“ k soudu. No, to si asi každý z nás rozmyslí. Je vůbec možné někoho zažalovat kvůli pár stokorunám? Představte si, kolik by vás to stálo peněz.
Pokud tedy mají živnostenské úřady sloužit pouze jako výdejna živnostenských listů, pak opravdu nevím, na co je potřebujeme. V druhé řadě bude nutné, abychom všichni využívali svých práv beze zbytku. Pozval jsem si kominíka, který neprovedl správně svoji práci, a následkem toho dnes musím investovat do opravy komínu? Co kdybych využil pojistné smlouvy a požádal pojišťovnu, aby mi škodu zaplatila?
Nebo ještě lépe. Některé „kominické“ firmy dnes uvádějí, že jsou partnerem některé z pojišťoven. Otázkou samozřejmě je, zda se tato tvrzení zakládají na pravdě – ale to řešit nechci. Pokud jsem klientem některé z pojišťoven, které „kominík“ uvádí mezi svými partnery, určitě bych ji požádal o náhradu škody v plném rozsahu. Když si při havárii poškodím auto a dám ho do servisu, který je shodou okolností partnerem „mé“ pojišťovny, taky se přece o nic nestarám, s autoservisem jedná pojišťovna.
Tak by to tedy mělo být i v případě komína. Pojišťovna by mi měla škodu zaplatit, a to bez jakýchkoliv nároků na vysvětlování detailů. Stačí přece, abych předložil zprávu o kontrole spalinové cesty provedené příslušným partnerským „kominíkem“ a potvrzení o provedené opravě komína po komínovém požáru. Takto by měli postupovat i hasiči. Zavinil komínový požár „kominík“ tím, že špatně provedl svou práci? Je tento „kominík“ partnerem pojišťovny? Nechť pojišťovna za svého partnera dluh za výjezd zaplatí.
