To bylo slávy a radosti, když se na květinovém trhu v nizozemském Leidenu začaly prodávat první křídlatky. Fascinující rostliny s vysokým vzrůstem, dočervena vybarvenými stonky a dekorativními listy. Německý cestovatel a botanik - Philipp von Siebold - jejich dovozem vydělal malé jmění. Exotika z dálného východu šla opravdu na dračku, poptávka po ní byla v celé Evropě.
Kdo ji ve svém zámeckém parku anebo zahradě u vilky neměl, jako by snad ani nebyl. Navíc se fantasticky snadno, prakticky sama bez přispění pěstitele, množila. V roce 1847 je pak křídlatka – tehdy se jí ovšem říká Polygonum sieboldi – vyhlášena nejzajímavější rostlinkou roku. Chválena bude ještě pár let, než její legenda postupně vyvane.
Není to pěstitelská výzva
K ústupu ze slávy přispěje i to, že opravdu není zvláštní kumšt a výzva jí nechat růst a množit. Zato o dost těžší je se jí zbavit. Jak to? Můžete ji stříhat jako diví, a ona si znovu obrazí. Můžete ji třeba dobít mačetou a ona si z toho nic nedělá. A když v naštvání přeryjete rýčem každý centimetr záhonku, kde roste? Za rok je tam znovu, jen jí bude třikrát tolik.
Musí se nechat, že od svého příchodu do Evropy nepřestaly být křídlatky zajímavými rostlinami. Jen už prostě nebudí zájem svou krásou, jako nezničitelností. Tím, že každá jednotka energie vynaložené na jejich zničení se přetaví v násobek počtu nových kusů další sezónu. Křídlatka je prostě hydra, které než useknete hlavu, další dvě se vám už smějí.
)
Když přijde řeč na křídlatky, obvykle je myšlen jeden ze tří druhů. Křídlatka sachalinská, která je doma v Japonsku (na Honšú a Hokkaidó). Křídlatka japonská – která je svému jménu doma spíš na východě Číny a v Koreji. A pak samozřejmě křídlatka česká. Kříženec obou uvedených, který se „urodil“ u nás. Těch druhů a kříženců ve světě existuje mnohem víc, ale tohle jsou ty tři hlavní, na které se nadává především.
Proč nadává? Vezmeme to postupně.
)
Velmi rychlé šíření krajinou
První křídlatkou u nás byla – soudě podle archivních herbářů – „zámecká“ kráska z Netolic. To bylo v roce 1883. V roce 1902 – to taky víme díky herbářům – si už jiná taková rostla v silničním příkopu u Jilemnice. Křídlatky kvůli prvotní řízené výsadbě dokázaly velmi rychle obsáhnout prostor celého Česka.
Zhruba po padesáti letech pozvolného rozmisťování, propátrávání a nenápadného pronikání pak zahájily frontální útok. Invazi, která měla exponenciální růst. V osmdesátých letech bychom její výskyt zaznamenali na dvou tisících lokalit, a za dalších dvacet let už bychom nedopočítali. Křídlatky se šířily naprosto extrémním způsobem. Na čtvercové mapě výskytu druhů je už dnes výrazně méně čtverců, kde se křídlatka nenachází, než těch, kde už je.
Ony sice tyhle květinky mají cosi jako ekologická optima, která preferují – radši vlhké prostředí, zástin, nižší pH půdy, vyšší teploty – ale jsou neuvěřitelně tolerantní. Vezmou za vděk skoro čímkoliv. Stačí jim trocha odhalené, přeryté nebo nějak narušené půdy, otevřeného místa, kde se mohou uchytit.
Proto se zamilovaly do ruderálních zaplevelených stanovišť, pozemků s po-demoličními zbytky staveb a opuštěných areálů, do železničních náspů, silničních příkopů. A k naší veliké škodě i do říčních náplavů a břehů potoků. U nich vlastně našly všechno, co mají rády, včetně té „pravidelně narušované“ půdy.
Pravidelný dešťový splach, zvýšené průtoky za přívalových srážek a podemílání břehů jim dělá náramně dobře. Pořád udržuje půdu odhalenou, a navíc jim to napomáhá v šíření. S vodou se totiž odplavují i jejich výhonky dále po proudu. A tam kde se zastaví, může vyrůst další křídlatková plantáž. Řeka, to je pro křídlatky vlastně taková dálnice. Kterou může putovat i o desítky kilometrů dál.
)
Agresivní růst, absence nepřátel
To, že snadno cestuje krajinou a je do krajnosti nenáročná, jsou jen střípky problémů s křídlatkami. Když se totiž uchytí, začne divoce růst. U nás se rozmnožuje převážně vegetativně, oddenky. Roste natěsno, v extrémní hustotě.
Na jednom metru čtverečním může stát i 200 dospělých rostlin. A protože hravě přerůstají dvoumetrové výšky, vytváří souvislý porost. Takový, že v něm nemůže růst nic jiného. Celá půda, veškeré dostupné světlo, každý kousíček prostoru si osobují pro sebe a vytlačí všechno, co v místě dřív rostlo.
Téhle lavině nic neodolá. Křídlatky nedají pokoj, dokud všude kolem neporostou - jen další křídlatky. Ničí původní vegetaci, ať už to byl plevel nebo chráněné rostliny. Ze všeho se snaží udělat křídlatkovou džungli, ne nepodobnou bambusovým hájům. Ostatně, v rychlosti růstu z výmladků křídlatka většinu bambusů překoná. Dokáže přirůst o 4,5 centimetrů za jediný den.
V přírodě je to zařízené povětšinou tak, že když se někde sejde nápadně mnoho exemplářů jednoho druhu, objeví se někdo druhý, kdo na nich chutně posvačí. Jenže křídlatky u nás vlastně nic nežere. Pochází z Asie, a svoje přirozené škůdce tu nemají. Ty už pan von Siebold nedovezl.
Křídlatky taky výtečně odolávají plísním, houbám. Mráz jim sice nevoní, ale velmi dobře po něm regenerují. Je to druh, který má fantastický růstový potenciál, a tady prostě své možnosti odbrzdil naplno. Kde se objeví, převládne. Poměrně kyselým listovým opadem si připraví půdu pod sebou – a znechutí ji jiným – rychle vyrazí do výšek – čímž předběhne ostatní.
)
Trvalá a téměř nezničitelná
Pak se drží pozice, od časného jara do zimy. A vlastně i přes zimu, protože holé lodyhy tu zůstanou stát. S vegetační dobou okolo osmi měsíců prostě nikomu neuvolní místo. Neplatí to jen pro ostatní domácí druhy rostlin. Porosty křídlatek svým sevřeným zástupem vytlačí z každé lokality opylovače, plazy, ptáky, savce.
Rychle se šíří, nemá přirozené nepřátele, škodí, vytlačuje ostatní. Takže co se s ní dá dělat?
Nu, a to nás dostává zpátky na začátek. Křídlatka je v nezničitelnosti opravdu těžkou váhou. Přežívá díky oddenkům, ze kterých obráží. A ty oddenky sahají až metr do země. Tam rýčem nedosáhnete. Zato každým přerytím, kterým drtíte a sekáte kořeny, křídlatku efektivně rozmnožujete.
Rostliny nad zemí můžete sice sesekávat na etapy, ale jsou neuvěřitelně životaschopné. Pokud povrch doslova vyholíte a udržíte bez zelených částí, nemáte ještě zdaleka vyhráno. Likvidovat je – stejně namáhavě – budete muset ještě několik dalších sezón.
)
Dokonce ani jinak přehnaně drastické opatření – postřik herbicidy – tady nemá moc úspěch. Tam „dole“ pod zemí je křídlatka pořád v bezpečí. Navíc zrovna používání herbicidů někde u vody není nejšťastnější nápad. Celý ten mix opatření - zahrnující kosení, orbu, herbicidy – je třeba aplikovat na jedné lokalitě několik let, než odtud křídlatku konečně vypudíte. A to je dost drahé.
Jen tak mimochodem, přítomnost křídlatky na zahradě domu může efektivně snížit prodejní cenu vaší nemovitosti zhruba o 10 %. Skoro jako by ten dům byl bez zahrady. Protože je každému předem jasné, že tam kde roste křídlatka, už neporoste nic jiného.
Prorůstáním poškozuje dlažby, obrubníky a další stavby. Snižuje bezpečnost provozu na silnicích a železnicích zarůstáním zorného pole. Narušuje stabilitu svahů, podporuje erozi břehů. Můžete jí sice posekat a odvézt do spalovny na biomasu – ale tím to nevylepšíte. Pořád tam bude, a bude se dál šířit. Je to prevít první kategorie, nezničitelný trifid.
)
Proto se na křídlatku nadává. I když zrovna v tomhle případě jsme si na problémy zadělali sami. Druhy, které se snadno množí, jsou vytrvalé a nezničitelné, nemají tu přirozené nepřátele, je lepší nechat tam, kde jsou. A ne si je sem vozit. Za tu parádu ty problémy totiž nestojí.
Zdroj: Independent.co.uk, portal.nature.cz, invaznirostliny.ibot.cas.cz, ČeskéStavby.cz, Ekolist.cz
