Zářivé slunečnice otáčející se za sluncem pro Ukrajinu. Za svou národní květinu si Ukrajinci zvolili právě zlatavě žlutou slunečnici. A této veselé, optimistické rostlině velmi vyhovuje teplé letní klima jižní Ukrajiny. V hlavním městě Kyjevě si slunečnice koupíte podél obou hlavních městských ulic a dokonce jsou tyto květiny pokládány k nohám Vladimíra Velikého, jehož sochy najdete po celé Ukrajině.
Svatý Vladimír I. Svjatoslavič, Vladimír I. Veliký či Vladimír Svatý se narodil 15. července roku 958 až 960 (?) v Berestovu u Kyjeva. Byl jedním z nejvýznamnějších vládců středověkého ruského státu známého jako Kyjevská Rus. Vládu získal z pozice novgorodského knížete, kdy dobyl Kyjev a v čele ruského státu stál od roku 980 do roku 1015. Z jeho panovnických činů je nejznámější christianizace Rusi, díky které byl později (pravděpodobně v polovině 13. století) prohlášen za světce. Pravoslavná církev slaví jeho svátek 15. července, což je zároveň 196. den roku podle gregoriánského kalendáře (197. v přestupném roce) a do konce roku zbývá 169 dní. Svátek má ten den Jindřich.
Vraťme se však ke slunečnicím. Tyto nádherné květiny jsou kromě toho, že se staly ukrajinskou národní květinou, také symbolem amerického Kansasu, inspirovaly mnohé církve a hnutí a staly se například též inspirací slavného malíře Vincenta van Gogha. Byť oficiálně nemá zlatá barva trojzubce (ve skutečnosti jde o symbol sokola v střemhlavém letu) v ukrajinském novodobém státním znaku se slunečnicemi zřejmě nic společného, jistá paralela se zde nabízí.
Z oblasti svého původu v Severní Americe se slunečnice dostaly do Evropy již někdy v 16. století a zprvu se začaly pěstovat jako rostliny okrasné v jižních evropských státech. V 17. století se rozšířily do celé Evropy, ale až v 18. století nabyly významu rostliny olejnaté. V roce 1716 byl v Anglii udělen patent na mačkání oleje ze slunečnicového semene za studena. Zásluha za významné rozšíření slunečnice jako zemědělské plodiny se na přelomu 17. a 18. století přisuzuje ruskému carovi Petru I. Velikému. Na začátku 19. století se pak v Rusku slunečnice pěstovala na rozloze větší než dva miliony akrů (809 370 ha). A v té době nabralo pěstování slunečnic dva různé užitkové směry. Pro přímou lidskou spotřebu a pro lisování oleje.
Proč tyto skutečnosti zmiňujeme? Jsou zde jisté paralely neslunečnicové. Ukrajina má starší státnost než Rusko, země existovala ještě před Ruskem. A Rusko je dokonce s nadsázkou možné vnímat jako nejnepodařenější projekt kyjevských knížat, která založila Moskvu. Tato historická paralela je však zbraní dvojsečnou. Bez Ukrajiny není Rusko impériem a Ruská federace je dnes větší a silnější než Ukrajina, stařičká matka. Dcera si chce opět násilím připoutat matku, kterou za matku neuznává. Ukrajina obnovila svou suverenitu v roce 1991.
Ukrajina, to však nejsou z pohledu květinového světa jen slunečnice. Ukrajinský lid již dlouho vyjadřuje květinami své emoce (u nás tomu říkáme květomluva). Například kytice z heřmánku mají uklidnit, utěšit, měsíčky pro změnu zdobí hřbitovy, mnozí pak například věří v duchovní vlastnosti topolovky. Jak můžete k Ukrajincům hovořit skrze květiny jejich darováním?
Pokud darujete 3 dominantní lilie vázané spolu s růžemi a karafiáty, říkáte „zasloužíš si to“, kytice z rudých a bílých růží pro změnu říká „uprchni se mnou“ rudé růže vyjadřují nadšení, 16 světle růžových růží a gypsohyla lásku k přírodě, 12 růží a gypsohyla mír a klid, tmavě růžové růže s gypsohylou značí objetí. Lilie, růže, gerbery, karafiáty a orchideje vyjadřují ctnost, lilie, gerbery, karafiáty a levandule říkají "miluj mě víc", 12 růží a lilie jsou symbolem nebezpečné lásky, 24 rudých růží symbolizuje oddanost, růžové růže a bílé lilie symbolizují luxus a 36 bílých růží čistou lásku.