Kvíz: Žertéř, zrcadelník, výtoník, vrkočnice, vozák, vorař, truhličník, trakářník, šumař, špulířník, sviňák, pecivál, stárek, smraďař, smetiprach, řešetář, řebíkář, ras, puštědlník, psář, prťák, prachař, ponocný a tak dále. Podobných slov označujících profese a řemesla, co už dávno neexistují, nebo se přeměnila v jiná, jsou stovky. Vlastně by se vyplatilo vydat na toto téma samostatnou encyklopedii. Ovšem některé z těchto profesí byly ve své době natolik známé, že se propsaly i do paměti současných lidí. Poznáte, o jaká povolání a řemesla jde?
Problém současné doby je především ve spotřebě. Jakékoli zboží koupíme a po čase vyhodíme, od hřebíku a třeba kusu látky až po nábytek a automobil. Jenže naši předkové měli na vše specializovaná řemesla a vše neustále opravovali. Vážili si věcí, za které už jednou zaplatili. A některé obory se pak dělily na další úzce specializované činnosti. Například bednáře máme zafixované jako výrobce sudů, jenže oni vyráběli také štoudve, střezy, vany, štandlíky a škopky. A původně se dělili na bečváře, korytníky, pouzderníky, neckáře a další druhy řemeslníků.
)
Některé profese pak sice do dnešních dnů nezanikly, ale změnilo se názvosloví. Třeba slovo holič si ještě určitě vybavíme, i když jej dnes nahradila synonyma kadeřnice (kadeřník) a barber (holič anglicky). Dříve se však používalo i slovo bradýř, což byl lazebník specializující se na holení a hojení řezných ran. Ovšem právě tento cech takzvané ostré břitvy byl po roce 1948 zlikvidován a soustředěn do takzvaných Komunálních služeb. A jazyk lidový si tuto socialistickou organizaci přejmenoval na Chlupotechny.
)
Zmizela také řemesla, bez kterých si lidé dříve vůbec nedovedli představit život. Například kat. Se zrušením trestu smrti už v zemi nepotřebujeme jediného. Stejně tak nepotřebujeme třeba ledaře, berníře, brtníky, drátaře a mnoho dalších profesí. Svět se prostě mění a s ním i řemesla a názvosloví s nimi související.
Nemohu si odpustit jednu drobnou vzpomínku. Když mi před cca dvaceti lety vyučený svářeč, tedy vlastně dělník s výučním listem, instaloval na střechu domu dlouhou železnou tyč pro instalaci přijímače kvůli dostupnosti internetu, ohradil se. Slovo dělník už prý neexistuje, bylo prý zakázané. A on je specialista na svařování. Inu, každému podle jeho cítění a obloudění mysli. Škoda, že ani jeden z nás nebyl bleskosvodař, nebo alespoň hromosvodník, případně ještě lépe rovnou Václav Prokop Diviš, protože po první bouřce šla tyč zase pryč a k internetu jsme se raději připojili pomocí pevné telefonní linky.
Ale musíte uznat, že ta stará řemesla zněla prostě nádherně. Víte třeba, co dělal korábník? Nebo kolébečník, kolovratník a karbéř? Kdo byl čeledín a jaká byla náplň práce někdejšího cestáře? Kdo byl čepelník a černokožešník? Češíř a čižbař? A třeba, že slovo DÍVKA kdysi označovalo námezdní pracovnici na selském dvoře, čili příslušnici ženské čeledi? Ponořte se do našeho kvízu.
Zdroj: autorský text - Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, nejen.cz
Kvíz: Znáte stará zapomenutá řemesla a jejich libozvučná česká jména?
Kravák, locufilices, jilčař? Nebo raději drátař a dráteník, brtník, flašinetář, bradýř, šindelář, smraďař a pecivál? Vyznáte se alespoň trochu ve starých profesích a řemeslech?
