Máte malý byt? Jak docílit, aby byl útulný a zdál se prostorný

Průměrná velikost bytů podléhá trendům, které se mezi jednotlivými dekádami mění. Třeba typické britské domácnosti začínaly v třicátých letech minulého století na 68 metrech čtverečních. V 70. letech dosáhla jejich rozloha vrcholu, v průměru měly kolem 83 m². A dnes se znovu propadají k hranici pětašedesáti. Britové tak dnes žijí v o pětinu menších domácnostech, než před padesáti lety. A nestěžují si. Češi museli dlouhodobě řešit jiné trendy, a to obvykle unifikaci obytné plochy. Celorepublikovým průměrem u nás v roce 2015 bylo 65,3 m² na domácnost, s tím, že po průměrných dvaapadesáti metrech připadalo na jednotky v bytových domech, a rodinné domy nabízely v průměru okolo 80,9 m². 

Ve světě se zmenšují, v Čechách rostou

Podrobnější data nejsou zrovna dostupná, ale trend doby naznačuje, že se momentálně nacházíme ve fázi růstu obytné plochy. Naše byty i domácnosti jsou průměrně větší, než před padesáti lety. I proto si tak možná stýskáme po vzdušnosti a volnosti, když na nás připadne byt s malou výměrou. Je to ale o tom, jak se naučíme s prostorem, který je k dispozici, pracovat. A věci, které nám zútulňovaly bydlení v bytech s větší metráží, v těch malých prostě fungovat dobře nebudou. Což je mimochodem dobrý důvod, proč pokukovat po již zmíněné Anglii: na těch „bídných“ 68 metrech se totiž nacházely tři ložnice, obývací pokoj, kuchyň, jídelna a hygienické zázemí. Přitom se v takové jejich domácnosti obvykle necítíte stísněně. Takže co dělají jinak? A jsou ještě nějaké nápady, které by nám pomohly vizuálně nafouknout naše malé bydlení?

První výrazné zlepšení na vás čeká, když se doberete poznání, že velikost bytu neurčuje pouze plocha podlahy. Stěny přidávají další rozměr, který se dá dokonale začlenit. Můžete tak znásobit užitnou plochu. Záleží jen na míře vašeho vkusu, citu pro detail nebo odvahy, s jakou k tomu přistoupíte. Individuální designové provedení je samozřejmě na vás, je třeba zvážit materiál i barvy. Podstatné je, abyste se dobře cítili vy, byť do nebude přesně podle katalogu. A když už tak zmiňujeme katalogy: počítejte dopředu s tím, že většina produktů univerzální nabídky nebude úplně to pravé ořechové. Malé byty vyžadují řešení na míru. Což je ale činí mnohem pestřejší, originálnější, útulnější. Protože o to více jsou odrazem vaší osobnosti.

V rámci modelové situace si představte okamžiky, kdy pro milou návštěvu vytahujete z příručního baru sklenici, na kuchyňském pultu mícháte drink a ten pak před hosta servírujete na další stolek, u posezení. Vypadá to sice maximálně elegantně, ale s nedostatkem místa vám to úplně nepomůže. Když si tak hovíte ve velkém stylu, proč ze tří ploch/stolků neudělat jeden? Bar, který je součástí koktejlového stolku na může zrovna tak sloužit jako místo servírování drinků, a místo tří kusů nábytku vám stačí jeden. V principu to berte jako drobnou inspiraci pro všechna další řešení. V rámci jednoho kusu nábytku začínáte vyžadovat multifunkčnost, širší zaměření, komplexnější uplatnění. Chcete, aby byl barový stolek praktičtější? Nu, může mít třeba kolečka, aby vám nepřekážel, když zrovna využíváte vymezený prostor jinak.

Že patrový a do výšky protažený stolek nemůže být skromnou knihovnou, pyramidální zahrádkou a současně věšákem? Nenechte se mýlit, možné je všechno. Jen to vymyslet. A namalovat, zařídit, objednat, zaplatit. Dobře, není to úplně snadné, ale jde to. Nezapomeňte na nástěnné police, úložné systémy. Jen se snažte minimalizovat vpád takových předmětů do volného prostoru. Tedy police spíše s menší hloubkou, aby se to na vás vizuálně všechno nesypalo. Poměrně zajímavým nápadem je řekněme „asijské“ ladění prostoru. Při něm pak klesáte níže, konzolové stolky jsou menší, nábytek bez nožiček. Ale strop je tím pádem výš.

Rohy ukončené okny jsou sice fajn kvůli přívodu denního světla, ale z hlediska zapracování těchto proluk do plánu bytu jsou poněkud nepraktické. Už to, že do kouta kolem okna musíte vsadit židli, která své místo zabírá a další funkce neplní. A co třeba vsadit celý „čtecí kout“ přímo pod okno, na vyvýšenou podlážku? Získáte optimální světelné podmínky, kontakt s okolím a přitom si zachováte soukromí. Je to navíc velmi příjemné a útulné. A pokud budeme vyzvedávat onu praktičnost: pod deskami onoho vyvýšeného pódia získáváte originální úložný prostor. 

O ten mimochodem budete tvrdě zápasit kdekoliv. I proto se hodí zužitkovat nábytkem již „zabitý“ úsek. Není důvodu, abyste dostatek úložného prostoru neměli třeba pod postelí.  Jestli toho dosáhnete pojezdovými boxy a peřiňáky, anebo celou postel nadzvednete nad okolí (čímž byste obsadili kus vertikály, a uvolnili si podlahu)? Možnosti tu prostě jsou, a trocha dobré truhlářské práce dokáže zázraky. Loftové zdvihy jsou kouzelné, ale je třeba mít k tomu dostatečnou stropní výšku.

Ne vždy jsou rady a doporučení ve vzájemné shodě. Na jedné straně vám pro zvětšení malého bytu doporučí obsadit stěny (čímž získáte přehled a úložný prostor), ale současně přílišně nahloučení dekorativů a přesycení stěn vede k pocitu stísněnosti. Chce to prostě vyladit. Nechcete si zabírat vzácné místo velkou šatní skříní? Můžete zkusit klasické věšáky, na jinak mrtvém a nevyužívaném místě: třeba z vnitřní strany vašich vstupních dveří. Pokud je vyloženě nemáte na očích, vadit vám nebudou. A když otevřete, zmizí vám z očí. 

Obecně musí být uskladnění oděvů co nejkompaktnější a prostorově nejméně náročné. Možná vsadíte na technické novinky, jako je třeba vakuové balení. Vaše fajnová košile se díky tomu zmenší na velikost pytlíkové polévky, a po napuštění vzduchem si nemusíte ani přežehlit. Je to sice poněkud radikální, ale vystihuje to podstatu: ve skříních a policích neskladujte vzduch. V případě polic se také vyvarujte se pevných zadních stěn: potřebujete otevřenou vzdušnost a prostup světla, ne stavět bariéry.

Říct, že by všichni fandili sklopným, rozložitelným stolkům, je poněkud přehnané. Ale tahle řešení na pantech v malém bytě fungují. Pracovní stůl je poměrně velký kus nábytku s omezeným využitím, a pokud nepracujete z domu, zase tak často ho nevyužíváte. A tady by se ono nenáročné sklopné řešení hodilo. Deska, která může lusknutím prstů (cvaknutím pantů) zase zmizet. Podobně lze vykouzlit jídelní stůl, nebo ten malokapacitní stávající natáhnout, když přijde návštěva. Rozšíření pracovní plochy se bude hodit i v kuchyni. A ještě cennější bude o to, že po vaření zase zmizí. Tyhle dynamické a kompozitní vychytávky jsou praktické, ale vyplatí se s nimi šetřit. Přeci jen, nechcete mít celý být postavený na jednom triku, ne? Sklopná a výsuvná řešení sice nejsou multifunkční, ale na druhé straně, zmizí tak rychle, že ani nemají čas vám v malém bytě překážet.

Stěny násobí využitelnou plochu

Zeleň? Je smutný fakt, že s minimální podlahovou plochou prostě nebude nikdy dost místa na všechny květiny. Nebo bude? Pokud přejdete „do vertikály“, šance jsou na vaší straně. Nápadů k realizaci se nabízí hned několik. Do některých můžete zapojit i strop, odkud z háků necháte květináče s popínavou/splývající vegetací viset dolů. Můžete vyzkoušet nástěnné manipulační systémy (v podstatě různé ocelové či drátěné sítě), ke kterým květináče připevníte. Pokud jste spíš na techniku, můžete zkusit nástěnnou hydroponickou farmu se samo-zavlažováním a programovatelným přihnojováním. Pak na vás jen bude sklizeň bylinek do kuchyně. A jestli se držíte spíš elegance, můžete v praxi otestovat vegetační stěnu. Ta je vizuálně naprostý zázrak, a na jednom metru čtverečních svislé plochy můžete mít kytek třeba padesát. Vypadá to dobře.

Bojuje se centimetry, takže se opravdu počítá každý kousek nevyužitého místa. Co třeba schody? Nemohly by být duté, a sloužit jako alternativní policový systém? Nepořádek a chaos je na stísněném prostoru zhoubou. Ne, nebudeme vám doporučovat, jak často si máme uklízet. Jen že je dobré mít věci pohromadě a na svém místě, organizovaně. Co třeba box, ve kterém bude funkční zástrčka s připravenou nabíječkou na telefon a Wi-Fi? Ono to není zase tak těžké zařídit, a vypadá to líp, než jednotlivé drobnosti rozložené volně po bytě. 

Poměrně kouzelnou hračkou může být lampička nebo lampa s nezávislým zdrojem. Hračka, kterou před odchodem do práce strčíte do nabíječky, a za šera po návratu si ji můžete postavit a svítit kdekoliv, jak potřebujete. Bez zbytečných drátů. Volba televize je asi jasná: nástěnný model. Ale abyste jednou takovou „nezabili“ celou stěnu: zkuste jí pořídit magnetický kryt, na který přisadíte velkorámový obraz. Třeba reprodukci nějakého slavného mistra. Je to stylové, váš byt je procítěný uměním. Kdykoliv pak můžete kryt sundat, a koukat třeba na fotbal.

K nejrůznějším závěsným systémům, pačvorkům s kapsami, nástěnným kapsářům, máme přirozenou nedůvěru. Ale v jisté omezené míře (vymezené zhruba hranicí úplného kýče) se s nimi jistě počítat dá. Přeci jen, přenášíte věci do volného prostoru, násobíte úložnou kapacitu. A vždycky víte, kde co máte. Je to prostě individuální. Podobné ne-nadšení pak může následovat, když vám něco poradí, abyste si v malém bytě pověsili smeták s lopatkou na dveře v koupelně. Zní to trochu podivně, ale funguje to. Tím, že se nikde neválí, násobíte prostor. A na očích je nemáte. Chcete se bránit klaustrofobii? Jedna věc je vytvořit funkční zdání většího prostoru. Třeba vsazením dalších dveří, za kterými se nachází jen skříň nebo spíž. Ale vypadá to, že toho máte víc. Anebo raději nějaký vizuální trik? Zkuste znásobit plochu své malé domácnosti nástěnnými zrcadly. Pokud tedy nejste upír. Obraz násobený odraznou plochou pocitově dodává hloubku i malým místnostem.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com