Domníval jsem se, že třeba takové permakulturní zahrady, které jsou dnes jakousi módou, si zakládají nadšenci, kteří sdílí informace a zkušenosti a ve všem si ví rady. Zahradník Petr Dokoupil mě však vyvedl z omylu. „Kdepak, často zakládáme právě permakulturní zahrady a je to běh na dlouhou trať. Vznikají postupně, vyvíjí se. A lidé, kteří chtějí permakulturní zahradu, o tom někdy mnoho neví, podléhají načteným informacím a ve skutečnosti potřebují pomoci.“
Čím se permakulturní zahrada liší od běžné? „Tyto zahrady fungují na principu udržitelnosti a samostatnosti, bez větších zásahů člověka. Jsou využívány intenzivně a cílem je co nejvyšší soběstačnost pěstitele co se týká užitkových plodin. Permakulturní zahrada zásobuje rodinu chutnými a především zdravými plody po celou dobu vegetace, přičemž se nesmí používat žádná chemie a ani průmyslově vyráběná hnojiva. Není to ale tak, že v zahradě bez ladu a skladu vysadíme co nejvíce rostlin. Vše musí být v určité harmonii, musí se zapojit. Rostliny se musí umět navzájem chránit před škůdci a chorobami. Není to vůbec snadné. A není to záležitost jednoho roku. Vytvoření permakulturní zahrady vyžaduje značné znalosti a zkušenosti. A je to opravdu běh na dlouhou trať.“
„Zakládání zahrad, to ale nejsou jen permakultury, stále častěji vídáme zahrady téměř výhradně okrasné a paradoxně je často zájem majitelů takových zahrad podobný těm, co zakládají permakultury. Chtějí se o zahradu co nejméně starat. Třeba už jen proto, že na ni nemají mnoho času,“ doplňuje Petr Dokoupil.
Realizace nové zahrady a nebo rekonstrukce té stávající, jejíž stav už lidem nevyhovuje, začínají projektem? „Měly by,“ říká pan Dokoupil. „Někteří majitelé zahrad si ale myslí, že jen přijedeme něco vysadit, doplnit, upravit. Ve skutečnosti se však ne náhodou používá spojení slov NÁVRHY A REALIZACE ZAHRAD. Zahradu je třeba nejprve promyslet, navrhnout (projektovat) včetně vizualizace a pak až realizovat. A ani tím práce nekončí, protože obzvláště ze začátku, první roky, se zahrada vyvíjí. Často pak trvá mnoho let, než je dosaženo požadovaného stavu. Samozřejmě obzvláště v případě dřevin, okrasných i ovocných, stromů i keřů včetně živých plotů. Po realizaci proto mají následovat roky údržby.“
Ale jen dílčí práce, třeba konkrétní výsadba (např. živého plotu), údržba dřevin (nejčastěji řez), založení a údržba trávníku (např. vertikutace), také nejsou od věci? „Ano i na dílčí práce si nás majitelé zahrad objednávají. Ale to se týká i obcí, údržby veřejné zeleně. Provádíme také mulčování, odplevelování záhonů, trávníků, chodníků a cest, sečeme trávníky, stříháme živé ploty. Paleta zahradnických prací je opravdu široká. A když pak tu a tam získáme zakázku na kompletní realizaci zahrady či její části, je to pro nás jakýsi bonus, odměna.“
Zakládání zahrad je určitě inspirativní práce, doslova tvorba a lze říci, že v mnoha ohledech i umělecká. Zahradami se lidé inspirují od nepaměti. V zahradách odpočíváme i čerpáme inspiraci. Přesto mám někdy ze svého okolí dojem, že každý ví nejlépe, jak a co udělat, a že vyhrává spíše nevkus.
„Češi jsou národem zahrádkářů a je na každém, jak se svou zahradou naloží,“ podotýká Petr Dokoupil. „My zahradníci nemůžeme nikoho k ničemu nutit. Provádíme práce na zakázku, na přání zákazníka. Je ale samozřejmě ideální, když nám důvěřuje a nechá si poradit, respektuje naše zkušenosti. A vedle toho jsou samozřejmě lidé, kteří si naše služby nikdy neobjednají. Ostatně třeba už jen proto, že jim na to v rodinném rozpočtu nezbývají finance. Soudit nelze nikoho a je vlastně potěšující, že Češi projevují tradičně o zahrady tak velký zájem. Ať to již konkrétní člověk dělá jakkoli. Ještěže nejsme třeba národem "betonářů" a nebo "teroristů". Zahradničení je fajn.“