Otázka nezní, zda rekonstruovat, ale kdy, jak a za kolik

Na našem území se nachází přibližně 220 tisíc bytových domů a většina z nich je staršího data. Například panelových domů je cca 80 tisíc a z těch, co byly postavené před rokem 1970 je dosud nezatepleno cca 70%. Vnitřní rekonstrukce bytů spojené s novými elektroinstalacemi, bouráním umakartových bytových jader atd. jsou přitom plně v rukou vlastníků bytů. Celkové stavební úpravy společného fondu včetně zateplení domů jsou v rukou SVJ. Celkem je u nás registrováno (údaj z března 2021) cca 2318000 domů, přičemž cca 450 tisíc domů přibylo jen za posledních 30 let. Více než dva miliony domů (čili naprostou většinu domovního fondu) pak představují rodinné domy.

Nyní si představme, že by měly mít téměř všechny domy do roku 2050 dle nové evropské směrnice bezemisní standard. Například do roku 2034 by se mělo zrekonstruovat 25 % energeticky nejnáročnějších nerezidenčních budov s výjimkou domů architektonicky významných a budov sakrálních. V případě domů rodinných a bytových se počítá s jejich postupnými renovacemi rozprostřenými do roku 2050, kdy by se tyto budovy měly přibližovat lepší energetické třídě. Důraz přitom má být kladen na budovy energeticky nejnáročnější. Tak bylo dojednáno během českého předsednictví EU. Problém však je, že jsou tyto plány v podstatě nereálné, ať již z důvodu nedostatku stavebních firem a jejich pracovníků, tak z důvodů finančních.

Realita je samozřejmě taková, že kdo rekonstruovat a spolu s tím často i zateplovat může, určitě by neměl otálet. A to bez ohledu na směrnice EU a představy ochránců planety. Pokud chce někdo ušetřit na energiích a plánuje tepelné čerpadlo s fotovoltaikou, nejprve musí dům zateplit, jinak nemá investice do čerpadla a solárů žádný smysl. Úspory nepřinese. To však hovoříme pouze o úsporách energií. Z pohledu uživatelského je však stejně důležitý obytný komfort, smysluplné dispozice, nové a bezpečné rozvody, prostě příjemné, bezpečné a zdravé bydlení.

U velmi starých domů ve velmi špatném technickém stavu, často bez hydroizolací přízemí, se zasolenými stěnami zasaženými plísněmi, v horším případě se střechou, do které již masivně zatéká, je otázkou, zda by nebyla nejlepší jejich demolice a výstavba domů nových. Na jediném v tomto případě majitelé takových domů ušetří, totiž na pozemku. Tuto výhodu však vyváží cena demolice, než se stavebník dostane na startovací čáru, tedy než bude moci začít stavět dům nový. Navíc některé domy v takovém stavu zbořit ani nelze, protože stojí v památkově chráněných oblastech. Před bouráním je také třeba zhodnotit objem zachovávaného materiálu (některý necháme, jak je, jiný použijeme později při výstavbě) a pokud si spočítáme, že bychom rekonstrukcí zachovali jen cca třetinu či čtvrtinu a méně, je demolice opravdu výhodnější. Musíme však brát ohled i na aktuální pořizovací ceny nových stavebních materiálů a také na vlastní cítění. Někomu je prostě starého domu líto a rozhodne se jej zachovat (vzpomínky, osobní vztah k domu našich předků atd.). Silné argumenty vycházející ze subjektivních pocitů jsou pádnější než výše investice, chladnokrevný kalkul.

Rekonstruovat a modernizovat můžeme staré budovy v současném duchu, můžeme však také vyzdvihnout původní prvky a přistupovat k rekonstrukci s úctou k tradici. Tedy pokud vynecháme socialistickou lidovou tvorbu a podnikatelské baroko 90. let. U historicky vzácnějších budov a budov v památkově chráněných oblastech nás navíc čekají i omezení ze strany úřadů. Vždy záleží na tom, kde dům stojí, jak je starý a zda mohou do jeho budoucího stavu hovořit památkáři. V takovém případě nás čekají mnohá úskalí a svázání starými konvencemi může být i značné. I tak je ale třeba přistupovat k rekonstrukci s optimismem. Byť nebude dům vypadat moderně, přesto dojde k významné modernizaci. Technická zařízení, nové omítky, štuky, podlahy, dřevěné dveře, zárubně a okna a další dřevěné prvky, kombinace skla, kovu a kamene, to vše vytvoří jedinečné, originální prostředí. A jedno již, zda jde o dům městský anebo starou venkovskou chalupu.

Starý dům můžeme rozšířit přístavbou, můžeme zhodnotit půdu a rozšířit bydlení o podkroví, můžeme bourat příčky a stavět nové, můžeme zcela změnit původní využití konkrétních místností, můžeme zvětšit koupelnu, přidat malou technickou místnost, zvětšit hlavní obytný prostor atd.. Někdy lze dokonce i změnit velikost a počet oken, můžeme měnit umístění dveří apod. Zásadní rozdíl je při rekonstrukci celého domu a pouze bytu v domě o více bytech, rodinném i bytovém. Určitě lze doporučit rovnou přistoupení k radikálním řešením, protože později bychom toho mohli litovat. Nejhorší je vždy dělat něco zbytečně podruhé.

Na prvním místě je vždy zamezení pronikání vlhkosti shora, rekonstrukce střechy, případně stavba nové anebo dokonce zvednutí střechy. Střecha je na prvním místě u novostavby i při rekonstrukci. V některých případech lze dům zvýšit i o patro a pokud pak využijeme také podkroví, získáme neuvěřitelný prostor navíc, někdy i dva nové byty při dostatečně velkém půdorysu budovy. Kromě zamezení zatékání shora musíme řešit také stav hydroizolací v přízemí a případnou vlhkost soklového zdiva. V interiérech pak pokračujeme novými technickými rozvody (elektřina, voda, odpady, plyn, topení, ale dnes již i rozvody datové a internet). Tedy samozřejmě poté, co vyřešíme změny dispozic, s čímž souvisí bourání příček a výstavba nových, v některých případech i odborné zásahy do nosných stěn. Statika je velmi důležitá.

Ještě než ale začneme s realizací rekonstrukce domu, je třeba zvážit vlastní možnosti a schopnosti a vybrat vhodné dodavatele prací i materiálů. Určitě má výhodu každý, kdo se ve stavebnictví nějak vyzná, byť jen v konkrétní jeho oblasti. Na začátku je plánování, nákresy, měření a výpočty, následuje projekt, který si obvykle necháme připravit na zakázku (málokdo z nás je schopen se zhostit projekčních prací) a poté můžeme začít. Tedy se svolením úřadů. 

Někdo si dokonce vystačí i s vlastními plány, tedy alespoň co se týká rekonstrukce interiérů bez zásahu do nosných prvků budovy. Pak stačí i milimetrový papír a samotné práce prováděné svépomocí, aniž bychom změny museli nahlašovat stavebnímu úřadu. Šikovný řemeslník nakonec může potřebovat jen několik dílčích služeb, například elektrikáře a topenáře. Ostatní zvládne sám.

Jestliže dříve byla středobodem domu kuchyně s jídelním stolem, dnešní novostavby velí trendu propojeného hlavního obytného prostoru. Ne vždy je to ve starých domech možné, ale pokud ano, určitě není důvod váhat. Stejně tak je třeba dobře zvážit umístění toalety a WC, případné technické místnosti a špajzu, řešíme otázku šatny s přístupem z ložnice, chodby, vlastní domácí pracovny, ale také samostatného pokoje pro každého potomka a hostinské místnosti. Ne v každém starém domě se můžeme až tolik rozmáchnout, ale příležitost dělá zloděje. A získat uvnitř starého domu moderní obytné prostory alespoň co se týká dispozic je velmi praktické.

Dobré zprávou pro majitele starých domů je, že vlastně vše staré a historicky cenné je dnes velmi moderní. A módou je také vdechovat nový život starým věcem. Pokud je využijeme a zasadíme citlivě, můžeme propojovat styly a doby. Módou již není maximální sladění jednotlivých prvků, ale boření standardů a konvencí. Například zrenovovaný starý stůl a židle v moderní minimalistické místnosti? Skvěle! Nechat si na zakázku vyrobit dobová špaletová okna a dveře se zárubněmi? Skvělá investice na dalších nejméně 100 let. A vedle toho obrovské moderní zrcadlo a působivá skleněná vitrína kovové konstrukce spolu s obrazy třeba ve stylu pop-art na stěnách? Proč ne.

Ano, některá řešení jsou dána funkcí konkrétního prostoru a i když zrovna neuznáváte horní skříňky kuchyňské linky, pracovní plocha zde určitě bude nutná. A chcete třeba vypínače a zásuvky v retro stylu? Například keramika takovou roli zastane bravurně. Na zváženou je také výběr obkladů, které může nahradit funkční nátěr přiznaných cihel a jiná řešení. Kdo si pak může připlatit, stane se pravidelným zákazníkem kameníka. Kamenná pracovní plocha kuchyňské linky? Mramorová deska pod umyvadlo? Investice extrémně dlouhé životnosti.