Ne, teď opravdu nemáme na mysli otázky jako: „Kdo to bude všechno uklízet?“ anebo „Kam se to při malování ztratilo?“ To už jsou věci, které musíte vyřešit sami. My jdeme jiným směrem otázek. Malování je totiž fajn, ale zase ne až tak moc fajn, abyste ho chtěli opakovat jen proto, že nejste s výběrem barev a následky malování spokojeni.
Otázka první: Kde je přirozené světlo?
Přirozené světlo bude nejspíš docela přirozeně za okny. Ale má ta místnost, kterou se chystáte vymalovat, okna? A ta okna jsou orientována k jaké světové straně? Bude to místnost zaplavená ranním sluncem od samého rozbřesku, anebo se v ní v zimě neobejdete ani ve dne bez lucerny, protože směřují k severu a slunce nad obzorem bude zatraceně nízko? A proč se vlastně tolik vyptáváme?
)
Zkrátka, faktor přirozeného světla je třeba zohlednit při výběru barvy. Protože ten opojný nadbytek přirozeného světla v místnosti může způsobit, že barvy budou vypadat rozmazaně a mnohem světlejší, něž jak jste to původně mysleli. A nedostatek světla naopak může způsobit, že barvy budou příliš tmavé a studené.
Obecně platí, že u světlejších barev to tak výrazné nebude. Ale u tmavších odstínů? Brrr. Místo uvolňující námořnické modři můžete vytvořit něco, co spíš připomíná hřbitov v moři. V břiše velryby. Velryby se zažívacími potížemi. Zkrátka to chce zapřemýšlet. Nad tím, jak si místnost z hlediska přirozeného světla stojí teď, a jak to bude vypadat v zimě. A to ještě před tím, než začnete vše potahovat igelitovou folií.
)
Otázka druhá: K čemu je to dobré?
Ano, zní to podobně filozoficky, jako: „Kdo jsme?“ nebo „Kam směřujeme?“ potažmo: „Je ještě možné si koupit kousek Trumpa, nebo ho už Rusové vzali na splátky celého?“. Ale teď vážně. Jde o účel té místnosti, kterou chceme vymalovat. A řekněme o náladu, atmosféru, kterou má směrem k nám přenášet. Chceme místnost rytmickou, harmonickou, elegantní, uklidňující a uvolněnou, nebo naopak energickou?
Určitá barevná témata dávají smysl v pracovně, kanceláři. Něco jiného očekáváme od obývacího pokoje, studovny, dětského pokoje. Něco jiného je koupelna, kuchyně a ložnice. Tu extravagantní sytě krvavě červenou zkrátka neuplatníte všude se stejným úspěchem.
)
Energii, výkon a soustředění si spojujeme s barvami světlými a spíše chladnými. Barvy teplé a tlumené chceme tam, kde je relax a pohoda. Kuchyně by měla být světlá, ale teplé barvy v ní mohou působit špinavě. A samozřejmě, ne na všechny působí barvy stejně. Proto se ne všude hodí odvážné a jasné barvy, a je lepší sáhnout k neutrálním jemným odstínům, které se vám možná tolik nelíbí, ale taky nikomu neškodí.
Otázka třetí: Jaké barvy vládnou místnosti?
Ona se ta otázka může zdát zpozdilá a zbytečná. My přeci malujeme na poníkově růžovou! Jenže až odklidíte následky malování, vykouknou na vás z pod krycích folií kusy smaragdově zeleného čalounění secesního nábytku anebo černé kožené lenošky. A barevný nesoulad je na světě. To samozřejmě dobrotu nedělá.
Ceny se mohou lišit, ale obvykle platí, že barva a práce s vymalováním jednoho pokoje vás vyjde o dost laciněji, než nábytek a vybavení v tom pokoji. A silnější (v tomto případě dražší) pes prostě… žere jako první. Chceme tím říct, že pro volbu barev není až tak určující naše vlastní představa, jako převládající barevná paleta nábytku a vybavení. Které si nebudete kupovat komplet nové jen proto, že by vám s růžovými stěnami neladilo.
Pokud máte nábytek v neutrálních barvách, je pravděpodobnější, že bude lépe tolerovat změnu barvy stěn. Místnost s nenápadným nábytkem pak může důraznější a originálnější barevná výmalba posunout na novou úroveň. Pokud je ale nábytek barevně výrazný sám o sobě, ty barvy musíte volit tlumenější.
)
Otázka čtvrtá: Ustojí to zkoušky času?
V letech 1901 – 1904 maloval Picasso převážně tmavé obrazy, vyvedené v modrých a modrozelených tónech. Po teplejších barvách tehdy nesahal, bylo to jeho Modré období. Které ale později vyšumělo. A podobné návaly barevných období, často ve spojení s konzumací absintu, vypozorujeme u spousty slavných umělců. Byly to ale jen tvůrčí etapy.
Otázkou do pranice je, jak velkou část té etapy jste už vy sami ve svém barevném období urazili. A jestli vás ta gotická čerň nebo olivová zeleň brzo neomrzí. Protože vkus se přirozeně mění, vyvíjí. Ony se také barevné trendy dost mění, přicházejí a odcházejí. Jednu dobu byla šedá téměř univerzální barvou, od podlah přes stěny až po nábytek. To už je dnes minulost, a s pokojem v barvě myší srsti už nikoho (ani sebe) neohromíte.
Barva, kterou hledáte, je taková, která nepodlehne rychlým trendům a ani vám se rychle neomrzí. Jistotou je, že bílá nepřekvapí ani neurazí. A že cokoliv výraznějšího se vám dříve nebo později může okoukat. Když přijde na věc a jestli nespěcháte, zkuste si v místnosti tou „svou“ barvou vymalovat jen jednu stěnu. A uvidíte, jestli se to opravdu ujalo i ve vašem srdci.
)
Otázka pátá a poslední: Co zbytek domácnosti?
Raději se ptáme obecně na „domácnost“ než na to, co na vaši barevnou volbu říká váš partner nebo partnerka. Ale jde samozřejmě o to, že domácnost je prostor obývaný všemi, a všichni to nějak musí snést. Barevná volba by tedy měla být v jakémsi „pásmu tolerance“ všech dotčených osob.
Pokud mají všichni okolo to pásmo úzce vymezené jen na čistě bílou, asi budete mít s barevnými experimenty problém. Jestli jsou schopni snést i tónované barevné hrátky, je váš manipulační prostor větší. Jinak ale z toho pásma tolerance můžete snadno vyběhnout, pokud se v jedné konkrétní místnosti výrazně odchýlíte od barevného schématu domácnosti. Domácnost by totiž měla být z principu barevně kohezní.
)
Pokud má tedy celý váš dům bílé stěny a jemný neutrální dekor, jasně červená kuchyně by v něm mohla vypadat opravdu nepatřičně. Každé pravidlo má svou výjimku, a platí to i v případě konzistentního vyznění barev v domácnosti. Odvážněji si můžete počínat v místnostech, které ostatní členové domácnosti nevyužívají. Sobě v pracovně anebo malým princeznám v jejich pokojíčku tedy tu poníkovou růžovou dopřát můžete. A nebolí to.
Zdroj: RealSimple.com, Shwerin-Williams.com, HouseAndGarden.co.uk
