Mezi takzvané plevele jsou v zahradách podle zahradníků považovány všechny druhy, které jsme nevysadili a nepěstujeme záměrně. Čili i kulturní plodina, která se uchytí (např. vysemení či se rozšíří oddenky) tam, kde jsme ji neplánovali, je na daném místě považována za rostlinu planou. Typickým příklad jsou třeba vysemeněné slunečnice či rajčata. Ovšem mnohem častěji se v zahradách setkáme s bylinami, kvítím lučním a jiným, ale i nálety dřevin.
Například takové divizny (Verbascum) si určitě zaslouží své místo a pokud se nám na jaře objeví jejich sazeničky tam, kde divizny zrovna nechceme, vyplatí se tyto rostliny přesadit. Při šetrném přesazení se nám ochotně uchytí kdekoli jinde.
Na mnoha místech však na bylinky sahat vůbec nemusíme, třeba rozšířené netřesky, vlaštovičníky či kopřivy na zídkách (resp. ve spárách starých zídek) si své místo určitě zaslouží stejně jako smetánka lékařská a sedmikráska v trávníku.
Pokud se nám v zahradě objeví ostropestřec, jde o zázrak pro naše játra, bez křenu selského, tedy jeho kořene, si mnozí nedovedou představit spoustu masitých pokrmů, doslova plevelná máta nám uzdravuje nejen naše trávení. A to je jen pomyslná špička ledovce.
)
)
Prostě není třeba koukat pouze na zahradní „tržiště“, protože sama příroda nabízí spoustu úžasných druhů, které naše zahrady navštěvují ochotně a rády. Obzvláště platí toto pravidlo pro každého, kdo by se rád věnoval především rostlinám, jaké pěstovaly naše babičky. Ty si totiž velmi často přinášely semínka a sazeničky z přírody.
Třeba taková lupina (vlčí bob mnoholistý) ve fialovém (modrofialovém) provedení květenství pocházela určitě vždy například z okrajů blízkého lesa. Ovšem i mnohé další druhy.
)
)
V naší přírodě prostě roste široká paleta nádherně kvetoucích rostlin, případně rostlin pohledných svým vzrůstem a listy, které zahradu příjemně doplní, dozdobí. A je možné, že právě kvůli doslova záplavě šlechtěných kultivarů, které jsou opentlené superlativy, se dnes mnozí zahrádkáři vrací k přírodě.
Nakonec šlechtění se nevyhnulo ani mnohým našim původním květinám a bylinám. Třeba měsíček lékařský lze jako bylinku (sbíráme květy) užívat pouze původní druh, to samé platí pro kopretinu, vlčí mák a jiné.
)
)
My lidé si prostě rádi hrajeme na bohy a pyšníme se cítím, co dokážeme přetvořit, sama příroda se však pyšní tím původním, co vytvořila a přetváří, byť jí to trvá déle. A nakonec, kdyby nám naše experimenty nedovolila, žádné kultivary neexistují. Mezi květinami přírodního původu přitom najdeme zcela vše, co potřebujeme pro založení trvalkových záhonů, ale i pro naše zdraví, tedy ve smyslu bylinkářství.
A pokud budeme druhy správně kombinovat, aby se vedle sebe snášely, respektive tak, jak je vedle sebe nacházíme v přírodě, vytvoříme společenství fungující dlouhé roky. Navíc se není třeba vzdávat ani kupovaných kultivarů, divoká něha a barevnost je pouze doplní, vytvoří kontrast.
Musíme si však také dát pozor na nebezpečné, jedovaté druhy. A to především s ohledem na obyvatele zahrady, hlavně děti a domácí zvířata. Ale i s ohledem na naše bylinkářské ambice.
Například nádherně kvetoucí náprstník (Digitalis), pryskyřník prudký (Ranunculus acris) s jemnými kvítky výrazně žluté barvy, konvalinka vonná (Convallaria majalis), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) a kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum) patří mezi nádherně kvetoucí, ale jedovaté trvalky, obsahující více jedovatých látek. O bylinné odvary z nich se proto nesmíme pokoušet. A například již zmíněný vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) je smrtelně jedovatý již po požití několika semínek.
)
)
Zaměřme se však raději na květiny užitečné ve smyslu léčivé, byť kromě toho i pěkně kvetou. Patří mezi ně například mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), které se daří na extrémně suchých stanovištích, heřmánek pravý (Matricaria chamomilla), který též můžeme nazvat rumištní rostlinou, opět extrémně nenáročná dobromysl obecná (Origanum vulgare), řebříček obecný (Achillea millefolium) zdobný především listy, nádherně kvetoucí sléz maurský (Malva sylvestris), ale též nádherně kvetoucí kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), velmi zajímavá měsíčnice roční (Lunaria annua), ale i zcela obyčejné „chudobky“.
Například penízek rolní, s jehož „penízky“ si mohou vaše děti vytvořit směnný obchod, kokoška pastuší tobolka, květina s lístky jako vystřiženými z památníků či dokonce bible (co lístek, to pravidelné srdíčko a přitom žádný kýč) a další druhy. Kdo bude mít opravdu štěstí, vykvetou mu v zahradě na přelomu května a června rudé, křehké květy vlčího máku, různé druhy zvonků, kohoutky, čekanka, chrpa a další luční květiny.
A pokud máte v zahradě vyloženě mokré, téměř slatinné místo s kyselou půdou a objeví se zde některý druh masožravých rostlin, běžte si rychle vsadit sportku, jste totiž opravdoví „klikaři“. To samé platí pro šťastlivce, kterým se v zahradě objeví sama od sebe vzácná orchidej.
)
)
Do zahrad se však kromě květin a bylin „derou i dřeviny“. A kdo má chuť a vůli, může tyto krasavce začít pěstovat v mobilních nádobách. Pokud však máte opravdu ohromnou zahradu, vystačíte si při realizaci její okrasné části pouze s nálety semenáčků, které poté, co si je vypipláte, rozmístíte s rozmyslem. Bude to sice trvat dlouhé roky, ale výsledek vám pak nebude chtít mnoho lidí ani věřit. Ovšem právě taková je příroda. Stále nás zásobuje dary a poklady a my z nich často nevidíme ani malý zlomek.
)
)
