Bugenvilea preferuje teplá a slunná stanoviště, kyprou a propustnou půdu a dostatek vláhy. Sice pochází z tropů Jižní Ameriky, ale dařit se jí může i v našich podmínkách. Růst však přestává již při +15 °C, kdy vyžaduje sucho. Je proto třeba rostlinu před zimou ukrýt a tedy pěstovat v nádobách a letnit.
Stejně jako každé jaro i letos si říkají vaše pokojovky o přesazení. I když nemluví, jejich signály jsou velmi srozumitelné. Přesazením do většího si pojistíte jejich kondici, další růst a třeba i bohatou záplavu květů. Jak na to? Nebojte, těžké to není.
Milovníkům takzvaných vánočních a velikonočních kaktusů představujeme příbuzného z rodu Epiphyllum, který nejenže v konkurenci ostatních nezapadne, ale mezi všemi vynikne. Opět jde o jednu z nejkrásněji kvetoucích rostlin světa, má však jednu libůstku, vykvete naráz pouze jednu noc v roce.
Oleandry nejsou extrémně náročné rostliny a pokud dodržíme základní pravidla, pokvetou ochotně a hojně každou sezónu. Ostatně především kvůli květům je pěstujeme. Pokud se však v daném roce kvetení nedostaví a nebo je slabé, je třeba odstranit příčinu. A vlastně ani nemusí jít o naší chybu, oleandry totiž dovedou být pěkně tvrdohlavé, pochází totiž ze Středomoří.
Čeleď pryšcovité nabízí tak širokou škálu rodů a druhů, že ji můžeme nazvat naprosto univerzálním rostlinným společenstvím schopným obsadit jakékoli místo zahrady, ale i květináče určené do interiéru. A určitě není člověka, který by alespoň jeden z pryšců neznal a nebo v zahradě či doma neměl, byť třeba ani neví, že jde o jedince z čeledi pryšcovité. Pryšce jsou fenomén. Však třeba taková vánoční hvězda je také pryšcem.
Potřebují masožravé rostliny vůbec hmyzí kořist? Proč se u nich tato schopnost vyvinula? A je nutné své masožravky doma přikrmovat třeba mouchami nachytanými na mucholapku? Nebo je třeba běhat po louce se síťkou na hmyz či chytat v rybníce zooplankton?
K čemu se ve světě pěstuje skořicovník, je nasnadě. Bez oblíbeného koření jménem skořice si nelze představit různé pokrmy a potravinářské výrobky. Tedy především ty sladké. Pojďme si udělat malou exkurzi do světa skořicovníků.
Planika, menší stálezelený keř a nebo stromek, který dorůstá výšky 4 až 10 metrů, velmi půvabně kvete a vyloženě nadchne svými dozrávajícími plody, které chutnají jako jahody. A co víc, lze ji pěstovat i u nás, ovšem pouze v mobilních nádobách, přes zimu nesmí zůstat venku.
Tlustice, Operculicarya decarey, Portulacaria afra a rody Adenium, Brachychiton a Trichodiadema, tyto rostliny patří mezi sukulenty, které můžeme pěstovat jako bonsaje. A je jich ještě mnohem víc. Dokonce je možné osázet misky na způsob bonsají i známými netřesky. Ovšem nejznámější ze zmíněných druhů a rodů jsou právě tlustice, ne náhodou jsme je zařadili na první místo výčtu.
Když se řekne orchidej, většina lidí si představí tropické deštné lesy a na stromech epifytně rostoucí krasavce, orchideje ale rostou dokonce i v naší přírodě a najdeme je také výše v Himalájích, rozšířené jsou vlastně po celém světě. A v chladnějším (mírném) klimatickém pásmu najdeme dokonce až 52 druhů střevíčníků, čili pozemních orchidejí.
Datlovník kanárský, neopadavý dvoudomý listnatý strom, který může výjimečně dorůst výšky až 20 metrů (běžně dorůstá cca šesti metrů), pochází z Kanárských ostrovů. V našich klimatických podmínkách by sice nepřežil, o to se však stal oblíbenější pokojovou rostlinou. A co víc, ze všech u nás pěstovaných pokojových palem se nejsnáze množí. Stačí si o Vánocích schovat pár pecek z datlí.
Čtyřnohým mazlíčkům přisuzujeme mnohé z lidských emocí a z výrazu jejich němých tváří často mylně usuzujeme, co si nejspíš myslí. Je s podivem, že nás něco takového většinou nenapadne u pokojových květin. I ty svým vlastním způsobem totiž pociťují blízkost lidí a za určitých okolností se dokonce mohou „cítit“ osaměle.
Květy bilbergií vyrůstají z listové růžice, jak je u broméliovitých ostatně zvykem, ovšem nejvýraznější nejsou květy samotné, ale sytě růžové listeny. Jelikož jde o tropický druh, můžeme bilbergie pěstovat pouze jako rostliny pokojové (případně i skleníkové) a je třeba zajistit vyšší vzdušnou vlhkost.
Pokud milujete fialovou a máte rádi rostliny s přiléhavým kožíškem (např. africké fialky), postavte vedle nich protažitku čili gynuru. Sice vám fialově nevykvete, bohatě to však nahradí plyšové a nafialovělé listy a stonky. A že může fialová i převažovat.
Nejen do ložnic, ale i dětských pokojů a pokojů hostinských jsou především nevhodné rostliny aromatické, ale i jiné. Především ty, které mohou zhoršit náš zdravotní stav.
Panašování rostlin je bezesporu velmi atraktivní, dekorativní, nejčastěji jde o bílou až krémovou a nebo žlutou barvu, která doplňuje zelené listy. Šlechtěny jsou přitom jak panašované odrůdy určené do zahrad, tak odrůdy rostlin pokojových. A dlužno říci, že rostliny mají panašování ve své přirozenosti, již jsme je tak našli v přírodě.
Děláte si ke konci roku inventuru svých pokojovek a přemýšlíte, čím svou sbírku rozšířit, ozvláštnit? Bokarnea tlustokmenná, takzvaná sloní noha, rostlina z čeledi chřestovité, vám domů vnese trochu z atmosféry horkého, sluncem rozpáleného Mexika.
Čínský pepř roste v tropech přírody asijské a jihoamerické. A jelikož se bohatě větví a nabízí drobnější, lesklé a tmavě zelené listy, neunikl pozornosti pěstitelů bonsají. Odpovídají tomu dokonce i nároky na teploty v bytech, neměly by být vyšší jak 22 stupňů Celsia a v zimě mohou klesnout i na 16 stupňů. Pro pěstování v interiérech je čínský pepř jako stvořený.
Zima zpravidla nepatří k těm nejradostnějším částem roku, protože ji povětšinou trávíme uzavření v interiéru našich vyhřátých domácností, potažmo náš pobyt na čerstvém povětří omezujeme na přesun z domácnosti do práce a zpět. Když k tomu připočteme neveselé šero, chlad a zimu všedních dní, inverze za okny, je zřejmé, že zima není ideálem pro lidské zdraví. Dá se to změnit? Do jisté míry určitě ano.
Voděnka (Tradescantia) je latinsky pojmenována po anglické zahradníkovi, Johnu Tradescantovi staršímu, který tak byl poctěn, Ovšem do Evropy přivezl mnoho různých rostlinných druhů a dlužno říci, že mnohem významnějších. A také kuriozit, z nichž založil muzeum. Navíc měl neméně významného syna, který se prosadil ve stejném oboru. Oba přivezli do Evropy více významných rostlin, které by si zasloužily nést jejich jméno.