Méně dřiny, více zábavy. Nomádské zahrady možná neohromí tonáží své úrody, ale benefity, které přináší, je činí vítaným zpestřením životního stylu těch zahradníků, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí zapustit kořeny na jednom místě.
Pryšec běložilný je vzpřímená rostlina se sukulentním čtyřhranným stonkem a podlouhlými listy, na kterých jsou patrné výrazné bílé žilky. Rozšířen je v našich domácnostech značně, ale měli bychom si na něj dávat pozor.
Austrálie, Nový Zéland, Tasmánie. Země původů tří druhů stromových kapradin, které mohou pro svou mrazuvzdornost zdobit i naše zahrady, nikoli však přes zimu, až tolik mrazuvzdorné nejsou. Milujete kapradí? Může být i stromového vzrůstu.
Namíchat si zeminu potřebnou pro pěstování rostlin a smísit jednotlivé složky ve vhodném poměru není až tak snadné, jak se na první pohled zdá. Když budete na internetu hledat, zjistíte, že existuje nespočet „zaručených“ návodů a některé zní i dosti bizarně.
Podražce, tyto vytrvalé, přímé a nebo popínavé byliny, keře, dřevnaté liány a výjimečně i stromy jsou zpravidla aromatické a překvapí roztodivností svých květů (pozor však, květy obvykle nevoní, ale zapáchají) . Je to orchidej, není to orchidej? Ale je nějaká divná. Tak asi zní slova mnohých, kdo podražce spatří poprvé.
Strelície královská, rostlina s nádhernými exotickými květy, které se podobají ptákům a mají dlouhou životnost. Jsou proto oblíbené jako řezané do vázy a najdeme je poměrně běžně i v našich květinářstvích. Květy jsou vhodné dokonce i k tvorbám ikeban. V teplém podnebí je rostlina dosti nenáročná a odolná vůči škůdcům, v našich podmínkách ji však lze pěstovat pouze ve vytápěných sklenících a zimních zahradách, případně jako letněnou v interiérech.
Bugenvilea preferuje teplá a slunná stanoviště, kyprou a propustnou půdu a dostatek vláhy. Sice pochází z tropů Jižní Ameriky, ale dařit se jí může i v našich podmínkách. Růst však přestává již při +15 °C, kdy vyžaduje sucho. Je proto třeba rostlinu před zimou ukrýt a tedy pěstovat v nádobách a letnit.
Stejně jako každé jaro i letos si říkají vaše pokojovky o přesazení. I když nemluví, jejich signály jsou velmi srozumitelné. Přesazením do většího si pojistíte jejich kondici, další růst a třeba i bohatou záplavu květů. Jak na to? Nebojte, těžké to není.
Milovníkům takzvaných vánočních a velikonočních kaktusů představujeme příbuzného z rodu Epiphyllum, který nejenže v konkurenci ostatních nezapadne, ale mezi všemi vynikne. Opět jde o jednu z nejkrásněji kvetoucích rostlin světa, má však jednu libůstku, vykvete naráz pouze jednu noc v roce.
Oleandry nejsou extrémně náročné rostliny a pokud dodržíme základní pravidla, pokvetou ochotně a hojně každou sezónu. Ostatně především kvůli květům je pěstujeme. Pokud se však v daném roce kvetení nedostaví a nebo je slabé, je třeba odstranit příčinu. A vlastně ani nemusí jít o naší chybu, oleandry totiž dovedou být pěkně tvrdohlavé, pochází totiž ze Středomoří.
Čeleď pryšcovité nabízí tak širokou škálu rodů a druhů, že ji můžeme nazvat naprosto univerzálním rostlinným společenstvím schopným obsadit jakékoli místo zahrady, ale i květináče určené do interiéru. A určitě není člověka, který by alespoň jeden z pryšců neznal a nebo v zahradě či doma neměl, byť třeba ani neví, že jde o jedince z čeledi pryšcovité. Pryšce jsou fenomén. Však třeba taková vánoční hvězda je také pryšcem.
Potřebují masožravé rostliny vůbec hmyzí kořist? Proč se u nich tato schopnost vyvinula? A je nutné své masožravky doma přikrmovat třeba mouchami nachytanými na mucholapku? Nebo je třeba běhat po louce se síťkou na hmyz či chytat v rybníce zooplankton?
K čemu se ve světě pěstuje skořicovník, je nasnadě. Bez oblíbeného koření jménem skořice si nelze představit různé pokrmy a potravinářské výrobky. Tedy především ty sladké. Pojďme si udělat malou exkurzi do světa skořicovníků.
Planika, menší stálezelený keř a nebo stromek, který dorůstá výšky 4 až 10 metrů, velmi půvabně kvete a vyloženě nadchne svými dozrávajícími plody, které chutnají jako jahody. A co víc, lze ji pěstovat i u nás, ovšem pouze v mobilních nádobách, přes zimu nesmí zůstat venku.
Tlustice, Operculicarya decarey, Portulacaria afra a rody Adenium, Brachychiton a Trichodiadema, tyto rostliny patří mezi sukulenty, které můžeme pěstovat jako bonsaje. A je jich ještě mnohem víc. Dokonce je možné osázet misky na způsob bonsají i známými netřesky. Ovšem nejznámější ze zmíněných druhů a rodů jsou právě tlustice, ne náhodou jsme je zařadili na první místo výčtu.
Když se řekne orchidej, většina lidí si představí tropické deštné lesy a na stromech epifytně rostoucí krasavce, orchideje ale rostou dokonce i v naší přírodě a najdeme je také výše v Himalájích, rozšířené jsou vlastně po celém světě. A v chladnějším (mírném) klimatickém pásmu najdeme dokonce až 52 druhů střevíčníků, čili pozemních orchidejí.
Datlovník kanárský, neopadavý dvoudomý listnatý strom, který může výjimečně dorůst výšky až 20 metrů (běžně dorůstá cca šesti metrů), pochází z Kanárských ostrovů. V našich klimatických podmínkách by sice nepřežil, o to se však stal oblíbenější pokojovou rostlinou. A co víc, ze všech u nás pěstovaných pokojových palem se nejsnáze množí. Stačí si o Vánocích schovat pár pecek z datlí.
Čtyřnohým mazlíčkům přisuzujeme mnohé z lidských emocí a z výrazu jejich němých tváří často mylně usuzujeme, co si nejspíš myslí. Je s podivem, že nás něco takového většinou nenapadne u pokojových květin. I ty svým vlastním způsobem totiž pociťují blízkost lidí a za určitých okolností se dokonce mohou „cítit“ osaměle.
Květy bilbergií vyrůstají z listové růžice, jak je u broméliovitých ostatně zvykem, ovšem nejvýraznější nejsou květy samotné, ale sytě růžové listeny. Jelikož jde o tropický druh, můžeme bilbergie pěstovat pouze jako rostliny pokojové (případně i skleníkové) a je třeba zajistit vyšší vzdušnou vlhkost.
Pokud milujete fialovou a máte rádi rostliny s přiléhavým kožíškem (např. africké fialky), postavte vedle nich protažitku čili gynuru. Sice vám fialově nevykvete, bohatě to však nahradí plyšové a nafialovělé listy a stonky. A že může fialová i převažovat.