Přesazování pokojovek je zábava, když víte, jak na to

Rostliny s tím nedělají žádné tajnosti. A neklamné známky toho, že už by se vaše pokojovky rády přestěhovaly do nového, lze snadno vypozorovat. Asi nejpatrnějším případem je otázka rovnováhy, vyvážení a poměrů velikostí. Zkrátka pokud rostlina naklání sebe i květináč a přepadává do strany, potřebuje změnu. O tu si také nutně říkají exempláře, které svými kořeny prchají z květináče ven. Ať už spodem, drenážní výlevkou, nebo seshora, vytlačujíc substrát a vizuálně přetékajíc přes okraj.

Fyzické přerůstání květináče je jen jeden ze dvou dobrých důvodů, proč přesazovat. Tím druhým je obměna růstového média. Substrát rostlinu v květináči totiž nejen fixuje, ale také ji vyživuje. A po roce je už obvykle dostupná dávka živin vyčerpaná. I proto se vyplatí přesadit pokojovky, které jsou už celou sezónu uzavřené v jednom objemu, byť nepřirůstají. Ostatně to, že nepřirůstají, je dalším signálem toho, že zažívají nedostatek. Podobné je to u rostlin, kde marně čekáte na květy.

Po pár letech „na stejné adrese“ už nedokáží ze substrátu vymáčknout sílu pro nasazení květů. Obvykle akutní nedostatek živin vypozorujete z výrazného zasolení povrchu zeminy, vyvápněných bílých skvrn na povrchu substrátu anebo solných/vápnitých map na květináči. Voláním o pomoc mohou být i padající listy, přítomnost mechu, plísní. Přesazování byste tedy v zájmu pohody pokojovek měli realizovat nejlépe každou sezónu, ať už kvůli stabilitě a prostoru pro další růst, nebo jako formu oživení růstového média.

Samotné přesazování pokojovek není věda, ale chce se to důsledně přidržet několika málo zásad. A ta z prvních opomíjených zní: „Vědět, co a kam budete přesazovat“.

Je to jen maličkost, ale spoustu květin, které s námi v jedné domácnosti nažívají, považujeme často za až tak automatickou součást itineráře, že kolikrát už ani sami přesně nevíme. Chvilka strávená dohledáváním informací (tam, kde si nejsme jisti), co to vlastně je za druh, může být docela příjemným zpestřením. Může se ukázat, že vytrvale chřadnoucí exemplář preferuje spíše tmavé a stinné kouty, zatímco my mu doma dopřáváme sluníčko. Nebo má ráda kyselejší půdu?

Možná byste se divili, kolik lidí nese v povědomí jen to, že ona kytka už léta stojí na okně v ložnici, aniž by měli ponětí o tom, jak se jmenuje. S banální zprávou o určeném druhu se pak pojí další užitečná drobnost. Můžeme vyčíst to, o jaký substrát si vlastně ona rostlinka říká. Většinou totiž přesazujeme spíš tak nějak nárazově, univerzálně, najednou. A informace o tom, že zrovna tahle krasotinka potřebuje víc organického materiálu, a tahle je zase spíš do sypké písčité zeminy, pak může snadno zapadnout.

Dá se odtušit, že pokud vám pro celou baterii domácího okrasného rostlinstva vystačí jen jeden pytel Substrátu pro pokojové rostliny, máte buď neuvěřitelné štěstí, nebo to (což je pravděpodobnější) děláte špatně. Variabilita mezi požadavky na příhodnou zeminu je totiž u pokojovek ohromná. A to, že sousedce za okny to divoce kvete a rostlinstvo v bytě vaší tchýně připomíná džungli, vychází právě z porozumění kvalitě substrátu pro konkrétní rostliny. I zakoupený substrát se vyplatí míchat podle potřeby, s hlínou, pískem nebo domácím kompostem.

Když už víte co a kam, je tu rada druhá. Nepřesazujte do příliš velkých květináčů. Vlastně, měli byste zvýšit průměr (u kruhového) jen asi tak o 2-4 centimetry. Těch zdůvodnění je dlouhá řada. Předně, přesazená rostlina v novém rozsáhlém prostoru bude v první řadě investovat do růstu kořenového systému. To, co je na povrchu, se pak snadno zastaví a znehybní. Budete pak mít jen zbytečně velký květináč a pořád stejně malou kytku.

Čím více substrátu v květináči je, tím více se zhoršuje práce s vodou a vláhou. Vytváří se horizonty vlhkosti. V příliš hlubokém květináči bude na povrchu sucho, a u dna rozčvachtáno. My budeme reagovat na ono povrchové sucho, rostlina ale bude muset pracovat s tím, že u kořenů je bláto. Které ji dusí. Velké květináče (s velkými pokojovkami) jsou nádherné. Ale náročné na umístění, obtížné na manipulaci. Takže s velikostí to určitě nepřehánět.

Vyplatí se také vědět, jestli zrovna tenhle konkrétní druh pokojovky rád koření směrem do hloubky (a potřebuje vysoký květináč), anebo si k životu vystačí s mělkým talířem. U pokojovek se nevyplatí dávat příliš, a i u přesazování by vše mělo být „tak akorát“. A nezapomeňte, při výběru nového květináče nehraje roli jen design, ale také materiál, prostor pro kořeny a stabilita.

Rada třetí? Nezapomeňte na drenáž. Bez vody nám to uschne, ale pokud to bude stát ve vodě, dobře to taky nedopadne. Vyberte k přesazení takový květináč, který disponuje „odvodněním“ (tou dírou na dně), a postarejte se o to, že se tahle díra neucpe. Jak? Dno květináče vysypejte drenážní vrstvou. Podle chuti a stylu do mohou být třeba obyčejné kamínky (jsou trochu těžké), kuličkami keramzitu (toho se pak nezbavíte), dřevěnou bavlnou (i ta má sklony k zahnívání) nebo obyčejnou geotextílií.

Někdo preferuje cihlovou drť nebo různé formy mulče, princip je ale stále tentýž. Voda se z květináče musí umět dostat ven do podmisky, a substrát v květináči by měl být schopen si vzlínáním vláhu z podmisky zpět natáhnout. To rovnou dává odpověď na to, jak moc hluboká má ona drenážní vrstva být. Přiměřeně.

Teď už to nebude o radách, ale o práci. Hezky si zašpinit ruce! Tedy, vlastně moc ne. Pokud se nepustíte do přesazování čerstvě zalité kytky, je to vlastně dost čistá práce. Ze starého květináče ji jen vyklopíte, oklepete a… tohle je důležité: součástí každého přesazování je totiž i důkladná probírka korpusu rostliny. Například zjistíte, že těch kořenů je opravdu zbytečně mnoho (jakmile je co do objemu 2x víc, než biomasy nadzemní části, je jich stoprocentně zbytečně mnoho). Co s tím? Zredukovat, zastřihnout.

Můžete taky zjistit, že se vám ona pokojovka samovolně rozpadá na několik oddělených rostlinek. V tom případě je kolikrát lepší „namnožit“, co už máte, a místo do většího třeba přesadit rozdělené části zvlášť. Probírkou se také zbavujete shnilých a rozměklých částí, suchých a poškozených listů. Občas trochu nůžkami a střihem vypomůžete s tvarováním. Ne, nejsou to hrátky jako s bonsaji, ale pro růst rostliny jsou to zásadní kroky. Někdy jí vážně pomůže jen to, že ji prosvětlíte, zbavíte břemene spodních listů, zastřihnutím stimulujete k růstu nebo větvení.

Pak už je to snadné. Šup sem, šup tam. Zasadit hezky doprostřed květináče, dosypat substrát a hezky ho udusat, hlínu tak centimetr pod spodní okraj květináče. Nebo ne? Ano s „ale“. V metodě přesazení se žádný háček neskrývá, ale v tom, co s rostlinou bude dál, ano. Například v tom, že s adaptací v novém květináči a čerstvém substrátu můžete pokojovce prospět tím, že ji před šoupnutím ještě na chvilku (2-3 hodiny, nebo přes noc, jak kdy) ponoříte kořeny do vodní lázně. Aby se trochu promyla, zbavila starých návyků, uvolnila se od starého substrátu, odpočala si.

Získá tím i trochu vláhy navíc, kterou bude v prvních dnech po přesazení potřebovat. Protože to bude chvilku trvat, než se její regenerované kořínky „chytnou“ nové půdy.

S tím úzce souvisí ještě jedna maličkost, která dělá rozdíl mezi úspěšným a nedobrým přesazováním. Přesazené květiny se nevyplatí nějak mohutně zalévat. Jejich kořeny totiž vodu ze startu nepřijímají, a tak zálivkou vytváříte spíš rozbahněné a nedýchatelné prostředí. Navíc absence zálivky je nutí zabojovat kořeny v novém prostředí, a hledat si cestičku k přežití.

Čerstvě přesazené květiny také hned nevystavujte na parapet. Slunce by skrze jejich listy, transpirací, vytáhlo vázanou vodu, a došlo by k přesušení. Přesazené pokojovky potřebují alespoň týden na adaptaci, a hnojit byste je neměli, dřív než za 3 týdny až měsíc.