Ani kutilem se není nikdo jen tak, ze dne na den. Jednou to přijde, stane se, že se človíček zvídavý rozhlíží okolo sebe a s něčím začne. Začne kutit. Často jde i o z nouze ctnost, ne, tím není myšleno jméno známé kapely, ale prostý fakt, že kdo nemá peníze na řemeslníky, musí se jimi stát. Zpočátku to ale bude samozřejmě skřípat, zkušenosti a fortel není možné získat lousknutím prstů. Sim sala bim. Časem se však může jednat o posedlost a vášeň, jejímiž výsledky se kutil bude chlubit všude a každému. Nenápadně zavede návštěvu a pozoruje, co řeknou. A když nereagují, sám upozorní. „Vidíš tohle? To my zabralo dva víkendy...“ Přesto i každý kutil, obzvláště ten začínající, si musí vštípit určitá pravidla, bez kterých nemá jeho činnost smysl. Anebo jinak, bez kterých by dokonce byla i nebezpečnou.
Pravidlo číslo 1: Technická zařízení budov jsou pro kutily tabu
Obzvláště elektřina a plyn jsou prostě pro kutily tabu. A pokud nemají k dispozici příslušné nářadí a techniku, neměli by se raději pouštět ani do dalších součástí technických rozvodů v domě, tedy do topení, vody a odpadů. I když – odpady jsou vlastně nejjednodušší, je to vždy celkem jednoduchá stavebnice, aby však správně fungovala, musí ji nejprve někdo zkušený navrhnout, alespoň pak třeba nakreslit na papír. A pak už je to jen na kutilovi. Poměrně snadno se dají svépomocí zvládnout i rozvody vody, na závěr však musíme doporučit tlakovou zkoušku. Nežádoucí úniky vody jsou častou poruchou, ke které dochází i poté, co instalaci provedl profesionál. Problémem také mohou být rozehřátou hmotou plastových trubek příliš ucpané spoje. Jinak ale u technických rozvodů vždy platí, že pouze odborník zajistí kromě své vlastní bezpečnosti i následné bezpečné používání soustavy a spotřebičů, tedy především v případě rozvodů elektřiny a plynu a elektrických a plynových zařízení. Navíc vám také dodá potřebné doklady, například pro pojišťovnu.
)
Pravidlo číslo 2: Učte se od zkušených
Když něco neumím a chci se to naučit, nejprve mě to bude něco stát. Určitě je dobré si pro začátek zaplatit řemeslníka, hltat od něj informace a bedlivě pozorovat, co dělá a jak. Jak se sebevědomě pohybuje po pracovišti, s jakou pracuje rychlostí, jak řeší detaily. Prostě je opravdu velmi obtížné se stát třeba zedníkem, aniž by člověk nikdy neviděl zedníka při práci. Sice pomohou různá vide na youtube a jinde, ale není nad osobně získávanou zkušenost při práci. Nejprve bude kutil přidavačem a později již i zedníkem, načež na zedníkovi ušetří a možná ho to bude i bavit.
)
Pravidlo číslo 3: Bez pořádného nářadí a strojů to nejde
"Podej mi prosím ten kopáč," řekl mi kdysi známý, když jsem mu pomáhal na domě. Kopáčem měl na mysli velký plochý šroubovák s dřevěnou rukojetí, který požíval při demolici stěny místo majzlíku, neřku-li bouracího kladiva. Takto opravdu ne! Na prvním místě je investice do příslušného nářadí, někdy je nezbytná maximální kvalita a odolnost, jindy si vystačíme s hobby variantou, lacinější náhražkou, pokud jde o práci, kterou nevykonáváme příliš často. Navíc lze i kvalitní zařízení a pomůcky nakoupit levně, pokud budeme sledovat různé slevové akce, výprodeje. Případně lze přes inzerát sehnat starší vybavení. Ušetřit lze i v půjčovnách nářadí a strojů, ale pozor, je třeba dobře počítat. Když mi v půjčovně řekli, že svářečka na plastové vodovodní trubky s ořechy na trubky silné 20 a 25 cm, mě bude stát na den 250 korun, přitom se nová dá koupit za cenu do tisícovky, bylo jasno. Navíc jsem ji potřeboval opakovaně. Suma sumárum by mě do dnešního dne stály zápůjčky mnoho tisíc. Ale třeba taková profi bruska na dřevěné podlahy? V jejím případě se zápůjčka určitě vyplatí.
)
Pravidlo číslo 4: Nastudujte si materiály, které chcete používat
Ano, zní to otřepaně, kýčovitě, klišovitě a bulvárně, ale prostě není penetrace jako penetrace, není barva jako barva, kari síť jako kari síť, není kov jako kov, dřevina jako dřevina, sklo jako sklo atd. Materiály je třeba nastudovat, poradit se, třeba u prodejce či řemeslníka, klidně i při pivu, nebát se zeptat. Nemít strach, že člověk bude za idiota. Každý nakonec ocení vaši snahu, o to víc, že žádný učený z nebe nespadl (opět pravdivé klišé), a že se výsledek nakonec povede nad původní očekávání. Klidně se pak pochlubte, třeba zase u piva a pouhými fotografiemi v mobilu. A ještě jedna věc, určitě čtěte návody na obalech a příbalové letáky…
Pravidlo číslo 4: Hasicí přístroj není zbytečnou šikanou ze strany úřadů
Práce se dřevem a hořlavými materiály, ale jen samotný fakt, že chytit může v domácnosti cokoli a kdykoli, třeba i při vaření, že máme v interiéru krbová kamna, jsou určitě důvodem pro pořízení hasicího přístroje. Nakonec bez takového vybavení už dnes například nezkolaudujete novostavbu, kde si právě kutilové dělají často mnoho dokončovacích prací svépomocí, aby ušetřili. Podobné je to pak s rekonstrukcemi. Existují i různé skladné modely hasicích přístrojů určené pro domácí použití. Nikdy nevíte, kdy vám „hasičák“ pomůže zachránit zdraví, život i majetek.
)
Pravidlo číslo 5: Používejte ochranné prostředky
Profesionálové to dobře vědí a bez určitých ochranných pomůcek by, lidově řečeno, nedali ani ránu. Tedy v tomto případě nevzali nářadí do ruky. Určitě je dobré mít doma respirátor a masku, pracovní rukavice, ochrannou obuv s pevnou špičkou, bezpečný a praktický oděv atd. Třeba respirátor se nám bude hodit při broušení, řezání či vrtání do kovu, dřeva a dalších materiálů, ale i při práci s chemickými látkami (lakování, natírání, rozpouštědla, formaldehydy apod.). Určitě se budou často hodit i ochranné brýle, nějaká mastnota na obličej a ruce, obzvláště při práci s vápnem v jakékoli podobě atd. Respirátor se hodí také při práci v prostředí, kde se vyskytují plísně. A nakonec se určitě někdy může hodit ochranná helma, špunty do uší či jiná ochrana uší a další ochranné laskominky.
)
Pravidlo číslo 6: Neignorujte legislativu
Například stavební zákon se dost často mění a v budoucnu se může měnit zase, může být novelizován. Určitě je proto dobré vědět, co si s ohledem na jeho aktuální znění můžeme dovolit. Nemusíme vyloženě stavební zákon biflovat, často stačí jen pár dotazů směrem ke skutečnému stavaři, který se problematikou zabývá déle, vůbec od věci však také není návštěva stavebního úřadu, když si nejste jisti. Prostě se jednoduše zeptejte. Opravdu by tam neměli sedět jen úředníci, kteří vás bez vyplněného formuláře nepustí přes práh dveří. Například při rekonstrukci svépomocí je dobré vědět, že jakékoli zásahy do statiky budovy musí navrhnout odborník, schválit úřad a odborník často i realizovat. Stejně tak je třeba nechat některé práce na profesionálech třeba již jen z důvodu záruk. Například při svépomocné výměně oken a dveří můžeme na záruční podmínky na výrobky rovnou zapomenout. A do rekonstrukce střechy svépomocí se pustí bez zkušeností už opravdu jen blázen. Na druhou stranu však lze svépomocí realizovat i velmi sofistikované konstrukce, jako třeba systémové řešení nového komína. Nakonec ale musí komín revizí posvětit kominík.
)
Z nouze ctnost, láska i nová profese
A pozor, může to začít jako ZNOUZECTNOST, ale může to přerůst i v lásku, vášeň a dokonce novou profesi. Trefně to řekl můj nejstarší synátor, když se poprvé pokoušel o sofistikovanější kutilskou činnost. Utrousil, „když to dovedou ti dementi, proč ne já.“ Ne, určitě nemám v úmyslu se na závěr článku kutilsky vytahovat na řemeslníky, kteří si prošli vyučením a dokonce i mnohaletou praxí. Přesně totiž vím, jak to myslel, řemeslná čest je v našich končinách již dlouhou dobu právem na pranýři, kdy se do různých oborů tlačí lidé, kteří jsou vyučeni a praxí pokřtěni ve zcela jiných oborech. A nedej bože takovému řemeslníkovi nalétnout, když s novým oborem teprve začíná, a promarnit zaplacené finanční prostředky. To je už opravdu lepší si to pokazit sám, jako začínající kutil. Sám sebe nikdo vzteky neudeří…
Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
)
