Katalánci jim říkají masia, dlouze masía, Španělé a v aragonském regionu je nazývají pardina. Společně jde o těžko popsatelný typ venkovského stavení, rodinného domu. Vznikem často předchází 16. století, a jejich podoba odráží, že věta: „můj dům – můj hrad“ tu dříve nebyla prázdným úslovím.
)
V masii obvykle žila celá rodina, služebnictvo, námezdné pracovní síly na výpomoc. A s nimi také jejich zvířectvo, úroda ve sklepech a sýpkách. Nechyběl ani holubník na střeše. Stavení to bylo kompaktní, natlačené a vyvýšené, takže právem připomínalo hrad. V časech, kdy se okolní kraj jen hemžil lapky a loupeživými rytíři, pak takové obydlí sloužilo jako rodinná tvrz. Na španělském venkově jsou dodnes časté, a tato, usazená srdci regionu Baix Empord? Je vlastně perfektní ukázkou toho, co masia byla. A bohužel i toho, čím je masia dnes.
)
)
)
)
Vzpomínka na středověk
Vystavěny jsou z masivních kamenů a balvanů, které se neopracovávaly (s výjimkou kamenů nad rámy oken a podklady nad dveřmi a prahy). Část předělů zdí je lepená hlínou nahrazující maltu, omítky z hašeného vápna, jako krytina břidlice. A k tomu spousta komplikovaných vnitřních kleneb, chlad místy až metr tlustých zdí, šero dané miniaturními okénky. Zkrátka a dobře nic, co by odpovídalo současným standardům. Úkolem architektů v tomto případě bylo „ušít na míru“ rekonstrukci masie, tak aby rozvržení místností korespondovalo s nároky obyvatel.
Komplikací navíc pak bylo, že do oprav se předchozí majitel pustil před 40 lety, a zanesl tak do trojpodlažní stavby (s obytným suterénem) řadu nepůvodních prvků. Tento dodatečný nános bylo zapotřebí odstranit, a spolu s ním pak renovovat/zachovat to, co bylo hodnotné a autentické. Za tímto účelem byla úroveň přízemí snížena a otevřena směrem k pozemku v zadní části, část klenby byla nově zarovnána, klenuté stropy omítnuty. Materiál se tu obdivuhodně recykloval, kameny z odstraněných stěn (kvůli novým oknům) byly zapracovány do podlahy v přízemí.
)
)
)
)
Původní proporce, nový design
Objekt si uchovává svůj přirozeně vertikální styl. Renovace se dočkaly kamenné zárubně a nadpraží, ručně vyráběné keramické obklady, dveře, umyvadla, dřezy, kované ploty, lucerny v průčelí, fontánky. Specifické práce bylo zapotřebí provést na nábytku, který svému nedobrému stavu navzdory – nesl ducha místa a renovaci si skutečně zasloužil. S domem hradem a jeho pokoji dnes výtečně ladí. Jeho proporce pořád zachovávají to, co zde stálo dlouhá staletí, a klenby místností mají velmi silný charakter. Přesto se tu už obyvatelé nepochybují v šeru a chladu.
)
)
Dům je přiměřeně vzdušný (ze dvora do zahrady), táhlé sdílené prostory profoukává průvan a vzduch se tu přirozeně klimatizuje. Identitu domu nestírá nový design moderního vybavení, ani technické prvky si z atmosféry neukrajují. Asi nejmoderněji pak působí hlavní koupelna, s uzavíratelným sprchovým boxem vsazeným pod střešní okno. Textury, ačkoliv hrubé a zvrásněné, nepůsobí vulgárně, a celý interiér hraje v duchu světle okrových barev. Dnes tu nechybí ani venkovní posezení na dlážděném dvoře, z něhož je výhled na polnosti, využívané k suchému zemědělství.
)
S celkovou užitnou plochou 275 metrů čtverečních má dům potenciál k širšímu využití. A návrat k farmářským tradicím, teď už ovšem v rozvolněném víkendovém hobby-duchu, je jednou z možností, o níž majitelé přemýšlejí. Práce architektů tu byla úspěšná. Dokázali posílit vybrané elementy minulosti stavby, a přitom zajistit současným majitelům velmi kvalitní bydlení.
Materiály: Pepe Gascón Arquitectura
Foto-kredit: Aitor Estévez
)
)
