Světlo se do interiéru dostává nejen plochami oken a balkónových či terasových dveří, ale například i luxferami či jinými způsoby prosklení obvodových nosných stěn. Co však víc, prosklenými příčkami můžeme světlo rozvádět po interiéru dál, až do těch nejtemnějších zákoutí. Vnitřní prostor je přitom logicky rozčleněn podle potřeb. A právě v případě, že budova nedisponuje dostatečným množstvím oken, jsou prosklené příčky ideálním řešením. Dalším zajímavým řešením jsou světlovody, díky kterým je možné rodinný dům i doslova „utopit“ v zemi.
Materiálem propouštějícím světlo nemusí být jen skleněné plochy v tom pravém slova smyslu, nebo sklo vůbec. Ovšem i ze skleněných materiálů jsou dnes nabízené výrobky, které překračují běžné představy o „skle“ - například sklo bezpečnostní, které se při rozbití rozletí na obrovské množství drobných neostrých střepů, jež nikoho neporaní, nebo sklo s bezpečnostní fólií, které se při rozbití nevysype, ale zůstane přilepeno na fólii.
Hovořme proto raději všeobecně o „průsvitných materiálech,“ které však nemusí být pro zajištění soukromí obyvatel domu „průhledné.“ Průsvitnými stěnami či příčkami můžeme rozdělit prostory částečně či zcela. Přitom však nepřijdeme o světlo proudící dovnitř okny. Průsvitnou příčkou například oddělíme schodiště od interiéru, aniž bychom se vzdali osvětlení schodiště přirozeným denním světlem, ale i pracovní kout v ložnici, sprchový kout v ložnici, který zvýší obytný komfort a podobně. Stejně tak můžeme pomocí průhledné příčky přivádět světlo třeba do koupelny či wc. Průsvitné, nebo dokonce i průhledné předěly, však mají v místnostech i svou dekorativní roli a dokonce dovedou tyto příčky oddělit prostor s ohledem na použitý materiál i akusticky. Skleněné schodišťové zábradlí zase zajistí dostatečné denní osvětlení schodišťových stupňů, zasklené balkónové a terasové zábradlí maximalizuje množství světla pronikajícího do interiéru balkónovými dveřmi a francouzskými okny.
Hovořme proto raději všeobecně o „průsvitných materiálech,“ které však nemusí být pro zajištění soukromí obyvatel domu „průhledné.“ Průsvitnými stěnami či příčkami můžeme rozdělit prostory částečně či zcela. Přitom však nepřijdeme o světlo proudící dovnitř okny. Průsvitnou příčkou například oddělíme schodiště od interiéru, aniž bychom se vzdali osvětlení schodiště přirozeným denním světlem, ale i pracovní kout v ložnici, sprchový kout v ložnici, který zvýší obytný komfort a podobně. Stejně tak můžeme pomocí průhledné příčky přivádět světlo třeba do koupelny či wc. Průsvitné, nebo dokonce i průhledné předěly, však mají v místnostech i svou dekorativní roli a dokonce dovedou tyto příčky oddělit prostor s ohledem na použitý materiál i akusticky. Skleněné schodišťové zábradlí zase zajistí dostatečné denní osvětlení schodišťových stupňů, zasklené balkónové a terasové zábradlí maximalizuje množství světla pronikajícího do interiéru balkónovými dveřmi a francouzskými okny.
Staronové luxfery
Luxfery dnes představují staronové řešení v moderním hávu. Lze jimi vystavět celé stěny, dokonce i části nosných stěn, lze jimi stěny či příčky pouze doplnit, mohou však být též zevnitř osvětlené světlem umělým. Luxfery lze pořídit čiré (průhledné), nebo jen průsvitné, lesklé či matné, bezbarvé i různobarevné a v různých tvarech. Ceny luxfer se dnes pohybují od cca 70 korun až do 1.000 korun za kus. Standardní rozměr jedné luxfery činí 19 x 19 x 8 cm, výjimkou však nejsou atypické rozměry a tvary. Volba luxfer však musí být vždy součástí širší architektonické koncepce budovy a jejího interiéru. Luxferami můžeme dům esteticky vyzdvihnout, nejen prosvětlit, ale také architektonicky zcela utopit a dokonce poškodit. To však platí pro jakékoli designové a materiálové řešení. Luxfery nejenže propustí světlo, ale vyhovují též parametrům tepelné a zvukové izolace, byť nejsou až na výjimky (luxfery s dutinami plněnými vzácným plynem argonem - Ag) vhodné zrovna pro pasivní domy.Práce s luxferami - zdění či lepení
Práce s luxferami se nedoporučuje svépomocí, jejich aplikace musí být bezchybná. Luxferami nejčastěji zdíme, kdy je ideálním pojivem takzvaná vetromalta (prášková směs inertních pojiv a syntetické gumy na vodní bázi), která je vhodná pro nesavé materiály, mezi něž sklo patří. Po rozředění s vodou vznikne hmota s vynikající přilnavostí. Při zdění luxferami je třeba použít vymezovací křížky a dosáhnout tak naprosté rovinnosti horizontálních i vertikálních spár, ale i plošné rovinnosti luxferové výplně. Vymezovací křížky ve stěně zůstanou, pouze se před spárováním vylámou jejich přesahující plošky.Luxfery však lze v případě menších ploch i lepit. Použijí se speciální plastové profily, které vyplní prostor mezi jednotlivými luxferami a právě spoje se provádí lepením.
Skleněné statické i posuvné stěny a skleněné dveře
Při použití těchto materiálů je vždy třeba dodržet jednotnost materiálové skladby. Čili prosklenou statickou stěnu doplníme skleněnou posuvnou stěnou či skleněnými dveřmi ze stejného materiálu. Moderní skleněné dveře a posuvné stěny jsou doplněné designovým kovovým kováním, které je oproti tradičním dveřím minimalistické. Nenajdeme zde žádné zárubně, maximálně útlé kovové rámy, což ale neznamená, že by posuvné skleněné stěny a dveře nemohly být zamykatelné. Materiály statických a posuvných skleněných stěn a dveří lze vybrat z široké nabídky. Tyto skleněné prvky mohou být lesklé i matné, průsvitné i průhledné, barvené, pískované, s ornamenty a dalšími prvky. Nejlevnější způsobem, jak tyto skleněné prvky interiéru zdobit, jsou ozdobné bezpečnostní fólie s různými efektními vzory. Výjimkou však není ani drahé broušení skla.Polykarbonátové a plexisklové desky – lehká a odolná náhražka skla
A nejen to, polykarbonátové desky jsou velice levnou náhražkou skla. Lze jimi vytvořit efektní, ale i odolný optický předěl. Využít lze například komůrkové desky v tloušťce od 4 do 35 mm, do 16 mm tloušťky lze tyto desky navíc ohýbat za studena, což sklo neumožňuje. Polykarbonátové desky jsou odolné vůči UV záření, mají poměrně dobré tepelně izolační schopnosti a jsou neprůhledné. Některé typy desek se pomocí zámků vsazují do hliníkových profilů.Vedle polykarbonátu lze použít i desky plexisklové (polymetylmetakrylát) v tloušťce od 2 do 12 mm, které mohou být průhledné. Navíc se používají od tloušťky materiálu 6 mm jako bezpečnostní a přitom umožňují osazení větších ploch (maximální rozměr činí cca 3000 x 2000 mm). Plexisklo je na první pohled nerozeznatelné od skla, je však mnohem méně odolné vůči poškrábání.
Velmi účinné světlovody
Světlovod přivádějí denní světlo nejčastěji ze střechy (ale i z fasády) do místností bez oken či světlíků. Světlovody se skládají z kopule, tubusu a difuzéru. Kopule světlovodu je umístěna přímo na střeše budovy. Může být ze skla či speciálního plexiskla. Kopule musí posbírat co nejvíce světla, které posílá dál – do tubusu. Kopule nesmí upravovat barevnost denního světla, nesmí být proto zašpiněná, zaprášená a nesmí změnit svou barevnost (běžné plexisklo časem žloutne, běžné sklo mění své vlastnosti, je poškozován jeho vnější povrch).Tubus je pevnou trubicí, která může mít i záhyby pomocí nastavitelných kolen. Dosahuje vysoké směrové odrazivosti a proto dovede denní světlo až do vzdálenosti 50 metrů. Reflexní vrstva uvnitř tubusu (souvislá zrcadla) je ze stříbra a oxidů křemíku, které jsou nanesené chemickým napařováním ve vakuu. Odrazivá vrstva tubusu nesmí praskat a odlupovat se, nesmí být náchylná na změny teplot a vlhkosti.
Posledním prvkem světlovodu je difuzér – rozptylovač světla. Difuzéry jsou ze speciálního skla či speciálního plexiskla a rozptylují světlo po místnosti, do které je přiváděno. Pro difuzér platí stejné podmínky jako pro kopuli – nesmí žloutnout či jinak měnit svou barevnost, povrch a průsvitnost. Navíc však musí difuzér rozptylovat světlo po místnosti rovnoměrně.
Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com, www.solatube.cz (světlovody)