Pusťte světlo stěnou

Materiálem propouštějícím světlo nemusí být jen skleněné plochy v tom pravém slova smyslu, nebo sklo vůbec. Ovšem i ze skleněných materiálů jsou dnes nabízené výrobky, které překračují běžné představy o „skle“ - například sklo bezpečnostní, které se při rozbití rozletí na obrovské množství drobných neostrých střepů, jež nikoho neporaní, nebo sklo s bezpečnostní fólií, které se při rozbití nevysype, ale zůstane přilepeno na fólii.

Hovořme proto raději všeobecně o „průsvitných materiálech,“ které však nemusí být pro zajištění soukromí obyvatel domu „průhledné.“ Průsvitnými stěnami či příčkami můžeme rozdělit prostory částečně či zcela. Přitom však nepřijdeme o světlo proudící dovnitř okny. Průsvitnou příčkou například oddělíme schodiště od interiéru, aniž bychom se vzdali osvětlení schodiště přirozeným denním světlem, ale i pracovní kout v ložnici, sprchový kout v ložnici, který zvýší obytný komfort a podobně. Stejně tak můžeme pomocí průhledné příčky přivádět světlo třeba do koupelny či wc. Průsvitné, nebo dokonce i průhledné předěly, však mají v místnostech i svou dekorativní roli a dokonce dovedou tyto příčky oddělit prostor s ohledem na použitý materiál i akusticky. Skleněné schodišťové zábradlí zase zajistí dostatečné denní osvětlení schodišťových stupňů, zasklené balkónové a terasové zábradlí maximalizuje množství světla pronikajícího do interiéru balkónovými dveřmi a francouzskými okny.

Staronové luxfery

Luxfery dnes představují staronové řešení v moderním hávu. Lze jimi vystavět celé stěny, dokonce i části nosných stěn, lze jimi stěny či příčky pouze doplnit, mohou však být též zevnitř osvětlené světlem umělým. Luxfery lze pořídit čiré (průhledné), nebo jen průsvitné, lesklé či matné, bezbarvé i různobarevné a v různých tvarech. Ceny luxfer se dnes pohybují od cca 70 korun až do 1.000 korun za kus. Standardní rozměr jedné luxfery činí 19 x 19 x 8 cm, výjimkou však nejsou atypické rozměry a tvary. Volba luxfer však musí být vždy součástí širší architektonické koncepce budovy a jejího interiéru. Luxferami můžeme dům esteticky vyzdvihnout, nejen prosvětlit, ale také architektonicky zcela utopit a dokonce poškodit. To však platí pro jakékoli designové a materiálové řešení. Luxfery nejenže propustí světlo, ale vyhovují též parametrům tepelné a zvukové izolace, byť nejsou až na výjimky (luxfery s dutinami plněnými vzácným plynem argonem - Ag) vhodné zrovna pro pasivní domy.

Práce s luxferami - zdění či lepení

Práce s luxferami se nedoporučuje svépomocí, jejich aplikace musí být bezchybná. Luxferami nejčastěji zdíme, kdy je ideálním pojivem takzvaná vetromalta (prášková směs inertních pojiv a syntetické gumy na vodní bázi), která je vhodná pro nesavé materiály, mezi něž sklo patří. Po rozředění s vodou vznikne hmota s vynikající přilnavostí. Při zdění luxferami je třeba použít vymezovací křížky a dosáhnout tak naprosté rovinnosti horizontálních i vertikálních spár, ale i plošné rovinnosti luxferové výplně. Vymezovací křížky ve stěně zůstanou, pouze se před spárováním vylámou jejich přesahující plošky.

Luxfery však lze v případě menších ploch i lepit. Použijí se speciální plastové profily, které vyplní prostor mezi jednotlivými luxferami a právě spoje se provádí lepením.

Skleněné statické i posuvné stěny a skleněné dveře

Při použití těchto materiálů je vždy třeba dodržet jednotnost materiálové skladby. Čili prosklenou statickou stěnu doplníme skleněnou posuvnou stěnou či skleněnými dveřmi ze stejného materiálu. Moderní skleněné dveře a posuvné stěny jsou doplněné designovým kovovým kováním, které je oproti tradičním dveřím minimalistické. Nenajdeme zde žádné zárubně, maximálně útlé kovové rámy, což ale neznamená, že by posuvné skleněné stěny a dveře nemohly být zamykatelné. Materiály statických a posuvných skleněných stěn a dveří lze vybrat z široké nabídky. Tyto skleněné prvky mohou být lesklé i matné, průsvitné i průhledné, barvené, pískované, s ornamenty a dalšími prvky. Nejlevnější způsobem, jak tyto skleněné prvky interiéru zdobit, jsou ozdobné bezpečnostní fólie s různými efektními vzory. Výjimkou však není ani drahé broušení skla.

Polykarbonátové a plexisklové desky – lehká a odolná náhražka skla

A nejen to, polykarbonátové desky jsou velice levnou náhražkou skla. Lze jimi vytvořit efektní, ale i odolný optický předěl. Využít lze například komůrkové desky v tloušťce od 4 do 35 mm, do 16 mm tloušťky lze tyto desky navíc ohýbat za studena, což sklo neumožňuje. Polykarbonátové desky jsou odolné vůči UV záření, mají poměrně dobré tepelně izolační schopnosti a jsou neprůhledné. Některé typy desek se pomocí zámků vsazují do hliníkových profilů.

Vedle polykarbonátu lze použít i desky plexisklové (polymetylmetakrylát) v tloušťce od 2 do 12 mm, které mohou být průhledné. Navíc se používají od tloušťky materiálu 6 mm jako bezpečnostní a přitom umožňují osazení větších ploch (maximální rozměr činí cca 3000 x 2000 mm). Plexisklo je na první pohled nerozeznatelné od skla, je však mnohem méně odolné vůči poškrábání.

Velmi účinné světlovody

Světlovod přivádějí denní světlo nejčastěji ze střechy (ale i z fasády) do místností bez oken či světlíků. Světlovody se skládají z kopule, tubusu a difuzéru. Kopule světlovodu je umístěna přímo na střeše budovy. Může být ze skla či speciálního plexiskla. Kopule musí posbírat co nejvíce světla, které posílá dál – do tubusu. Kopule nesmí upravovat barevnost denního světla, nesmí být proto zašpiněná, zaprášená a nesmí změnit svou barevnost (běžné plexisklo časem žloutne, běžné sklo mění své vlastnosti, je poškozován jeho vnější povrch).

Tubus je pevnou trubicí, která může mít i záhyby pomocí nastavitelných kolen. Dosahuje vysoké směrové odrazivosti a proto dovede denní světlo až do vzdálenosti 50 metrů. Reflexní vrstva uvnitř tubusu (souvislá zrcadla) je ze stříbra a oxidů křemíku, které jsou nanesené chemickým napařováním ve vakuu. Odrazivá vrstva tubusu nesmí praskat a odlupovat se, nesmí být náchylná na změny teplot a vlhkosti.

Posledním prvkem světlovodu je difuzér – rozptylovač světla. Difuzéry jsou ze speciálního skla či speciálního plexiskla a rozptylují světlo po místnosti, do které je přiváděno. Pro difuzér platí stejné podmínky jako pro kopuli – nesmí žloutnout či jinak měnit svou barevnost, povrch a průsvitnost. Navíc však musí difuzér rozptylovat světlo po místnosti rovnoměrně.

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com, www.solatube.cz (světlovody)